Loučení

Za posledních čtrnáct dní se událo spousta významých i nevýznamných událostí. Asi nejvýznamnější byla návštěva mamky, se kterou jsme prochodily celý Innsbruck a hlavně všechna muzea, kostely, věže, zámek, skokanský můstek...prostě všechno. Mamka tu byla pět dní, z toho první a poslední trávila více méně sama (já se věnovala škole), a prostřední tři jsme si obě pořídily Innsbruck all inclusive card a obdivovaly pamětihodnosti.

Zkoušky jsem nakonec nejspíš všechny zvládla, teď ještě musím psát jednu kompenzační práci, kvůli tomu, že jsem na Business English chyběla víc, než jak 20% času. Je to trochu opruz, hlavně kvůli tomu, že jsme to s Kristýnou zameškaly proto, že MCI udělala změnu v rozvrhu a my už měly na tu dobu naplánované zkoušky v Praze.

Jinak se v poslední době necítím nejlíp, dopadá na mne nadcházející konec Erasma, a ač už se těším moc na Míru, život v Praze a dokonce i na práci:), jsem z toho nějaká přešlá. Každý večer má někdo z kamarádů rozlučku, všichni jsou v depresích a odjíždějí. Jediný, kdo přijel a byl skvělý byla Serena, která tu byla v minulém semestru. Byly jsme s ní a s Kristýnou a Evičkou na výletě.

Ve středu přijede Míra, tak se těším na čtyři dny výletů. Pak v pondělí pojedeme do Prahy a tím skončí definitivně moje Innsbrucké životní intermezzo :)

První pád...

Vodopád. Erster Fall, Wasserfall. Lehner Wasserfall. A žádný pád, nebojte se. Naopak. První úspěšná ferrata. Žádný větší problém, krásná příroda, perfektní zážitek. Byla to paráda. Dneska okolo poledne jsme vyjely autem směr Ötztal spolu s Kašou a Hilkkou, studentkou medicíny z Finska. Po hodině a půl jsme konečně našly vesnici Lehn. K našemu překvapení totiž v jednom Ötzském údolí stojí dvě pidivesničky stejného jména...

Lezení bylo tentokrát perfektní, stezka výborně zajištěná, spousta stoupaček a kramlí, hodně traverzů. Nebýt slejváku, který nás zastihl ve třetí třetině, bylo by to úplně ideální, ale zase není nad to, když lezete a všude a zejména do obličeje, když se kouknete nahoru vám stékají proudy vody a nejlepší je chytnout nějakou ještě zatím relativně suchou částí těla/oblečení takový roztomilý malinký vodopádek, co se z toho deště na vaší skále udělal. Nutno říct, že mne tento deštíček také připravil o poslední zbytky únavy či pociťování zánětu dutin. Vlastně jsem ho přežila vpohodě díky dobrému vybavení - GoreTex bundě a stoletým šusťákům ze sekáče, které super rychle schnou.

Nahoře jsme posvačily a vydaly se zase dolů. Podle ukazatele jsme lezly dvě hodiny. Ale stejně jako minule jsem naprosto ztratila pojem o čase. Za dvacet minut jsme byly dole a aby té šílené horské idyly nebylo málo, přišly holky na to, že bychom se mohly jet vykoupat do nedalekého horského jezera. A tak jsme jely. To jezero....to bylo snad nejkrásnější místo, jaké jsem v životě viděla. Ticho rušili jen ptáci a šumění větru, po dešti bylo krásně jarně-horsky letně vlhko a nad jezerem se tyčily ty staré známé ale přesto vždycky jiné Alpy se sněhem na vzdálenějších vrcholcích. Plavat jsem nešla, mám zánět dutin a kašlu, vlastně celý včerejšek jsem ležela v posteli a nemohla se hýbat, ale zato jsem fotila a fotila. Holky, ty dvě hlavy ve vodě pod Alpami:) Jenže Kaši foťákem, tak z ní ta fota nejdříve budu muset vymlátit...moje jsem i s mými komentáři zatím nahrála na Picasu. Lidi jezděte v létě do Alp, je to paráda.

Update: Přidala jsem ke svým do alba vpravo a na mezihorní Picase Kaši fotky.

Delegace, part 2

Nedávno při letu na paraglydu v Argentině, popíjejíc svou oblíbenou dvousetletou whisku s kamarádem z Mensa international, britským princem, kterého nemohu jmenovat, protože by to ohrozilo jeho bezpečnost, jsem tak přemýšlela, co jsem jen ještě za tu dobu, co jsem tady, nestihla udělat. A jedna věc mě napadla. Nepozvala jsem mamku. A tak jsem tak učinila a ona mne plánuje navštívit příští týden mezi středou a nědělí.

Jinak nic moc nového, zkoušky se nějak zvládají, v mezičase spím či čtu, zítra vyrážíme s Hilkou a Kašou na ferraty, tedy za předpokladu, že se ráno probudím v lepší kondici, než jsem teď, protože teď by mě nedostali nejspíš nikam. Dneska ráno jsme psali zkoušku z IuK, předmět o zpracování informací a komunikaci v podnikání, docela mě to bavilo. Po zkoušce jsme šly s děvčaty do kavárny a pak odpoledne se všemi spolužáky a učitelem do Hofgarten na kávu/čaj/weissüs. Já měla minerálku. Pak jsme si koupila na oběd kebap, jela domů a od té doby jen spím. A jdu zase. Dobrou noc.

Pozvolna

se blížíme ke konci Erasmu. Ještě zbývá několik zkoušek, asi dva tři bloky s Zeilerem (moji spolužáci), dva dny s international semestrem a dokončení projektu taky s international semestrem.

V sobotu ráno jsem přetápala z Tourbusu na kolej, kde jsem se osprchovala, najedla a pokračovala rovnou směrem MCI, jelikož nám přesunuli školu z odpoledne na dopo. Po příchodu jsem se opět najedla, zalezla do postele a s dvouhodinovou večerní přestávkou spala až do včerejšího (nedělního) rána, konkrétně do šesti hodin. V sedm jsem vyjela směr Kaši kolej, kde jsme se velmi zvolna naskládali do auta a vyjeli lyžovat na Kaunertaler Gletscher. Ten je poměrně daleko a ještě jsem ho neviděla, tak jsem byla ráda, že jsem se tam mohla podívat. Počasí nic moc, sněžilo a bylo zataženo, přesto ale viditelnost celkem dobrá a sněžení aspoň přineslo kvalitní čerstvý sníh. Večer jsem byla pochopitelně opět unavená, ale podařilo se mi tu trošku odklidit ještě nevybalené i jiné věci.

Dneska jsme plánovaly jít na výlet s Kašou a Monikou, je docela pěkně, ale protože jsem nedávno dobrala antibiotika a necítím se zrovna košer, tak jsem svou účast zrušila. A těším se na zítřejší prezentaci, která bude součástí zkoušky z angličtiny, a kterou ještě vůbec neumím.