Teď jsem si tak googlila Školu Aria, kde jsem byla jednu velmi zmatenou a složitou dobu (2002) myšákem, a zjistila jsem, že jsem i se svým afrem na fotografii, na kterou odkazuje "Kdo jsme" na úvodní stránce. Vzbudilo to ve mně vlnu trapných emocí. Tak jsem se rozhodla, že se z toho zkusím vypsat. (Jupí, grafomanie na cestě)
Škola Aria je dle pro mne typickým příkladem toho, jak každý pokus o oddělení elity od zbytku musí skončit jemně řečeno poněkud rozpačitě. Než jsem poprvé přijela na jejich soustředění, tedy v průběhu výběrového řízení a pak když jsem dostala podklady a plánek letního soustředění, jsem byla Školou Aria nadšená. Měla jsem pocit, že jsem konečně našla skupinu lidí, kde budu moct rozebírat věci, co mi přijdou zajímavé, a kde budu moct pracovat na sobě tak, jak mě to baví. Bohužel následovalo zklamání z osobního setkání. Je moc věcí, které mi přišly divné, a moc, které přímo příšerné. Přežila jsem letní soustředění (chodila jsem si normálně pokecat s prodavačkou v obchodě, nekecám!), tuším nějaký ten víkend na podzim a zimní soustředění před Silvestrem 2002/2003 (ten jsem nechtěla slavit intelektuálním koupáním v Kamenici, radši jsem jela na Vojtovu chatu do Tisé, ježiš, jak se mi tenkrát ulevilo.)
Jak jsem se tak dnes probírala jejich stanovami, nenašla jsem tam jedinou věc, se kterou bych se nebyla schopná ztotožnit. Dokonce naopak, tu jejich přísahu bych si dala hned. Stejně si ale myslím, že racionálnímu člověku musí dojít, že celý tenhle podnik je utopie. Byla jsem tam a s těmi lidmi jsem mluvila, viděla jsem, jak se k sobě chovají a tušila, co za tím je. Nemyslím si, že bych se pletla. A jediné, co jsem poznala, byla skupina malých, zakomplexovaných lidiček, kteří se tváří, že ONI jsou ta elita. Což už tu v bleděmodrém bylo a bude ještě hodněkrát ve formě různých náboženských či jiných mozek vyplachujících skupin a skupinek. Proč zrovna Árijci mi od té doby tolik pijí krev? (A o dost víc, než třeba babtisti po English Campu, kde to byl taky slušný výplach...) Nejspíš proto, že mám pocit, že sahají na to, co je mi svaté. Nemanipulují ve jménu Boha, ve kterého nevěřím. Ani ve jménu Národa, Války či čehokoli. Manipulují se ve jménu základní lidské slušnosti, tolerance, "jemných" hodnot, které uznávám a snažím se neúspěšně chránit. Ponížili lásku a vyšší hodnoty na prostředek kariérního růstu, na způsob výsměchu ostatním, kteří nejsou tak tolerantní jako oni...ironie, co. Možná díky nim jsou mi od té doby všichni pokrytečtí intelektuálové tolik protivní. Nebo spíš jsem si vycvičila na ně čuch, takže je dřív identifikuji, rozpoznám a zneškodním (OK, to poslední slovo zapomeňte...)
Jediné řešení, které pro tuhle instituci vidím, je zrušení. Pavel R. je velmi inteligentní člověk, věřím, že vidí dál, než ostatní, kteří za ním jdou. Nevím, proč nevidí to, co jsem viděla po týdnu s nimi.
-----Update (14.3.09)--------
Zjistila jsem, že dost lidí se na tenhle můj výtvor progooglí zadáním hesla "škola aria". Za svým názorem si stojím ale chci jen přidat poznámku v tom smyslu, že je to opravdu jen můj názor. A i přesto, že tuhle instituci neuznávám, uznávám, že v rámci jejího fungování musejí členové a posluchači odvádět vcelku těžkou práci. A jestli tohle čtou tak jim přeji, aby se jednou našli a byli opravdu šťastní, ať už ve ŠA nebo mimo ní.
sobota 1. listopadu 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)

20 komentářů:
Grafomanie, to je jasný! To je tahle fotka předpokládám - http://ario.info/Skupina%201.jpg
V půlce levé poloviny uplně vzadu?
