Úprava blogu

Dnes jsem se chystala blog úplně smazat, ale když jsem exprtovala jeho obsah, všimla jsem si několika nových komentářů pod článkem Škola Aria, které mi přišly dost zajímavé. Rozhodla jsem se tedy svůj webový zápisník ještě na veřejnosti ponechat a přidat do pravého panelu pole s posledními komentáři. A kdyby někdo měl nápad, co s tímhle blogem dál, sem s ním. Díky. ("Smazat!" znám:))

Poslední den

v Innsbrucku je za mnou. Dneska, včera i předevčírem jsme byli s Mírou na výletech. Nejlepší byl dnešek, kdy jsme byli na Kühtai. Vyjeli jsme lanovkou nahoru a pak šli pomalým klesáním dolů. Takový důchodcovský okruh, ale protože Kühtai miluji, bylo to parádní. Dokonce oproti předchozím dvěma dnům ani skoro nepršelo. Potkali jsme spoustu krav, ovce i koně, a fotili se s nimi. Lidé tam byli jako obvykle skvělí a milí a celý den mne nenapadlo, že vlastně tohle je můj poslední den v Innsbrucku. Došlo mi to, když jsme nastoupili do auta a vyjeli směrem Innsbruck. A od té doby jsem vesměs depresivní, nešťastná a nezábavná. Byla jsem se rozloučit dole s Clionou, a teď si na žal dávám litry rýžové kaše.

Tak tedy, tohle je konec, konec psaní blogu a hlavně konec mého pobytu v Innsbrucku. Jsem nesmírně vděčná za možnost strávit tak jedinečný rok ve městě mých snů. Nejspíš ještě moc nechápu, jak moc mě pobyt tady poznamenal a kolik mne toho naučil, a netuším, jak to ovlivní moji životní pouť. Každopádně bych moc ráda vrátila do společnosti všechno, co mi ona dala tím, že mi umožnila tohle všechno. Děkuju.

Trpělivým čtenářům pak děkuji za pozornost a přeji jen vše dobré. A Innsbrucku aby navždycky zůstal městem se srdcem na dlani tak, jak jsem ho poznala já.

Loučení

Za posledních čtrnáct dní se událo spousta významých i nevýznamných událostí. Asi nejvýznamnější byla návštěva mamky, se kterou jsme prochodily celý Innsbruck a hlavně všechna muzea, kostely, věže, zámek, skokanský můstek...prostě všechno. Mamka tu byla pět dní, z toho první a poslední trávila více méně sama (já se věnovala škole), a prostřední tři jsme si obě pořídily Innsbruck all inclusive card a obdivovaly pamětihodnosti.

Zkoušky jsem nakonec nejspíš všechny zvládla, teď ještě musím psát jednu kompenzační práci, kvůli tomu, že jsem na Business English chyběla víc, než jak 20% času. Je to trochu opruz, hlavně kvůli tomu, že jsme to s Kristýnou zameškaly proto, že MCI udělala změnu v rozvrhu a my už měly na tu dobu naplánované zkoušky v Praze.

Jinak se v poslední době necítím nejlíp, dopadá na mne nadcházející konec Erasma, a ač už se těším moc na Míru, život v Praze a dokonce i na práci:), jsem z toho nějaká přešlá. Každý večer má někdo z kamarádů rozlučku, všichni jsou v depresích a odjíždějí. Jediný, kdo přijel a byl skvělý byla Serena, která tu byla v minulém semestru. Byly jsme s ní a s Kristýnou a Evičkou na výletě.

Ve středu přijede Míra, tak se těším na čtyři dny výletů. Pak v pondělí pojedeme do Prahy a tím skončí definitivně moje Innsbrucké životní intermezzo :)

První pád...

Vodopád. Erster Fall, Wasserfall. Lehner Wasserfall. A žádný pád, nebojte se. Naopak. První úspěšná ferrata. Žádný větší problém, krásná příroda, perfektní zážitek. Byla to paráda. Dneska okolo poledne jsme vyjely autem směr Ötztal spolu s Kašou a Hilkkou, studentkou medicíny z Finska. Po hodině a půl jsme konečně našly vesnici Lehn. K našemu překvapení totiž v jednom Ötzském údolí stojí dvě pidivesničky stejného jména...

Lezení bylo tentokrát perfektní, stezka výborně zajištěná, spousta stoupaček a kramlí, hodně traverzů. Nebýt slejváku, který nás zastihl ve třetí třetině, bylo by to úplně ideální, ale zase není nad to, když lezete a všude a zejména do obličeje, když se kouknete nahoru vám stékají proudy vody a nejlepší je chytnout nějakou ještě zatím relativně suchou částí těla/oblečení takový roztomilý malinký vodopádek, co se z toho deště na vaší skále udělal. Nutno říct, že mne tento deštíček také připravil o poslední zbytky únavy či pociťování zánětu dutin. Vlastně jsem ho přežila vpohodě díky dobrému vybavení - GoreTex bundě a stoletým šusťákům ze sekáče, které super rychle schnou.

