je oblast, kam zhruba za hodinu a půl odfrčím. Je to bývalá součást Rakouska, teď ale připadá Itálii. Jak mne ale Serena uklidnila, italsky se tam vpohodě domluvím. To jsem fakt ráda, protože moje slovní zásoba čítající "Neotvírejte za jízdy okna, tlakové větrání by bylo neúčinné", "Jmenuji se Lucka", "Jak se máš, dobře, děkuji, a ty?", je vskutku dostačující. Ale ne, nakonec došla k tomu, že polovina lidí tam normálně mluví německy...ale trošku si stěžovala, že jsou tam lidi trošku divní. Pak jsou ještě divní na jihu. Ale střed je OK...Serena je z Benátek:)
Ale co bylo ve čtvrtek...statistika blbá, pak jsem byla jsem na němčině (jdu na němčinu = Ich gehe ZUR Deutsch) a pak u Sereny na večeři ještě s Kristýnou a Albou. Alba je Sereny kamarádka z koleje, Španělka, hrozně hubená a hrozně hodná a vtipná:) Původně jsme chtěly pak vyrazit ještě někam do města ale nakonec jsme zůstaly do půlnoci, vykalily jedno Lambrusco a jedno bílé víno a a jely s Kristýnou spokojené nightlinerem domů. Serena bydlí na koleji co se jmenuje Panorama, to je ta přesně na druhém konci Innsbrucku, než bydlím já, hned u letiště. Během večera napadlo asi třicet čísel sněhu, tak jsme s Kristýnou užasle sledovaly zaparkovaná zasněžená letadla. A fajn bylo taky brodění sněhem na autobus. Kristýna má čím dál větší problémy s kolenem, ale příští týden je v Praze objednaná k ortopedovi české golfové (nebo tenisové?) reprezentace, tak snad jí to spravěj a bude zase běhat a lyžovat jako zamlada :))
Včera jsme byly nakupovat v Sillparku ve městě vánoční dárky, hlavně pro naše Secret Santy. Asi 17 Erasmáků se nás dohodlo, že si dáme dárky tak, že každý si vylosuje jedno jméno, a tomu člověku seženeme dárek. Já jsem dopadla ještě dobře, kupovala jsem dárek Naje, která miluje Hello Kitty, takže volba byla jasná. Horší to měla Kristýna, se kterou jsme sháněly dárek pro Pedra z Madridu, a přecijen, co máme my 24leté ženy vybrat dvacetiletému Španělovi? Nakonec mu koupila v čokoládovém obchodě čokoládu ve tvaru pivní lahve.
Pak jsme nakoupily ve Sparu v Sillparku jídlo na českou večeři...byly jsme nějaké unavené, tak jsme si u kasy vybraly jeden schnaps, 0,4 nějakého bylinného likéru, 35 voltů, a pak jsme to v prostoru pro přendávání věcí do tašek vykalily, otevřely jsme si k tomu ještě bonboniéru, a musely jsme se hrozně tlemit, že Erasmus vůbec nedělá z lidí alkoholiky.
Česká večeře proběhla celkem dobře, tedy jídlo se velmi povedlo, vařily jsme s Kristýnou koprovku, přišla Chantal, Chiyo a Simone (Simone není Erasmačka alébrž freemover, je z jihozápadu Německa a občas jí nerozumím, což mě pěkně točí). Simone přivezla ještě zákusek - linecký koláč od babičky, který byl taky ňam ňam. Pak jsme jely do Theresien Bräu, kde jsem dala dva Radlery (ok, fakt nevím, proč to pořád piju, když je to takový hnus). A jela nightlinerem v půl třetí.
Dneska jsem ještě nezačala balit, Míra psal, že přijedou okolo třetí, tak snad už abych začala :D
sobota 13. prosince 2008
čtvrtek 11. prosince 2008
Konečně právo...
Tento post píši trošku v obavě, že už se k psaní teď v prosinci nedostanu. Pozítří mne tu totiž vyzvedne Míra s Jeffem, Evou a ostatními, a přesunu se spolu s nimi o 150 km jižněji do italských Alp, kde strávíme necelý týden lyžováním a meditací o smyslu lidského bytí (popíjení meditačních nápojů included). 20. prosince se s nimi vrátím do Prahy, kde budu až do začátku ledna. Tedy budu samozřejmě pendlovat mezi Lovosicemi a Prahou, jak a kdy je zatím neznámo (ne, mami, fakt nevim, kdyže přijedu a zas odjedu a co chci uvařit!:)))
V úterý jsem měla celý den trapně školu, ještě trapněji právo, a pak jsem šla docela hotová domů, kde jsem se pokoušela koukat do statistiky ale nešlo to. Včera jsem měla jen dopoledne, opět veřejné právo, stavební řízení, takže pozornost byla udržena tak v 15% času...Kristýna byla taková akční, pořád si něco psala, a občas měla dokonce drzost se mne zeptat, o čem mluví, samozřejmě, že jsem jí za to vždycky zapíchla propisku do ruky, aby si pamatovala, že já opravdu nevnímám a nepřeji si být z tohoto požehnaného stavu vyrušována. Odpoledne jsem strávila se spolužačkami v poč. učebně "opakováním" (jak pro koho) statistiky, byl to docela masakr. Dneska z toho píšu test, od pěti hodin. A protože se toho tolik bojím a ani nevím, co se mám pořádně učit, aby to mělo smysl...tak nedělám nic. Respektive píšu blog. To jsem to dopracovala.
V úterý jsem měla celý den trapně školu, ještě trapněji právo, a pak jsem šla docela hotová domů, kde jsem se pokoušela koukat do statistiky ale nešlo to. Včera jsem měla jen dopoledne, opět veřejné právo, stavební řízení, takže pozornost byla udržena tak v 15% času...Kristýna byla taková akční, pořád si něco psala, a občas měla dokonce drzost se mne zeptat, o čem mluví, samozřejmě, že jsem jí za to vždycky zapíchla propisku do ruky, aby si pamatovala, že já opravdu nevnímám a nepřeji si být z tohoto požehnaného stavu vyrušována. Odpoledne jsem strávila se spolužačkami v poč. učebně "opakováním" (jak pro koho) statistiky, byl to docela masakr. Dneska z toho píšu test, od pěti hodin. A protože se toho tolik bojím a ani nevím, co se mám pořádně učit, aby to mělo smysl...tak nedělám nic. Respektive píšu blog. To jsem to dopracovala.
pondělí 8. prosince 2008
Lýžo lýžo
Lýžo je slovo, které poprvé použila Kamila na facebooku a od té doby ho používám. Dneska a včera se totiž kromě toho, že jsem byla lyžovat (na Axamer Lizum a dnes na Schick 2000), nestalo nic.
V pátek jsme měly dopoledne Grundlagen des öffentlichen Rechts a večer jsme měli jít s ostatními Erasmáky sledovat Krampuslauf (jakýsi průvod mikulášských čertů a jiných oblud). Ale protože bylo ošklivě a nechtělo se nám se harcovat do jakési vesnice za něčím, o čem kdo to viděl stejně prohlásil, že to není nic úžasného, zůstali jsme v Innsbrucku a šli do hospody. Šli jsme tam samí češi, což byla dost rarita. Já, Kristýna, Eva, Daniela - byla tu loni na Erasmu a teď přijela na pár dní, Jana a Miloš a pak se přidal i Karel. Bylo to docela fajn, a pak jsme už jen já, Kristýna, Daniela a Eva šly do Theresien Bräu, mého oblíbeného klubu. Který svou pověst nezměnil, nedalo se tam vydržet, tak jsem v půl jedné zmizela domů.