Ano ano. Můj výraz ukazuje nadšení :D
Ahoj, do školy Aria jsem byl pozván svým kamarádem, který je už dlouhou dobou jedním ze Školariánů, 2007 jsem se zůčastnil Silvestrovského konzilia a poté na jaře 08 ještě jednoho. Zprvu jsem byl naprosto nadšen, zimní konzilium mi představilo Školu jako skupinu přemýšlivých lidí, kteří se k sobě chovají velice přátelsky a přátelsky také přijímají nové členy... A oni takoví doopravdy jsou. Shlédl jsem tam naprosto úžasné filmy, spousty krásných výstav po Praze a skutečně to ve mne vzbudilo snahu zúčastnit se dalšího konzilia. To však již nebylo tak oddechové, ale čistě pracovní... psaly se eseje... To je, řekl bych, největší náplní činnosti ŠA a je to skutečně dřina...
Škola Aria se snaží přimět své členy k tomu, aby si všímali věcí, které ostatní přehlížejí, byli pozorní a vnímaví v dnešní demokratické společnosti. Jejím problémem je i přes vřelé přijetí nového přírůstku, jakým jsem byl já, opravdová uzavřenost. Mám dojem, že Škola se snaží distancovat od těch méně přemýšlivých lidí.
Školariáni jsou opravdu velice schopní, pozorní a přemýšliví lidé píšící skvělé eseje, ovšem účast v ŠA znamená zatnout zuby, dokázat se dlouhé hodiny soustředit a pokusit se vzít si co nejvíce; být se všemi lidmi přítelem, protože se s nimi budete potkávat na každém konziliu - absence na konziliu je možná pouze se včastnou omluvou a jen výjimeně, jinak vás čeká vyloučení.
ŠA je v ČR něco výjimečného, ovšem můžeme říci opravdu jen pro výjimečné lidi...Pokud máte zájem navštívit nějakou skupinku lidí, která se na víkend sejde v pražské škole, pozve do svého středu nějakou zajímavou osobnost nebo uskuteční výlet do pozoruhodných míst naší vlasti, přičemž po vás nebude žádat účast na každém semináři ani tvrdou duševní práci, spíše vám nabídne odpočinek a trochu zajímavých informací, které jinde nenaleznete, navštivte semináře Per Artes (vedou jí také členové ŠA), tam může každý a víkend v ní jistě zanechá milou vzpomínku i pár zajímavých informací v hlavě ;o) Není to občas na škodu - trochu zapojit mozek a naučit se něco jiného než ve škole - ale všeho s mírou =o) Äsi proto již školu Arii nenavštěvuju, byť s jejími členy se občas shledávám (a je těžké ubránit se jejich přemlouvání, že na práci ŠA má každý, jenom jsme líní, když jsme to vzdali...) =o)
Zdraví Hanz
Mila X,
také já jsem se letos účastnil byť jen jediného víkendu této instituce. Musím říct, že zprvu jsem byl na sebe skutečně hrdý, totiž na fakt, že jsem byl pozván, vyvolen, že jsem se stal někým hodným se něčeho podobného zúčastnit.
Tvůj článek na tomto blogu mi seznam vyplivl dříve než jsem se do školy Aria vůbec dostal. Myslel jsem si, že jsi neschopná, neintelektuální osoba, která si tímto léčí své mindráky z toho, že v podobné instituci neobstála.
Nyní klidně celý tvůj článek podepíšu. A snad ještě něco přidám:
a) Jde o divadlo, o hru na intelektuály. Člověka neposuzují podle toho, jak je schopen být sokratovsky odměřem (a tedy občas mlčet), ale podle toho, jak často se ohání slovy "jsoucno" a "univerzum"
b) SPolečné debaty, reflexe, rozjímání jsou spíše snůškou monologů jednotlivých účastníků, avšak samotná beseda nikam nevede. Protože se všichni bojí cokoli říkat (aby jim to snad někdo nevyvrátil), vyjadřují se v otázkách "Otázkou je, zda", "otázkou je, co je", "otázkou je, jestli Kafka"
c) Rozhodně mi vadil i onen "skautský" charakter akce. Neznáme se, nikdy jsme se neviděli, ale dáme si přezdívky, abychom se mohli milovat
d) hranice mezi inteligencí a namyšleností je velmi tenká. Řečeno s Puškinem: "Hluboké vody zřídka bouří a tiše žijí lidé moudří"
e) "My jsme elita, my jsme budoucnost společnosti" - tak především jste zamindrákovaní podivíní, kteří si hrají na dospělé filozofy, aniž by výsledek vaší práce byl jakýkoli.
f) Milí organizátoři školy Aria: Jaké máte výsledky kromě planých řečí?
g) a proč to sektářství?