Nahoře jsme posvačily a vydaly se zase dolů. Podle ukazatele jsme lezly dvě hodiny. Ale stejně jako minule jsem naprosto ztratila pojem o čase. Za dvacet minut jsme byly dole a aby té šílené horské idyly nebylo málo, přišly holky na to, že bychom se mohly jet vykoupat do nedalekého horského jezera. A tak jsme jely. To jezero....to bylo snad nejkrásnější místo, jaké jsem v životě viděla. Ticho rušili jen ptáci a šumění větru, po dešti bylo krásně jarně-horsky letně vlhko a nad jezerem se tyčily ty staré známé ale přesto vždycky jiné Alpy se sněhem na vzdálenějších vrcholcích. Plavat jsem nešla, mám zánět dutin a kašlu, vlastně celý včerejšek jsem ležela v posteli a nemohla se hýbat, ale zato jsem fotila a fotila. Holky, ty dvě hlavy ve vodě pod Alpami:) Jenže Kaši foťákem, tak z ní ta fota nejdříve budu muset vymlátit...moje jsem i s mými komentáři zatím nahrála na Picasu. Lidi jezděte v létě do Alp, je to paráda.

Update: Přidala jsem ke svým do alba vpravo a na mezihorní Picase Kaši fotky.

Delegace, part 2

Nedávno při letu na paraglydu v Argentině, popíjejíc svou oblíbenou dvousetletou whisku s kamarádem z Mensa international, britským princem, kterého nemohu jmenovat, protože by to ohrozilo jeho bezpečnost, jsem tak přemýšlela, co jsem jen ještě za tu dobu, co jsem tady, nestihla udělat. A jedna věc mě napadla. Nepozvala jsem mamku. A tak jsem tak učinila a ona mne plánuje navštívit příští týden mezi středou a nědělí.

Jinak nic moc nového, zkoušky se nějak zvládají, v mezičase spím či čtu, zítra vyrážíme s Hilkou a Kašou na ferraty, tedy za předpokladu, že se ráno probudím v lepší kondici, než jsem teď, protože teď by mě nedostali nejspíš nikam. Dneska ráno jsme psali zkoušku z IuK, předmět o zpracování informací a komunikaci v podnikání, docela mě to bavilo. Po zkoušce jsme šly s děvčaty do kavárny a pak odpoledne se všemi spolužáky a učitelem do Hofgarten na kávu/čaj/weissüs. Já měla minerálku. Pak jsme si koupila na oběd kebap, jela domů a od té doby jen spím. A jdu zase. Dobrou noc.

Pozvolna

se blížíme ke konci Erasmu. Ještě zbývá několik zkoušek, asi dva tři bloky s Zeilerem (moji spolužáci), dva dny s international semestrem a dokončení projektu taky s international semestrem.

V sobotu ráno jsem přetápala z Tourbusu na kolej, kde jsem se osprchovala, najedla a pokračovala rovnou směrem MCI, jelikož nám přesunuli školu z odpoledne na dopo. Po příchodu jsem se opět najedla, zalezla do postele a s dvouhodinovou večerní přestávkou spala až do včerejšího (nedělního) rána, konkrétně do šesti hodin. V sedm jsem vyjela směr Kaši kolej, kde jsme se velmi zvolna naskládali do auta a vyjeli lyžovat na Kaunertaler Gletscher. Ten je poměrně daleko a ještě jsem ho neviděla, tak jsem byla ráda, že jsem se tam mohla podívat. Počasí nic moc, sněžilo a bylo zataženo, přesto ale viditelnost celkem dobrá a sněžení aspoň přineslo kvalitní čerstvý sníh. Večer jsem byla pochopitelně opět unavená, ale podařilo se mi tu trošku odklidit ještě nevybalené i jiné věci.

Dneska jsme plánovaly jít na výlet s Kašou a Monikou, je docela pěkně, ale protože jsem nedávno dobrala antibiotika a necítím se zrovna košer, tak jsem svou účast zrušila. A těším se na zítřejší prezentaci, která bude součástí zkoušky z angličtiny, a kterou ještě vůbec neumím.

PDP

Pět Dní v Praze. Dneska večer odjíždím, ve čtvrtek dělám v Praze zkoušku, vracím se nejspíš příští sobotu ráno a v sobotu odpoledne už mam školu, v pondělí prezentaci, ve středu zkoušku...krásné plány. Jsem děsně unavená, přisuzuji to antibiotikům, kafe nepomáhá ale aspoň mě přibližuje normálu. Snažím se co nejvíc učit to životko (právo životního prostředí, neboli až žijí Ptačí oblasti a ochrana tuleňů v Antarktidě. Tedy nic proti ptákům a tuleňům ale tenhle předmět mi prostě až tolik nedává no.) Ale dost učení. Těším se na Tourbus, tedy vlastně se vůbec netěším ale jen doufám, že na mne zbyde alespoň dvousedačka a trošičku se vyspím. Pak okolo páté v polospánku přetápu z Florence na Budějovickou a vzbudím se dopoledne v Praze. Kde snad bude blaze. Nebo alespoň trošku blažeji.