V sobotu mne totiž čekalo nakupování s Evou. Byly jsme v DEZ, to je tady největši obchodní centrum. Koupila jsem si tam pro sebe v Zaře pár věcí, a přišlo mi, že je tu Zara levnější, než v ČR - docela fajn rifle stály 25 Eur třeba. Také jsem nakoupila vánoční dárky, ale z pochopitelných důvodů sem nebudu psát, jaké :) Večer jsem byla na večeři s Danielou v Butzerhütte, krásné chajdě nad Innsbruckem, kde jsem nebyla schopná snízt plněný řízek a Daniela käsespätzle, jak toho bylo moc. Chápu kouzlo této restaurace a odteď tam beru každou návštěvu. Potom jsme jely rovnou na párty u Chantal, opět jsem nejvíc času strávila s Chiyo a Serenou, ale Chiyo se bohužel udělalo špatně, a asi ve 12 si šla lehnout. Já odešla o půl třetí, protože mne v neděli čekalo lyžování.
Což bylo vtipné, protože pro změnu v neděli ujel skibus Kristýně a jejímu kamarádovi Alanovi, který za ní přijel lyžovat. Měla jsem za to, že normálně zaspali, protože mi Kristýna nebrala telefon, tak jsem nastoupila s tím, že to tam nějak odjezdím sama. A když se bus začal rozjíždět, všimla jsem si, že podél něho běží Alan (v jednu chvíli byl dokonce rychlejší). Řidič ovšem neřešil pozdní přiběží, a jel. Ale naprostou náhodou jsem se ve skibusu dala do řeči s Annou, z níž (až jsem si na chvíli myslela, že je němka) se vyklubala taky erasmačka, která je z Varšavy, studuje medicínu a s níž mám spoustu společných známých. Anna jela taky jezdit sama, tak jsme se domluvily, že budem jezdit spolu. A bylo to super. Pak přijela Kristýna a další lidi, tak nás byla skupinka asi osmi. Vtipný incident byl můj nedobrovolný freeride. Nějak jsme prostě všichni jak jsme se následovali zajeli kamsi daleko od sjezdovky. Chtěla jsem co nejdřív zpátky, tak jsme se s Annou vydaly jinou cestou, než ostatní. A řeknu vám, nevím, co lidi viděj na tom jezdit v metrových závějích. Zezačátku jsem se ještě pokoušela o něco co se podobalo stylu, ale po vtipném pádu, kdy jsem skončila s hlavou ve sněhu, nohou ve vzduchu a lyží ztracenou v závěji (strávily jsme usilovným hrabáním asi 5 minut, než jsme ji našly), jsem zvolila bezpečnou metodu já nic, já retard a veškeré přesuny z kopce probíhaly jízdou po sedací části lidského těla. Skibus zpět jsme stihly jako zázrakem vpořádku.
Dneska jsme jely na Schlick 2000 jen já, Kristýna a Chantal. Chantal je erasmačka z naší MCI, Švýcarka, z francouzské části kousek od Ženevy, která mluví taky záviděníhodně skvěle německy. Další věc, co fakt umí, je snowboarding, díky čemuž na mne mohla s Kristýnou na sjezdovkách každou chvilku čekat. Před odjezdem jsme ji poslaly zabrat tři místa vedle sebe do skibusu, načež s ní milý skibus odjel a my s Kristýnou jely druhým, co odjížděl o 5 minut později. My se z těch skibusových dobrodružství prostě nevymotáme.
V pátek jsme měly dopoledne Grundlagen des öffentlichen Rechts a večer jsme měli jít s ostatními Erasmáky sledovat Krampuslauf (jakýsi průvod mikulášských čertů a jiných oblud). Ale protože bylo ošklivě a nechtělo se nám se harcovat do jakési vesnice za něčím, o čem kdo to viděl stejně prohlásil, že to není nic úžasného, zůstali jsme v Innsbrucku a šli do hospody. Šli jsme tam samí češi, což byla dost rarita. Já, Kristýna, Eva, Daniela - byla tu loni na Erasmu a teď přijela na pár dní, Jana a Miloš a pak se přidal i Karel. Bylo to docela fajn, a pak jsme už jen já, Kristýna, Daniela a Eva šly do Theresien Bräu, mého oblíbeného klubu. Který svou pověst nezměnil, nedalo se tam vydržet, tak jsem v půl jedné zmizela domů.
V sobotu mne totiž čekalo nakupování s Evou. Byly jsme v DEZ, to je tady největši obchodní centrum. Koupila jsem si tam pro sebe v Zaře pár věcí, a přišlo mi, že je tu Zara levnější, než v ČR - docela fajn rifle stály 25 Eur třeba. Také jsem nakoupila vánoční dárky, ale z pochopitelných důvodů sem nebudu psát, jaké :) Večer jsem byla na večeři s Danielou v Butzerhütte, krásné chajdě nad Innsbruckem, kde jsem nebyla schopná snízt plněný řízek a Daniela käsespätzle, jak toho bylo moc. Chápu kouzlo této restaurace a odteď tam beru každou návštěvu. Potom jsme jely rovnou na párty u Chantal, opět jsem nejvíc času strávila s Chiyo a Serenou, ale Chiyo se bohužel udělalo špatně, a asi ve 12 si šla lehnout. Já odešla o půl třetí, protože mne v neděli čekalo lyžování.
Což bylo vtipné, protože pro změnu v neděli ujel skibus Kristýně a jejímu kamarádovi Alanovi, který za ní přijel lyžovat. Měla jsem za to, že normálně zaspali, protože mi Kristýna nebrala telefon, tak jsem nastoupila s tím, že to tam nějak odjezdím sama. A když se bus začal rozjíždět, všimla jsem si, že podél něho běží Alan (v jednu chvíli byl dokonce rychlejší). Řidič ovšem neřešil pozdní přiběží, a jel. Ale naprostou náhodou jsem se ve skibusu dala do řeči s Annou, z níž (až jsem si na chvíli myslela, že je němka) se vyklubala taky erasmačka, která je z Varšavy, studuje medicínu a s níž mám spoustu společných známých. Anna jela taky jezdit sama, tak jsme se domluvily, že budem jezdit spolu. A bylo to super. Pak přijela Kristýna a další lidi, tak nás byla skupinka asi osmi. Vtipný incident byl můj nedobrovolný freeride. Nějak jsme prostě všichni jak jsme se následovali zajeli kamsi daleko od sjezdovky. Chtěla jsem co nejdřív zpátky, tak jsme se s Annou vydaly jinou cestou, než ostatní. A řeknu vám, nevím, co lidi viděj na tom jezdit v metrových závějích. Zezačátku jsem se ještě pokoušela o něco co se podobalo stylu, ale po vtipném pádu, kdy jsem skončila s hlavou ve sněhu, nohou ve vzduchu a lyží ztracenou v závěji (strávily jsme usilovným hrabáním asi 5 minut, než jsme ji našly), jsem zvolila bezpečnou metodu já nic, já retard a veškeré přesuny z kopce probíhaly jízdou po sedací části lidského těla. Skibus zpět jsme stihly jako zázrakem vpořádku.
Dneska jsme jely na Schlick 2000 jen já, Kristýna a Chantal. Chantal je erasmačka z naší MCI, Švýcarka, z francouzské části kousek od Ženevy, která mluví taky záviděníhodně skvěle německy. Další věc, co fakt umí, je snowboarding, díky čemuž na mne mohla s Kristýnou na sjezdovkách každou chvilku čekat. Před odjezdem jsme ji poslaly zabrat tři místa vedle sebe do skibusu, načež s ní milý skibus odjel a my s Kristýnou jely druhým, co odjížděl o 5 minut později. My se z těch skibusových dobrodružství prostě nevymotáme.
středa 3. prosince 2008
Statistika je můj život
V sobotu jsem si myslela, že úspěšně strávím celý den doma, ale večer mne chytla nějaká potřeba vyrazit, tak jsem se v půl desáté domluvila s Chiyo a šly jsme se projít. A chodily jsme do třičtvrtě na jednu po centru Innsbrucku. Chiyo mi vyprávěla, jaký je život v Japonsku a nakonec řekla, že v Rakousku je to lepší. Má takový plán. Naučí se pořádně německy, dokončí školu v Japonsku (ve 22 letech musí člověk být v Japonsku dostudovaný, když už hledáte první práci ve 23, zaměstnavatelům se nechce vás přijímat, protože vypadáte jako lempl, který si třeba dovolil vzít si rok volna) a pak pojede do Innsbrucku a bude pracovat jako překladatelka z němčiny do japonštiny.