Tedy Ti, milá bloggerko děkuji. Byl bych dříve Ti více věřil, nemusel jsem vyplivnout 500kč za dopravu / stravu a podobně "zajímavé" aktivity.
Kafka Tamura
Nemám často potřebu vyjádřit se k něčemu, kam se náhodně proklikám. Teď se mi to stalo. Se současnou Školou Aria nemám nic společného. Jsem spolužačka Pavla Ryjáčka z PF v Ústí a myslím si, že jsem dost dlouho byla jeho kamarádkou. Ještě za dob aktivit Hudební mládeže, zažila jsem alespoň občas akce pořádané v přírodě a řadu lidí ze současného sdružení (a i Per artes) pamatuji vlastně jako malé. Myslím si, že takové společenství jako je ŠA si své lidi vždycky najde a že je to navíc uskupení velmi potřebné. Zjistit, kam patřím, jaký jsem, s kým chci trávit čas a co chci vlastně všechno dělat, není pro řadu lidí lehké. To, že já dělám věci jinak a potřebuji kolem všeho mnohem víc svobody a hravosti a neberu všechno tak strašlivě vážně, též neznamená, že jsem na té "správné" straně. Rozhodně nejsem příslušník elity. Nebojím se plácnout hloupost, protože mě zrovna napadne. Nepřečetla jsem možná ani třetinu literatury jako Pavel a lidi kolem něho. Nikdy jsem ale neměla pocit, že mi dává někdo najevo, že jsem málo intelektuální. Pokud jsem se mezi nimi cítila trapně, tak to bylo proto, že jsem byla sama v něčem zablokovaná a myslela jsem si, že mám hrát nějakou roli, někam se zařadit. Když jsem to pochopila, osvobodilo mě to. To, že dělám naplno divadlo,žiju v úplně jiném světě, je souhra nekonečných náhod po revoluci. Pavlu Ryjáčkovi (a též J. Králíkovi a mnohým dalším) jsem za mnohé vděčná. Hodně mě naučili. Možná bych bez nich sama sebe nikdy nenašla.
Kadera
Hm, moc zajímavé příspěvky. Chystala jsem se blog úplně smazat, ale myslím, že Vaše názory jsou příliš cenné na to, aby byly odstraněny z virtuálního prostoru. Samozřejmě souhlasím s Kafkou Tamurou a je mi líto, že mi nevěřil, byli bychom spolu mohli ušetřených 500 Kč například propít v nějakém lepším podniku :-P
Osobní postoj k ŠA je samozřejmě více o osobnosti, než o inteligenci. Inteligentní lidé bývají bohužel naopak dost často osobnostně problematičtí. Nikomu (už vůbec ne ze ŠA) inteligenci ani osobnost nezávidím ani proti samotným členům nic nemám. Jen jsem chtěla ukázat svůj postoj, právě kvůli lidem, kteří jako já (nebo Hanz, z jehož příspěvku mi šel trošku mráz po zádech) budou vnitřně bojovat s manipulativním "buď jsi jeden z nás, nebo jsi lenoch = nekvalitní = nevyvolený". Kafku T. obdivuji, že si to celé dokázal uvědomit tak rychle.
Ivo, Tvoje pozice v celém sdružení je diametrálně odlišná, nikdy jsi neprošla masáží, jakou procházejí v současnosti nově příchozí členové.
Otázkou samozřejmě zůstává, co by na to řekl Dostojevský, Putin nebo Puschkin.
Moje dojmy z ŠA jsou v podstatě totožné jako Hanzovy, tak se zde nechci sáhodlouze rozepisovat. Co se týče mého dojmu z několika konzilií, kterých jsem se zůčastnil, tak musím říci, že stály za to. Důvodů je celá řada ať už to byli exkluzivní hosté, ke kterým bych se rozhodně nedostal, konfrontace mých názorů s ostatními či trochu lepší poznání sebe sama. Co se týče nejvíce kritizovaného "osobního přístupu", tak jsem tento dojem při komunikaci s velkou částí účastníků neměl (vyjímky by se samozřejmě našly..) a normálně jsem si popovídal s mnoha lidmi (rozhodně jsem nemusel chodit za prodavačkou...). Nevím, jak je to s ŠA dnes (skončil jsem už před dlouhou dobou), ale v době kdy jsem byl aktivní, tak bych ji s čistým svědomím rozhodně mohl doporučit všem co chtějí od života víc než víno ženy zpěv:-)
Lukáš
Hanz a Lukáš buď jsou jedna a ta samá osoba, nebo geniální esejisté neumí napsat slovo "zúčastnit se"...:-)
Jinak v podstatě souhlas s Luckou, ale důvod k rušení nevidím, ať se každý shlukuje dle libosti...
