Herzinfarkt

Jsem se právě srazila s kolegou z koleje na rohu mezi kuchyňkou a chodbou, já vydala skřek že se divím, že nikdo z pokojů nevylezl se podívat, co že se na chodbě děje. Christoph bych řekla, že se lekl taky solidně.

Včera jsem měla za den tři úkoly a úspěšnost byla rozložena mezi nimi dost nerovnoměrně. 1. Naučit se kus marketingu. 2. Jet na němčinu a vidět tam Amadea. 3. Večer někam na kafe s Chiyo.

V marketingu jsem totálně selhala, ale vypsala jsem si aspoň slovíčka ze svých poznámek. Němčina byla hrozná protože Amadeus, tedy jeho druhá půlka, je pěkně depresivní. Pak jsem chtěla jít s Chiyo na kafe, ale nakonec jsme se nechaly ostatníma překecat, že v půl desáté se sejdeme v jakémsi Theresien Bräu. Tak jsem jela na kolej a připravila jsem se na posezení v pivovaru, který jsem si představovala asi jako Pivovarský dům v Praze plný Tiroláků v kožených kalhotech s licousy popíjejících z tupláků zlatavý mok a v pozadí trpaslíky, kteří sbírají šištice chmele a smíchávají je se sladem a dalšími materíály pro výrobu piva. Zvuková kulisa jsou písně plné jódlování a sborový zpěv. Ehm.

Ne?

Moje výstroj do klasické knajpy v tu chvíli byla řekněme lehce nevhodná. Ale pokud nepočítáme mé oblíbené EMO tričko s obrázky barevných lebek a zimní velké a velmi teplé boty, vpodstatě bych zapadla. Vpodstatě. No, nedalo se jednou nic dělat, objednala jsem si tedy Radlera (a ne, nevím, co to je, a už vůbec nevím, proč jsem tu hrůzu pila...vlastně ano, bylo to levnější, než pívo) a snažila se komunikovat s ostatními. Pak jsem se snažila tančit, sledovala jsem některé osoby, které vypadaly, jako profesionální kluboví tanečníci, zejména jeden metrosexuální chlapec v bílošedé vzorované košili s perfektně upraveným střihem na hlavě, který se svou roboticky vyhlížející partnerkou vykrucoval kreace hodné disco-mistrů. Nebyl to nikdo jiný, než on, kdo mne po cestě na záchod oslovil velmi mladistvou hláškou "Cooles T-shirt". Vida, jak rychle se mi podařilo zapadnout. Asi.

Poté, co jsme opustili klasický starobylý pivovar jsme se vydali do Irish pubu, kde jsem pozvala Chiyo na kolu a ona na oplátku šla s Najou a Eetu a Jaenem hrát šipky. Asi hodinu jsem si povídala s Kristýnou, jedním spolubydlícím z jejího nového bytu a s jejími kamarády z ČR. Deset minut po půl třetí jsem akorát stihla nightliner, který mne dovezl sem. Strávila jsem ještě nezbytnou třičtvrtěhodinku na netu a šla spát. A najednou je dneska večer:)