Ptala jsme se Chiyo, jestli má sourozence. Říkala, že ne, ale že má kočku. A její kočka je starší, než ona. Zezačátku byla mladší. Takhle (ukázala) malá. Ale teď je stará, takhle (ukázala velkou kočku). Rodíče jí píšou dopisy, ve kterých jí podávají o kočce zprávy.
V neděli jsme se šly podívat s Evou a Kristýnou na Coca-Cola kamiony. Bylo to hrozně pěkné, byl tam i Santa a děti říkaly básničky a zpívaly písničky a byly HROZNĚ roztomilé:)Coca cola mi prostě přinesla největší kulturní zážitek mého pobytu v Innsbrucku. OK, nejspíš bych s tím měla něco udělat :)
V pondělí jsem byla ve škole celý den, a to na základy občanského práva a odpoledne na statistiku. Odpoledne jsem se taky dozvěděla svou první známku na MCI, a to z EDV, a měla jsem velkou radost. Večer byla němčina, náš učitel Giacomuzzi naprosto ztrácí jak autoritu tak motivaci nás učit. Když deset minut před koncem hodiny prohlásil, že to snad ne, že ještě deset minut, tak jsem mu už něco řekla, ale stejně to nemělo smysl. Heslo dne je: Nepotřebujeme geniální učitele, potřebujeme hlavně učitele, kteří svojí práci dělají pořádně.
Protože včera (v úterý) jsme měli angličtinu. Naše anglická učitelka není žádný génius ani vědec ani nic podobného, zato ale umí učit a hustí do nás gramatiku, slovíčka a další věci horem dolem. Dobře, je trošku absurdní když devatenáctiletí "studenti" dostanou dvacet minut na diskusi o tom, zda firmy správně povyšují své zaměstnance, zda manažeři ztrácejí kontakt s pořízenými či zda dávají správnou zpětnou vazbu...ale nevím sama dobře, jak jinak nabrat slovní zásobu, než z četby článků a diskusí o nich.
Po angličtině jsem jela zpět na kolej a ostatní psali test z VWL (základy ekonomie). Po něm jsme se scházely s "Mädels" z mé skupiny (Stella, Marie Theres, Eva Maria a Daniela - jsou 4, nikoliv 6) kvůlivá projektu na Statistiku. Tedy nejdřív jsme zašly do Segafredo Café a pak jsme čtyři koukaly na Danielu, jak za nás dělá náš projekt. Jak poznamenala Stella, není nic důležitějšího, než správná podpora a krytí zezadu. V dnešní době člověk sedící u compu nikdy neví, co se za ním děje. Při odchodu jsme si všimly, že celá MCI je obehnaná policejní páskou, stáli tam hasiči, policie a záchranka, ale netušily jsme, co se děje. Naštěstí nás nechali projít směrem k autobusu. Doma jsem cvičila, šla spát něco po dvanácté po koukání na Darju. Dneska jsem si dala budíka na 9, vstala v půl desáté a teď už musím končit, protože běžím do školy. Pro změnu na statistiku. Statistika je můj život.
Ptala jsme se Chiyo, jestli má sourozence. Říkala, že ne, ale že má kočku. A její kočka je starší, než ona. Zezačátku byla mladší. Takhle (ukázala) malá. Ale teď je stará, takhle (ukázala velkou kočku). Rodíče jí píšou dopisy, ve kterých jí podávají o kočce zprávy.
V neděli jsme se šly podívat s Evou a Kristýnou na Coca-Cola kamiony. Bylo to hrozně pěkné, byl tam i Santa a děti říkaly básničky a zpívaly písničky a byly HROZNĚ roztomilé:)Coca cola mi prostě přinesla největší kulturní zážitek mého pobytu v Innsbrucku. OK, nejspíš bych s tím měla něco udělat :)
V pondělí jsem byla ve škole celý den, a to na základy občanského práva a odpoledne na statistiku. Odpoledne jsem se taky dozvěděla svou první známku na MCI, a to z EDV, a měla jsem velkou radost. Večer byla němčina, náš učitel Giacomuzzi naprosto ztrácí jak autoritu tak motivaci nás učit. Když deset minut před koncem hodiny prohlásil, že to snad ne, že ještě deset minut, tak jsem mu už něco řekla, ale stejně to nemělo smysl. Heslo dne je: Nepotřebujeme geniální učitele, potřebujeme hlavně učitele, kteří svojí práci dělají pořádně.
Protože včera (v úterý) jsme měli angličtinu. Naše anglická učitelka není žádný génius ani vědec ani nic podobného, zato ale umí učit a hustí do nás gramatiku, slovíčka a další věci horem dolem. Dobře, je trošku absurdní když devatenáctiletí "studenti" dostanou dvacet minut na diskusi o tom, zda firmy správně povyšují své zaměstnance, zda manažeři ztrácejí kontakt s pořízenými či zda dávají správnou zpětnou vazbu...ale nevím sama dobře, jak jinak nabrat slovní zásobu, než z četby článků a diskusí o nich.
Po angličtině jsem jela zpět na kolej a ostatní psali test z VWL (základy ekonomie). Po něm jsme se scházely s "Mädels" z mé skupiny (Stella, Marie Theres, Eva Maria a Daniela - jsou 4, nikoliv 6) kvůlivá projektu na Statistiku. Tedy nejdřív jsme zašly do Segafredo Café a pak jsme čtyři koukaly na Danielu, jak za nás dělá náš projekt. Jak poznamenala Stella, není nic důležitějšího, než správná podpora a krytí zezadu. V dnešní době člověk sedící u compu nikdy neví, co se za ním děje. Při odchodu jsme si všimly, že celá MCI je obehnaná policejní páskou, stáli tam hasiči, policie a záchranka, ale netušily jsme, co se děje. Naštěstí nás nechali projít směrem k autobusu. Doma jsem cvičila, šla spát něco po dvanácté po koukání na Darju. Dneska jsem si dala budíka na 9, vstala v půl desáté a teď už musím končit, protože běžím do školy. Pro změnu na statistiku. Statistika je můj život.
sobota 29. listopadu 2008
Den D
Je termín pro označení důležitého dne v rámci nějakého dějinného období/lidské činnosti/projektu atd. Nejspíš to pochází z Angličtiny, kde místo Dne je Day a místo D D. Musím zjistit, zda v němčině se používá Tag T. Protože já jsem včera měla Den Debil. Začalo to tak.
Ve středu jsme byly s Kristýnou lyžovat na Stubai Gletscheru. Odtamtud také pocházejí nejnovější mezihorní fotografie. Bylo krásně, jen hrozná zima (nahoře -13 stupňů, dole "jen" -8). Ve čtvrtek jsem spala jako zabitá docela dlouho, pak šla do školy na Nj, a pak jsme s Chiyo a Serenou šly na Christkindmarkt, který už je i v centru pod Goldenes Dachlem. Bylo tam moc krásně, ale taky docela zima, takže jsme tam nijak dlouho nevydržely. I když jsme si daly horký mošt. A Serena si dala typickou rakouskou crépes s nutellou a Chiyo typického rakouského langoše s brusinkovou marmeládou.
V pátek jsme měly v úmyslu jít lyžovat na Axamer Lixum, jehož výhoda spočívá v tom, že je blízko a jezdí nám tam na RegioCard zdarma skibus. Nevýhoda spočívala v tom, že mi skibus ujel před nosem a další jel za 2 hodiny. Další v tom, že jsem celou noc nespala. No poté, co mi ten bus v 9 ujel, šla jsem s lyžema a lyžákama aspoň něco vyřídit do banky. Pak jsem s tím nákladem (nejvtipnější bylo stejně jak jsem se snažila doběhnout skibus a už jsem nemohla dýchat ten studenej vzduch a on stejně ujel) jela zpátky na kolej, abych po půlhodině vyrazila na další, co měl jet v 11. Když jsem nasedla do místní dopravy před kolejí, volala mi Kristýna, že z Axameru asi budu zklamaná, že je blbý počasí a málo sněhu. Tak jsem řekla ok, a s úlevou vystoupila na první zastávce a vrátila se zpátky na kolej. Toť veselá historka o tom, jak jsem strávila jedno dopoledne přesouváním se po celém Ibk s lyžema a lyžákama přes rameno.