Garth
Za prazvláštním ezoterickým společenstvím Školy Aria by pozorovatel objevil řadu smutných biografických příběhů i spoustu situací poněkud na pováženou. Například příběhy o mladých lidech, které sekta zv. Škola Aria (dále: ŠA) vtáhla tak naléhavě a tak naléhavě jim vnutila různé povinné účasti i "práci na sobě", že dotyční čistě kvůli ŠA ztroskotali na dvou vysokých školách, než dostudovali s odřenýma ušima třetí. Toto by byl ještě příběh s happyendem, viď, Jeniffe? (Typické sektovní jednání: prvoplánovým kouzlem osobnosti a těžko plnitelnými požadavky vám ozhodíme život.)Příběhy bez happyendů bývají častější. Nebo račte slyšeti příběhy o tom, jak různým hochům ŠA silně zkomplikovala sexuální zrání - protože oduševnělé prostředí ŠA zvláštně bazíruje na hraně mezi asexualitou a chlapeckou homosexualitou, nebo aspoň skautskou kryptohomosexualitou. Nějaká intelektuální konkurenceschopnost ariánů - studijně, pracovně, společensky - bývá obvykle zoufalá. Chcete se stát směšnými romantickými losery, neúspěšnými ve studiu, mimo realitu ve filozofii, politice, etice, vědě i literatuře a vysmívanými každým čoklem na nároží? Pak vítejte ve ŠA. Raději ale včas odjeďte studovat do Innsbrucku, děcka, je tam pěkněji i chytřeji.
Miranda van Kralingen (různé ohlasy, zesměšňování a pohrůžky zasílejte laskavě na: miranda.van.kralingen@centrum.cz)
Škola Aria pro mě znamenala velký intelektuální přínos a lidé z mé generací (ti noví a zmatení stejně jako já) byli moc fajn a měla jsem je velmi ráda. Ale lidé ze starší generace byli podivně upjatí, neustále trávili čas jen spolu, byli jakoby sociálně opoždění (měli velmi infantilní humor... zřejmě to byl výsledkem přílišného intelektuálního tlaku). Necítila jsem se dobře v tomto sektářském prostředí, ve kterém byli krutě zesměšňováni a psychicky vydírání ti, kteří si dovolovali nepřijet na společná setkání. Škola Aria velmi obohatí váš mozek, v tom je naprosto skvělá a neuvěřitelně vytříbí vaše kritické myšlení (díky neustálým diskusím, rozebíráním esejí, apod..), ale naprosto nevhodná pro vaše tělo (vše fyzické se naprosto opomíjí, dokonce vás sprostě urážejí, pokud se jako dívka malujete, nebo chodíte do tanečních), srdce (vztahům taktéž neprospívá, účastníci jsou jaksi asexuální a totéž očekávají od vás) a duševní pohodu (neustálá kritika a intelektuální souboj s mnohem staršími účastníky vede začátečníky ke sniženému sebevědomí, sektářství a podivné rituály vedou k úzkosti a vydírání zase k pocitům viny).
Je to svět sám pro sebe, možná se po pár letech naučíte v něm fungovat, ale až se vrátíte do světa reálného, padnete na hubu. Protože tato škola je bohužel od reality naprosto odtržená. Doporučuji jen silným introvertům, kteří jsou zvyklí o všem hodně přemýšlet, ale zároveň názorově nevybočovat z řady a nemají skoro žádné kamarády, takže ocení novou sociální skupinu, do které se budou moc zařadit.
http://ario.info/Kocour/Omluvy/Omluvy%20z%2091.%20Konzilia.htm
Potíž Školy Aria není v tom, že její šéfíci jsou manipulátoři, ale že jsou hloupučcí manipulátoři. S elitou "to" nemá nic společného. Škola Aria je cosi v průsečíku sekty Chrámu slunce, gay clubu a skautského tulískování. Lituji každého, kdo tam strávil více času. I sebe.