Ale tím Den D ještě nekončil. Jelikož jsem celou noc nespala, nenapadlo mne nic lepšího, než že když už nebudu lyžovat, mám náladu pod psa a je mi divně, tak se aspoň dospím. Hehe. Asi tři hodiny jsem se pokoušela s přestávkami usnout. Výsledkem bylo, že jsem začala už totálně panikařit. Ale nějak jsem se dala dohromady a začala hýbat. Vyprala jsem si a uvařila večeři. A co s načatým krásným pohodovým večerem? Není nic lepšího, když jste vyčerpaní, nešťastní, cítíte se mizerně a k ničemu, než začít psát rozbor postoje F.M.Dostojevského k víře a spravedlnosti. Uplně vidím, jak se všichni co to teď čtete chytáte za okraj židlí a šeptáte "ne, to snad...". Ano. Napsala jsem to.
Jako trest jsem před spaním, když jsem šla uklidit vychladlé jídlo, co jsem si uvařila, do ledničky, zjistila, že není co uklízet. Někdo si půjčil moji misku i s risotem a naopak svůj předtím umytý hrnec jsem objevila plný jakýchsi kuřecích kůží a zvenku potažený silnou vrstvou připeklého omastku. Nepřišlo mi to zrovna fér. Ale naštěstí jsem nezačala řešit, co by o tom řekl Dostojevskij. Pustila jsem si Darju a šla spát.
Dnešek už je samozřejmě OK. Ráno jsem objevila i svou mističku, tam, kde jsem ji včera nechala, jen prázdnou a špinavou, tak jsem si jí rezignovaně umyla a uklidila. Hrnec stále stojí na lednici i s kůžema, kterými si můžu maximálně vytapetovat sprchový kout, na jídlo tedy rozhodně nejsou :)
A to je happy end, ne?
Ve středu jsme byly s Kristýnou lyžovat na Stubai Gletscheru. Odtamtud také pocházejí nejnovější mezihorní fotografie. Bylo krásně, jen hrozná zima (nahoře -13 stupňů, dole "jen" -8). Ve čtvrtek jsem spala jako zabitá docela dlouho, pak šla do školy na Nj, a pak jsme s Chiyo a Serenou šly na Christkindmarkt, který už je i v centru pod Goldenes Dachlem. Bylo tam moc krásně, ale taky docela zima, takže jsme tam nijak dlouho nevydržely. I když jsme si daly horký mošt. A Serena si dala typickou rakouskou crépes s nutellou a Chiyo typického rakouského langoše s brusinkovou marmeládou.
V pátek jsme měly v úmyslu jít lyžovat na Axamer Lixum, jehož výhoda spočívá v tom, že je blízko a jezdí nám tam na RegioCard zdarma skibus. Nevýhoda spočívala v tom, že mi skibus ujel před nosem a další jel za 2 hodiny. Další v tom, že jsem celou noc nespala. No poté, co mi ten bus v 9 ujel, šla jsem s lyžema a lyžákama aspoň něco vyřídit do banky. Pak jsem s tím nákladem (nejvtipnější bylo stejně jak jsem se snažila doběhnout skibus a už jsem nemohla dýchat ten studenej vzduch a on stejně ujel) jela zpátky na kolej, abych po půlhodině vyrazila na další, co měl jet v 11. Když jsem nasedla do místní dopravy před kolejí, volala mi Kristýna, že z Axameru asi budu zklamaná, že je blbý počasí a málo sněhu. Tak jsem řekla ok, a s úlevou vystoupila na první zastávce a vrátila se zpátky na kolej. Toť veselá historka o tom, jak jsem strávila jedno dopoledne přesouváním se po celém Ibk s lyžema a lyžákama přes rameno.
Ale tím Den D ještě nekončil. Jelikož jsem celou noc nespala, nenapadlo mne nic lepšího, než že když už nebudu lyžovat, mám náladu pod psa a je mi divně, tak se aspoň dospím. Hehe. Asi tři hodiny jsem se pokoušela s přestávkami usnout. Výsledkem bylo, že jsem začala už totálně panikařit. Ale nějak jsem se dala dohromady a začala hýbat. Vyprala jsem si a uvařila večeři. A co s načatým krásným pohodovým večerem? Není nic lepšího, když jste vyčerpaní, nešťastní, cítíte se mizerně a k ničemu, než začít psát rozbor postoje F.M.Dostojevského k víře a spravedlnosti. Uplně vidím, jak se všichni co to teď čtete chytáte za okraj židlí a šeptáte "ne, to snad...". Ano. Napsala jsem to.
Jako trest jsem před spaním, když jsem šla uklidit vychladlé jídlo, co jsem si uvařila, do ledničky, zjistila, že není co uklízet. Někdo si půjčil moji misku i s risotem a naopak svůj předtím umytý hrnec jsem objevila plný jakýchsi kuřecích kůží a zvenku potažený silnou vrstvou připeklého omastku. Nepřišlo mi to zrovna fér. Ale naštěstí jsem nezačala řešit, co by o tom řekl Dostojevskij. Pustila jsem si Darju a šla spát.
Dnešek už je samozřejmě OK. Ráno jsem objevila i svou mističku, tam, kde jsem ji včera nechala, jen prázdnou a špinavou, tak jsem si jí rezignovaně umyla a uklidila. Hrnec stále stojí na lednici i s kůžema, kterými si můžu maximálně vytapetovat sprchový kout, na jídlo tedy rozhodně nejsou :)
A to je happy end, ne?
úterý 25. listopadu 2008
Andělská
je Zuzana Navarová v písničce, na kterou mi Míra poslal včera odkaz, a která se tak jmenuje. Poslouchám ji pořád dokola. Má hrozně krásný text a Zuzana ji zpívala nádherně.
Včera jsem měla dopoledne základy veřejného práva, dělali jsme evropské právo, velmi zjednodušeně ale mělo to smysl. Narozdíl od EU :) ale neříkala jsem to. Odpoledne jsme se sešly s holkama kvůli projektu na statistiku a pak jsme psali celý ročník (60 lidí) písemku z informatiky. Docela se mi hodilo, že vynechali PowerPoint a bylo to jen z Excelu a Wordu. Pak byla němčina, ale jen kousek. Kvůli jedný Kristýny poznámce jsem si propráchla celou dýchací trubici vodou. Děkuji! :-D Nikdo nechtěl na svařák, tak jsem pak šla ke Kristýně na grog a na večeři.
Dneska jsem si úspěšně vyprala a uvařila špagety. Za chvíli přijdou Kristýna, Serena a Chiyo a budeme koukat na Forbidden Kingdom. Byla jsem nakoupit, koupila jsem něco k pití, oříšky, zmrzliny Snickers a malé pizzy na upečení, abychom měly co zobat a abych toho zase měla plnou postel:)
Včera jsem měla dopoledne základy veřejného práva, dělali jsme evropské právo, velmi zjednodušeně ale mělo to smysl. Narozdíl od EU :) ale neříkala jsem to. Odpoledne jsme se sešly s holkama kvůli projektu na statistiku a pak jsme psali celý ročník (60 lidí) písemku z informatiky. Docela se mi hodilo, že vynechali PowerPoint a bylo to jen z Excelu a Wordu. Pak byla němčina, ale jen kousek. Kvůli jedný Kristýny poznámce jsem si propráchla celou dýchací trubici vodou. Děkuji! :-D Nikdo nechtěl na svařák, tak jsem pak šla ke Kristýně na grog a na večeři.
Dneska jsem si úspěšně vyprala a uvařila špagety. Za chvíli přijdou Kristýna, Serena a Chiyo a budeme koukat na Forbidden Kingdom. Byla jsem nakoupit, koupila jsem něco k pití, oříšky, zmrzliny Snickers a malé pizzy na upečení, abychom měly co zobat a abych toho zase měla plnou postel:)
neděle 23. listopadu 2008
Souvislost Chantal a Robotů
Poslouchám Chinaski, tak jsem se rozhodla pojmenovat post po jedné větě z jejich textu. Vůbec je těžké pojmenovávat posty. Mělo by to být asi o nějaké významné události, která se v posledních dnech stala. No tak jo, tak já ten titulek změním. Místo "Zakopni a zlom si hnát" se to bude jmenovat "Souvislost Chantal a Robotů".
Ve čtvrtek, to jsem napsala minulý post, jsem šla spát dost pozdě, tím pádem jsem strávila jednu ze svých oblíbených bezesných nocí. V pátek jsem to neřešila, dopoledne přežila poslední EDV, opět o excelu + opakování, a odpoledne jsem byla s Kristýnou v Ikea. Koupila jsem tam spoustu užitečných věcí za celkem asi 11 eur, kterážto částka mne příjemně překvapila. Pokud jen někdo na výpisu nevynechal nulu a nebylo to 110... Kristýna si nakonec nekoupila bambus, který nevypadá jako kytka, ale jako zelená tyč s jedním mini listem.
V pátek večer jsme s Evou a Kristýnou chtěly koukat na Občana Havla. No ale nevím, jak, najednou jsem si uvědomila, že jsem jim místo toho pustila Transformers. Jak neprotestovaly, tak jsem to prostě pustila, protože sama jsem je viděla teprv...třikrát? To má logiku. Pustit kamarádkám jiný film, než na který se těšily, který jsem sama několikrát viděla a který se jim určitě bude hrozně líbit protože která slečna by odolala dvouapůlhodinovému maratonu soubojů, honiček a velmi složitých operací ORGANICKÝCH ROBOTŮ Z PLANETY KYBERTRON. Přežily to. Sice potom moc nemluvily a hned odešly, aly určitě se jim to moc líbilo.
V sobotu jsem dospala pátek, takže jsem opět vstala hrozně pozdě. Nějak jsem zewlovala všude možně a napotřetí se mi podařilo vrazit prádlo do pračky předtím, než mi ji někdo obsadil, takže jsem si mohla vyprat povlečení a spím zase pěkně v čistém.
Večer jsem jela na party k Chantal, kam jsem se těšila, protože to byla moje první WG party (jako u někoho v bytě) v Innsbrucku. Bylo to pěkné a když jsem v půl páté jela domů, musela jsem být spokojená s tím, jak jsem pěkně investovala čas.
Dneska (Když nepočítám pět hodin na party) jsem zvládla procházku s Evou a Kristýnou, ze které také moje nejnovější fotografie na picasse. Před chvilkou mi Míra dovysvětloval statistiku, tedy jen úplné základy, ale i tak je to pro mne docela fuška. A půjdu spát, abych zítra byla čilá na základy veřejného práva, odpoledne se pak mám sejít s holkama kvůli projektu na statistiku a večer píšeme test z EDV.
Ve čtvrtek, to jsem napsala minulý post, jsem šla spát dost pozdě, tím pádem jsem strávila jednu ze svých oblíbených bezesných nocí. V pátek jsem to neřešila, dopoledne přežila poslední EDV, opět o excelu + opakování, a odpoledne jsem byla s Kristýnou v Ikea. Koupila jsem tam spoustu užitečných věcí za celkem asi 11 eur, kterážto částka mne příjemně překvapila. Pokud jen někdo na výpisu nevynechal nulu a nebylo to 110... Kristýna si nakonec nekoupila bambus, který nevypadá jako kytka, ale jako zelená tyč s jedním mini listem.
V pátek večer jsme s Evou a Kristýnou chtěly koukat na Občana Havla. No ale nevím, jak, najednou jsem si uvědomila, že jsem jim místo toho pustila Transformers. Jak neprotestovaly, tak jsem to prostě pustila, protože sama jsem je viděla teprv...třikrát? To má logiku. Pustit kamarádkám jiný film, než na který se těšily, který jsem sama několikrát viděla a který se jim určitě bude hrozně líbit protože která slečna by odolala dvouapůlhodinovému maratonu soubojů, honiček a velmi složitých operací ORGANICKÝCH ROBOTŮ Z PLANETY KYBERTRON. Přežily to. Sice potom moc nemluvily a hned odešly, aly určitě se jim to moc líbilo.
V sobotu jsem dospala pátek, takže jsem opět vstala hrozně pozdě. Nějak jsem zewlovala všude možně a napotřetí se mi podařilo vrazit prádlo do pračky předtím, než mi ji někdo obsadil, takže jsem si mohla vyprat povlečení a spím zase pěkně v čistém.
Večer jsem jela na party k Chantal, kam jsem se těšila, protože to byla moje první WG party (jako u někoho v bytě) v Innsbrucku. Bylo to pěkné a když jsem v půl páté jela domů, musela jsem být spokojená s tím, jak jsem pěkně investovala čas.
Dneska (Když nepočítám pět hodin na party) jsem zvládla procházku s Evou a Kristýnou, ze které také moje nejnovější fotografie na picasse. Před chvilkou mi Míra dovysvětloval statistiku, tedy jen úplné základy, ale i tak je to pro mne docela fuška. A půjdu spát, abych zítra byla čilá na základy veřejného práva, odpoledne se pak mám sejít s holkama kvůli projektu na statistiku a večer píšeme test z EDV.
čtvrtek 20. listopadu 2008
Und wie lange lernst du schon Deutsch?
Je otázka, která mne zabíjí...moc se mi nechce se vytahovat, že vlastně už od druhé třídy na základce, když přitom mluvím tak, jak mluvím.
Co je nového: Přes víkend tu byl Míra. V sobotu jsem mu ukazovala Innsbruck a v neděli jsme lyžovali na Stubai Gletscheru. Mírovi se lyžování nelíbilo, protože byly boule. V pondělí odpoledne jel domů a já šla do školy. Včera večer jsem psala zkoušku z Marketingu a samozřejmě těžištěm části za 40 bodů, tedy hodně, byly Bezugsgruppe, které jsem jako jediné pořádně nepochopila. Takže super.
Po marketingu jsem byla s Kristýnou na svařáku na vánočním trhu, potkaly jsme tam spolužačky, a asi třičtvrtě hodiny diskutovaly o všem možném. Pak už jsem byla hrozně z němčiny unavená, tak jsme šly ke Kristýně a ona mne nakrmila bramborovými noky.
Dneska jsem měla hroznou statistiku. Po ní němčinu a pak jsme šli (pro změnu) s ostatními erasmáky na svařák. A teď musím jít spát, protože mne zítra čeká ráno édéfau.
Co je nového: Přes víkend tu byl Míra. V sobotu jsem mu ukazovala Innsbruck a v neděli jsme lyžovali na Stubai Gletscheru. Mírovi se lyžování nelíbilo, protože byly boule. V pondělí odpoledne jel domů a já šla do školy. Včera večer jsem psala zkoušku z Marketingu a samozřejmě těžištěm části za 40 bodů, tedy hodně, byly Bezugsgruppe, které jsem jako jediné pořádně nepochopila. Takže super.
Po marketingu jsem byla s Kristýnou na svařáku na vánočním trhu, potkaly jsme tam spolužačky, a asi třičtvrtě hodiny diskutovaly o všem možném. Pak už jsem byla hrozně z němčiny unavená, tak jsme šly ke Kristýně a ona mne nakrmila bramborovými noky.
Dneska jsem měla hroznou statistiku. Po ní němčinu a pak jsme šli (pro změnu) s ostatními erasmáky na svařák. A teď musím jít spát, protože mne zítra čeká ráno édéfau.
pátek 14. listopadu 2008
Čekáte taky na Godota?
Nečekejte, nepřijde. Spíš nachystejte uzenáče.