Ambice školy Aria zdaleka nekončí u zmanipulování studentů, kteří se cítí v tomto světě nejistí. Její vůdci se též snaží se získat vliv v institucích, kam se pracovně dostanou, vytvářejí zde paralelní vládnoucí strukturu. Hlavní guru koordinuje rozdělování úkolů a kontroluje plnění. Co kdo zařídí, koho si zavázat, koho úplně odsunout, kdo je hoden přízně a mohl by se hodit, koho je potřeba znemožnit… Využívají slabochů a jednodušších mozků, kterým dělá dobře ta prokázaná čest - jsou přijati mezi elitu a smějí pro ni pracovat. Ti, kteří neprokazují dostatečný obdiv a loajalitu,jsou ostrakizováni. Homosexualita resp.efébofilie je častým poznávacím znamením. Nezřídka se do spolku přidají i kariéristi, kteří se skrze ariány snáze dostanou k atraktivnímu pracovnímu úkolu. Jeho splnění je pak dalšími členy této sekty přehnaně vyzdvihováno s cílem vytvořit dojem, že nikdo jiný nedokáže pracovat tak dobře. Takto zavázaní jedinci jsou dobrým nástrojem k posílení vlivu ariánské skupiny. Z Českého rozhlasu se centrum přeneslo do ÚSTRu.
Podívejme, podívejme! 8. března 2014 15:15 se na tomto blogu zkřížily oštěpy dvou sekt. Protože je jasné, že předchozí příspěvek psal kdosi blízký tzv. Portmannově klice v Ústavu pro studium totalitních režimů, novém působišti Pavla Ryjáčka. Už proto, jak samozřejmě používá zkratku ÚSTR, pisateli vůbec na mysl nepřišla optika někoho, kdo tuto zkratku zcela běžně nepoužívá. :-) Podle stylu repliky pokládám za velmi vysoce pravděpodobné, že ji psal buď kolega Petr Blažek anebo ten upatlaný a agresivní lobbista Martin Vadas. Paralel s jejich písemnými projevy po formální i obsahové stránce je tam řada. Možná příspěvek vznikl i spoluprací těchto dvou borečků. (Chtěl jsem nejdřív napsat "rovnou spoluprací", ale s čímkoli rovným v jakémkoli modu se predikovaní autoři míjejí na světelné roky daleko.) Ochotě Pavla Ryjáčka a spol. se ve věci Ústavu pro studium tot. režimů nějak angažovat se divím. Pan Ryjáček tu akorát ze všech stran bude bit jak žito, páč tu válčí nebo jebe každý s každým. Mluvčovat v ÚSTRu znamená za rok zestárnout o padesát let, najít doma každou středu rozbitá okna, každý pátek fixou nakreslenou kundu na dveřích a každou neděli na klice oběšenou kočku. Možná je to ale ta správná karma za dřívější průsery páně Ryjáčkovy v té Škole Aria. Fakt fajné čtení, paní Lucko! De claustro Vallisis SM
Nu vida. Můj poirotovský talent zde v diskusi identifikoval hned několik identit M.F. - jaká škoda, že takový mozek se rozmělňuje do tolika nicků... Ona se tím želbohu krátí i inteligence, ztrácí "peří"... :) (Je ovšem smutné, když se týž člověk zdráhá podepsat vlastním jménem ve vzkazech určených např. M. Kupkovi...)
Nedávno jsem zjistila, že situace v již zrušená škole Aria se tak trochu změnila ve swingers party. Překvapuje mne to, i nepřekvapuje...
Ochutnávku ariánské/Ryjáčkovy dikce lze shlédnout na youtube v záznamech předávání cen v esejistické soutěži Knihovny Václava Havla, zejména typickou hyperkritičnost (vůči "dnešní generaci", úrovni dnešního vzdělání atd.) a volání po "samostatném" a "kritickém" myšlení - které po vás, milí studenti, v našem školství nikdo chtít nebude. Jinými slovy: nebýt nás a naší otevřené kritiky, vyrostou z vás intelektuální looseři... Welcome to ario.
Ario v KVH: porota složená z "českých kulturních osobností, myšlenkově blízkých Václavu Havlovi" ve skutečnosti znamená porotu kompletně "ariánskou"...
http://www.vaclavhavel-library.org/cs/aktivity/studentsky-esej
Napsali o Škole aria:
Rozsáhlá reportáž v Deníku N.
Článek "Škola plná paradoxů" v časopise Dingir (roč. 2022, číslo 2).
K poslechu:
https://denikn.cz/835170/studio-n-skola-aria-jak-elitni-spolek-traumatizoval-mlade-lidi/
Okomentovat