Na pěkný začátek postu je třeba navázat poloprázdnou pivní lahví. Tu jsem ke svému překvapení objevila dnes večer po návratu ze školy na svém psacím stole. Ta láhev nejspíš znamená, že začínám být pravým Erasmákem. Miluju Innsbruck, Tirolsko, Alpy, MCI, svoje spolužáky, svoji kolej, spoluerasmáky...jsem vlastně takový hippie. Ale zpět k die Flasche. Včera jsme měli němčinu večer, předtím klasicky angličtinu. Na angličtině jsme dostali v druhé 90 minutovce za úkol naplánovat si rozhovor of some very important international businesmen on a very important business trip. Rozdělili jsme si role. Budu zástupce hotelového chainu Ritz-Carlton, co jede na business návštěvu do čokoládoven Lindt. Ostatní budou z toho Lindtu. Kerstin bude head of department, Mathias řidič firemní limuzíny, Caroline recepční a Martin ředitel Lindtu. Budeme navazovat small talk. Nesmíme si připravit žádnou konverzaci dopředu. Jen najít informace. Bájo...
Ale teď už opravdu ta láhev a její příčina. Samozřejmě Chiyo. Tu láhev jsem tam dala já včera, když jsem tu byla s Chiyo a Serenou. Děvčata za mnou totiž přijela na náš Heimfest. Heimfest byl super. Přijely jsme po němčině už okolo sedmé s Chiyo sem, tak jsem nás pozvala na mraženou (pro úplnost dodám, že i posléze upečenou) pizzu a na kafe. Chiyo mi vyprávěla, jak přijela do Innsbrucku letos v březnu. Její vlak z Vídně měl šest hodin zpoždění a když sem přijela, její tutorka na ní už nečekala. Neměla ani její číslo, jen mail, a ani nevěděla, jak se dostat na svoji kolej. Tak jela do hostelu a přespala tam první noc. Tiroláci na ní byli od začátku moc hodní. Chiyo má ráda Tirolsko, protože jí připomíná Osaku, odkud pochází. Lidi z Osaky jsou přátelštější, než z Tokia, a v tom Chiyo viděla paralelu, proto si vybrala ke studování Innsbruck, který je daleko od hlavního města. No tak tak nějak a jídlem jsme se bavily ty dvě hodiny, než jsme šly na party a než pak přijela Serena.
Party: V naší TV a Aufenhaltsraum byl normální bar, hudba, světla...a...panák euro padesát, pivo euro padesát...ceny jako doma. Minimálně ne čtyřikrát vyšší. Okolo jedné jsem šla holkám najít spojení domů a ony šly se mnou a při té příležitosti jsme se asi na hodinu zasekly v pokoji při prohlížení lifestylových časopisů, hodnotíc patřičně všechny modelky a jejich modely. To je zajímavé, že obě holky maj stejnej vkus na oblečení, jako já. Akorát Chiyo si nejspíš musí kupovat dětský velikosti:) Na party byla i Chantal a Antoine, s Chantal jsem se domluvila, že půjdeme spolu lyžovat, teda ona má snowboard. Řikala, že ve Švýcarsku taková karta, na kterou se dá lyžovat rok, stojí 1200 Eur...a to jsem nadávala, že je to tady za 340 drahé...
Dnešek je utrpení, mám co jsem chtěla, po necelých pěti hodinách spánku. Celý den škola... Teď už ani nezkouším spát, protože okolo třetí přijede Míra. Těším se. A bojím se. Aby dojel dobře. Určitě dojede. A bude tu do pondělí. Mám pro něj extra klíč:) možná pojedem lyžovat na ledovec. Kristýna už byla, tenhle týden, a dobrý. Prostě miluju Innsbruck :D
Na pěkný začátek postu je třeba navázat poloprázdnou pivní lahví. Tu jsem ke svému překvapení objevila dnes večer po návratu ze školy na svém psacím stole. Ta láhev nejspíš znamená, že začínám být pravým Erasmákem. Miluju Innsbruck, Tirolsko, Alpy, MCI, svoje spolužáky, svoji kolej, spoluerasmáky...jsem vlastně takový hippie. Ale zpět k die Flasche. Včera jsme měli němčinu večer, předtím klasicky angličtinu. Na angličtině jsme dostali v druhé 90 minutovce za úkol naplánovat si rozhovor of some very important international businesmen on a very important business trip. Rozdělili jsme si role. Budu zástupce hotelového chainu Ritz-Carlton, co jede na business návštěvu do čokoládoven Lindt. Ostatní budou z toho Lindtu. Kerstin bude head of department, Mathias řidič firemní limuzíny, Caroline recepční a Martin ředitel Lindtu. Budeme navazovat small talk. Nesmíme si připravit žádnou konverzaci dopředu. Jen najít informace. Bájo...
Ale teď už opravdu ta láhev a její příčina. Samozřejmě Chiyo. Tu láhev jsem tam dala já včera, když jsem tu byla s Chiyo a Serenou. Děvčata za mnou totiž přijela na náš Heimfest. Heimfest byl super. Přijely jsme po němčině už okolo sedmé s Chiyo sem, tak jsem nás pozvala na mraženou (pro úplnost dodám, že i posléze upečenou) pizzu a na kafe. Chiyo mi vyprávěla, jak přijela do Innsbrucku letos v březnu. Její vlak z Vídně měl šest hodin zpoždění a když sem přijela, její tutorka na ní už nečekala. Neměla ani její číslo, jen mail, a ani nevěděla, jak se dostat na svoji kolej. Tak jela do hostelu a přespala tam první noc. Tiroláci na ní byli od začátku moc hodní. Chiyo má ráda Tirolsko, protože jí připomíná Osaku, odkud pochází. Lidi z Osaky jsou přátelštější, než z Tokia, a v tom Chiyo viděla paralelu, proto si vybrala ke studování Innsbruck, který je daleko od hlavního města. No tak tak nějak a jídlem jsme se bavily ty dvě hodiny, než jsme šly na party a než pak přijela Serena.
Party: V naší TV a Aufenhaltsraum byl normální bar, hudba, světla...a...panák euro padesát, pivo euro padesát...ceny jako doma. Minimálně ne čtyřikrát vyšší. Okolo jedné jsem šla holkám najít spojení domů a ony šly se mnou a při té příležitosti jsme se asi na hodinu zasekly v pokoji při prohlížení lifestylových časopisů, hodnotíc patřičně všechny modelky a jejich modely. To je zajímavé, že obě holky maj stejnej vkus na oblečení, jako já. Akorát Chiyo si nejspíš musí kupovat dětský velikosti:) Na party byla i Chantal a Antoine, s Chantal jsem se domluvila, že půjdeme spolu lyžovat, teda ona má snowboard. Řikala, že ve Švýcarsku taková karta, na kterou se dá lyžovat rok, stojí 1200 Eur...a to jsem nadávala, že je to tady za 340 drahé...
Dnešek je utrpení, mám co jsem chtěla, po necelých pěti hodinách spánku. Celý den škola... Teď už ani nezkouším spát, protože okolo třetí přijede Míra. Těším se. A bojím se. Aby dojel dobře. Určitě dojede. A bude tu do pondělí. Mám pro něj extra klíč:) možná pojedem lyžovat na ledovec. Kristýna už byla, tenhle týden, a dobrý. Prostě miluju Innsbruck :D
středa 12. listopadu 2008
Učení
Nene, takhle se to nedá. Nemůžete začít pracovat ve čtyři odpoledne a skončit ve dvě v noci s tím, že co jste udělali, by se dalo stihnout za dvě hodiny vpohodě. Dneska to půjde jinak. Líp, rychleji, poctivě. Opravdu.
úterý 11. listopadu 2008
Herzinfarkt
Jsem se právě srazila s kolegou z koleje na rohu mezi kuchyňkou a chodbou, já vydala skřek že se divím, že nikdo z pokojů nevylezl se podívat, co že se na chodbě děje. Christoph bych řekla, že se lekl taky solidně.
Včera jsem měla za den tři úkoly a úspěšnost byla rozložena mezi nimi dost nerovnoměrně. 1. Naučit se kus marketingu. 2. Jet na němčinu a vidět tam Amadea. 3. Večer někam na kafe s Chiyo.
V marketingu jsem totálně selhala, ale vypsala jsem si aspoň slovíčka ze svých poznámek. Němčina byla hrozná protože Amadeus, tedy jeho druhá půlka, je pěkně depresivní. Pak jsem chtěla jít s Chiyo na kafe, ale nakonec jsme se nechaly ostatníma překecat, že v půl desáté se sejdeme v jakémsi Theresien Bräu. Tak jsem jela na kolej a připravila jsem se na posezení v pivovaru, který jsem si představovala asi jako Pivovarský dům v Praze plný Tiroláků v kožených kalhotech s licousy popíjejících z tupláků zlatavý mok a v pozadí trpaslíky, kteří sbírají šištice chmele a smíchávají je se sladem a dalšími materíály pro výrobu piva. Zvuková kulisa jsou písně plné jódlování a sborový zpěv. Ehm.
Ne?
Moje výstroj do klasické knajpy v tu chvíli byla řekněme lehce nevhodná. Ale pokud nepočítáme mé oblíbené EMO tričko s obrázky barevných lebek a zimní velké a velmi teplé boty, vpodstatě bych zapadla. Vpodstatě. No, nedalo se jednou nic dělat, objednala jsem si tedy Radlera (a ne, nevím, co to je, a už vůbec nevím, proč jsem tu hrůzu pila...vlastně ano, bylo to levnější, než pívo) a snažila se komunikovat s ostatními. Pak jsem se snažila tančit, sledovala jsem některé osoby, které vypadaly, jako profesionální kluboví tanečníci, zejména jeden metrosexuální chlapec v bílošedé vzorované košili s perfektně upraveným střihem na hlavě, který se svou roboticky vyhlížející partnerkou vykrucoval kreace hodné disco-mistrů. Nebyl to nikdo jiný, než on, kdo mne po cestě na záchod oslovil velmi mladistvou hláškou "Cooles T-shirt". Vida, jak rychle se mi podařilo zapadnout. Asi.
Poté, co jsme opustili klasický starobylý pivovar jsme se vydali do Irish pubu, kde jsem pozvala Chiyo na kolu a ona na oplátku šla s Najou a Eetu a Jaenem hrát šipky. Asi hodinu jsem si povídala s Kristýnou, jedním spolubydlícím z jejího nového bytu a s jejími kamarády z ČR. Deset minut po půl třetí jsem akorát stihla nightliner, který mne dovezl sem. Strávila jsem ještě nezbytnou třičtvrtěhodinku na netu a šla spát. A najednou je dneska večer:)
Včera jsem měla za den tři úkoly a úspěšnost byla rozložena mezi nimi dost nerovnoměrně. 1. Naučit se kus marketingu. 2. Jet na němčinu a vidět tam Amadea. 3. Večer někam na kafe s Chiyo.
V marketingu jsem totálně selhala, ale vypsala jsem si aspoň slovíčka ze svých poznámek. Němčina byla hrozná protože Amadeus, tedy jeho druhá půlka, je pěkně depresivní. Pak jsem chtěla jít s Chiyo na kafe, ale nakonec jsme se nechaly ostatníma překecat, že v půl desáté se sejdeme v jakémsi Theresien Bräu. Tak jsem jela na kolej a připravila jsem se na posezení v pivovaru, který jsem si představovala asi jako Pivovarský dům v Praze plný Tiroláků v kožených kalhotech s licousy popíjejících z tupláků zlatavý mok a v pozadí trpaslíky, kteří sbírají šištice chmele a smíchávají je se sladem a dalšími materíály pro výrobu piva. Zvuková kulisa jsou písně plné jódlování a sborový zpěv. Ehm.
Ne?
Moje výstroj do klasické knajpy v tu chvíli byla řekněme lehce nevhodná. Ale pokud nepočítáme mé oblíbené EMO tričko s obrázky barevných lebek a zimní velké a velmi teplé boty, vpodstatě bych zapadla. Vpodstatě. No, nedalo se jednou nic dělat, objednala jsem si tedy Radlera (a ne, nevím, co to je, a už vůbec nevím, proč jsem tu hrůzu pila...vlastně ano, bylo to levnější, než pívo) a snažila se komunikovat s ostatními. Pak jsem se snažila tančit, sledovala jsem některé osoby, které vypadaly, jako profesionální kluboví tanečníci, zejména jeden metrosexuální chlapec v bílošedé vzorované košili s perfektně upraveným střihem na hlavě, který se svou roboticky vyhlížející partnerkou vykrucoval kreace hodné disco-mistrů. Nebyl to nikdo jiný, než on, kdo mne po cestě na záchod oslovil velmi mladistvou hláškou "Cooles T-shirt". Vida, jak rychle se mi podařilo zapadnout. Asi.
Poté, co jsme opustili klasický starobylý pivovar jsme se vydali do Irish pubu, kde jsem pozvala Chiyo na kolu a ona na oplátku šla s Najou a Eetu a Jaenem hrát šipky. Asi hodinu jsem si povídala s Kristýnou, jedním spolubydlícím z jejího nového bytu a s jejími kamarády z ČR. Deset minut po půl třetí jsem akorát stihla nightliner, který mne dovezl sem. Strávila jsem ještě nezbytnou třičtvrtěhodinku na netu a šla spát. A najednou je dneska večer:)
neděle 9. listopadu 2008
Panorama
Panorama se jmenuje kolej, která je na druhém konci Innsbrucku, než bydlím já. Bydlí tam spousta Erasmáků, buď tam, nebo na Herta Firnberg Heimu. Ve čtvrtek jsem tam byla na oslavě narozenin Laury, to je Španělka z naší Erasmus skupinky. Vypila jsem za celý večer půl lahve červeného vína, to byl na mne výkon. Bavila jsem se hlavně s Chiyo, ona je hrozně hodná. Taky jsem poznala druhou Kristýnu, která je z Budějic, studuje práva v Brně a tady je na erasmu na UNI. A bydlí se Serenou, ta je od nás z MCI. Přesně ve dvanáct nás přišel rozpustit pán z kolejí, tak jsme se pomalu vydali ven. Asi půl hodiny jsme ostatní doprovázely na kole a pak vyjely kolmo směr domov. Sem jsem dojela ve třičtvrtě na dvě a zhruba čtyři hodiny se oddávala spánku.
Načež mne čekala celopáteční výuka. Měli jsme EDV, tentokrát o Excelu, a Marketing, o marketingu. Obojí jsem přežila... Marketing jsme meli i v sobotu odpoledne, takže víkend jako by nebyl. Protože jsme v pátek dostali na sobotu úkol, byla jsem z toho tak hin, že jsem nebyla ještě ve tři v noci schopná usnout. Tak to je, když jdete spát v jedenáct, nastavíte si budíka na sedmou a těšíte se, jak toho dopoledne hodně uděláte. Tak to nefunguje. Ve dvanáct ještě doufáte, v jednu to vzdáváte a ve dvě máte nervy na dranc. Což vám vydrží i na další ten, a tím se dostáváme k sobotě.
Sobota utekla rychle, měla jsem jen Marketing. Večer jsem si řekla, že se na všechno můžu vybodnout, tak jsem si pustila Roboti. Roboti se ve skutečnosti jmenujou Transformers a je to film s Megan Fox, kterou znám z Idontlikeyouinthatway.com. Dělaj si tam dobrou srandu z Američanů...jeden z filmů, na který můžete koukat hotoví, bavíte se, a nemáte z něj depku. A to byste se divili, z čeho všeho jde depka vytvořit.
Dneska jsem spala do půl dvanácté a ve dvě se šla s Evou a s Lunou (pes její rodiny) projít k Innu. Inn je dobrá řeka, ale potkaly jsme tam i mrtvou rybu. Ale nikdo z nás (dokonce ani já) ji nesnědl. Ale teď budu muset jíst. Půjdu si udělat smažáka a brambory. Doufám, že to půjde.
Načež mne čekala celopáteční výuka. Měli jsme EDV, tentokrát o Excelu, a Marketing, o marketingu. Obojí jsem přežila... Marketing jsme meli i v sobotu odpoledne, takže víkend jako by nebyl. Protože jsme v pátek dostali na sobotu úkol, byla jsem z toho tak hin, že jsem nebyla ještě ve tři v noci schopná usnout. Tak to je, když jdete spát v jedenáct, nastavíte si budíka na sedmou a těšíte se, jak toho dopoledne hodně uděláte. Tak to nefunguje. Ve dvanáct ještě doufáte, v jednu to vzdáváte a ve dvě máte nervy na dranc. Což vám vydrží i na další ten, a tím se dostáváme k sobotě.
Sobota utekla rychle, měla jsem jen Marketing. Večer jsem si řekla, že se na všechno můžu vybodnout, tak jsem si pustila Roboti. Roboti se ve skutečnosti jmenujou Transformers a je to film s Megan Fox, kterou znám z Idontlikeyouinthatway.com. Dělaj si tam dobrou srandu z Američanů...jeden z filmů, na který můžete koukat hotoví, bavíte se, a nemáte z něj depku. A to byste se divili, z čeho všeho jde depka vytvořit.
Dneska jsem spala do půl dvanácté a ve dvě se šla s Evou a s Lunou (pes její rodiny) projít k Innu. Inn je dobrá řeka, ale potkaly jsme tam i mrtvou rybu. Ale nikdo z nás (dokonce ani já) ji nesnědl. Ale teď budu muset jíst. Půjdu si udělat smažáka a brambory. Doufám, že to půjde.
úterý 4. listopadu 2008
Eva Pevná
Je moje slavná kamarádka, která uvádí internetové rádio. Jsem na ni samozřejmě velmi pyšná, jelikož díky "Ahoj, tady Lucka, chtěla bych vás pozvat na festival Altros Rockfest do Lovosic...." toho času na rádiu RockJam vím, že říct něco do mikrofonu normálním hlasem a tak, aby to dávalo smysl, to prostě není sranda. Eva dnes od devítí do desíti vyprávěla o francouzské hudbě a Francii a pouštěla do toho písničky, co se mi nelíbily, protože byly francouzské a Francouzi jsou bukvy...v naší Erasmus skupince francouzsky hovoří Monačan a Švýcaři, a ti se mi zas tak bukvy nezdají, ale zas tolik o nich nevím.
Ale kdože není, boží nadělení, nedělejte z Lucky tupce...před pár okamžiky jsem zamířila vyzvednout si prádlo z pračky, a tu zjistím, že soused z Pakistánu si potřeboval nejspíš velmi rychle vyprat, protože moje čerstvě vyprané prádlo (světlé, takže hlavně spodní...) je pečlivě vyrovnané vedle pračky na pěkné hromádce. Rozmýšlela jsem, zda se mám propadnout hanbou, nebo začít hystericky křičet. Jelikož ale zásadně hystericky nekřičím, zvolila jsem první možnost, a protože propadnutí se hanbou nešlo prakticky uskutečnit, přeskládala jsem rezignovaně svoje hadříky do tašky, cosi trapného zabečela a vyběhla ven... Prostě na koleji nikdy nevíte, kdy se z vašich věcí stane Res publica...věc veřejná.
Pro Lovosičany: Dnes jsem po cestě ze školy vyfotila Akademisches Gymnasium Innsbruck, tedy zdejší obdobu Lovosického gymplu, kterému, jak se mi zdá, se dost podobá. Mají dokonce i Vilminy schody kouřové, jen s menším rozdílem:) pokusím se zařídit si picassu a píchnout to tam.
V posledních pár dnech je tady opravdu teplo - přes den nepotřebujete bundu a večer stačí jeden svetr. Nevím, čím jsem si takovou přízeň počasí zasloužila, ale modlím se, ať trvá co nejdýl.
Dneska jsem byla podruhé na bloku Kosten- und Leistungsrechnung a rozhodla se, že si tenhle předmět odhlásím. Vysvětlení je jednoduché. Jsem blbá. S čímž souvisí, že jsem objevila blog jedné bývalé absolventky práv a když vidím styl, jakým píše, mám chuť se na všechno vykašlat a hlavně potřebu se omluvit všem, kdo můj blog čtou, za to, že píšu pravěpodobně hůř, než prvňák. Myslíte, že psaní jde naučit? A že mám šanci se v tom zlepšit? Anna Franková psala taky líp. A to jí bylo třináct. Ale to asi srovnávám trošku nesrovnatelné :))) Jen že čtu teď Anne Frank Tagebuch. Snažím se číst. Mám položený na nočním stolku...v noci překáží...abububu. Taky dost hraju na kytaru...jenom potichu, aby mě sousedi nezabili (když už mají kontrolu nad mými spoďáry, :D, nikdy nevíte)
Včera na angličtině učitelka pouštěla záznam debaty Obama - McCain. Neuvěřitelné, jak tomu Barrackovi všichni Rakušani (a jak psal Humlič i Němci) zobou z ruky. Docela dost mě to rozprudilo. Tak jsem si koupila za tři ojra obrovský gyros a zase se odprudila. A šla na němčinu...na to střídání jazyků si snad nikdy nezvyknu, mám z toho někdy pocit jako po mozkovém maratonu.
Zítra pojedu s Evou na zimní stadion, to se těším, zase se někam podívám...vlastně už jsem tam byla, když jsem nemohla najít zastávku Tourbusu do ČR...to byla taky sranda...kterou si povíme někdy příště, třeba u piva za ojro:)))
Ale kdože není, boží nadělení, nedělejte z Lucky tupce...před pár okamžiky jsem zamířila vyzvednout si prádlo z pračky, a tu zjistím, že soused z Pakistánu si potřeboval nejspíš velmi rychle vyprat, protože moje čerstvě vyprané prádlo (světlé, takže hlavně spodní...) je pečlivě vyrovnané vedle pračky na pěkné hromádce. Rozmýšlela jsem, zda se mám propadnout hanbou, nebo začít hystericky křičet. Jelikož ale zásadně hystericky nekřičím, zvolila jsem první možnost, a protože propadnutí se hanbou nešlo prakticky uskutečnit, přeskládala jsem rezignovaně svoje hadříky do tašky, cosi trapného zabečela a vyběhla ven... Prostě na koleji nikdy nevíte, kdy se z vašich věcí stane Res publica...věc veřejná.
Pro Lovosičany: Dnes jsem po cestě ze školy vyfotila Akademisches Gymnasium Innsbruck, tedy zdejší obdobu Lovosického gymplu, kterému, jak se mi zdá, se dost podobá. Mají dokonce i Vilminy schody kouřové, jen s menším rozdílem:) pokusím se zařídit si picassu a píchnout to tam.
V posledních pár dnech je tady opravdu teplo - přes den nepotřebujete bundu a večer stačí jeden svetr. Nevím, čím jsem si takovou přízeň počasí zasloužila, ale modlím se, ať trvá co nejdýl.
Dneska jsem byla podruhé na bloku Kosten- und Leistungsrechnung a rozhodla se, že si tenhle předmět odhlásím. Vysvětlení je jednoduché. Jsem blbá. S čímž souvisí, že jsem objevila blog jedné bývalé absolventky práv a když vidím styl, jakým píše, mám chuť se na všechno vykašlat a hlavně potřebu se omluvit všem, kdo můj blog čtou, za to, že píšu pravěpodobně hůř, než prvňák. Myslíte, že psaní jde naučit? A že mám šanci se v tom zlepšit? Anna Franková psala taky líp. A to jí bylo třináct. Ale to asi srovnávám trošku nesrovnatelné :))) Jen že čtu teď Anne Frank Tagebuch. Snažím se číst. Mám položený na nočním stolku...v noci překáží...abububu. Taky dost hraju na kytaru...jenom potichu, aby mě sousedi nezabili (když už mají kontrolu nad mými spoďáry, :D, nikdy nevíte)
Včera na angličtině učitelka pouštěla záznam debaty Obama - McCain. Neuvěřitelné, jak tomu Barrackovi všichni Rakušani (a jak psal Humlič i Němci) zobou z ruky. Docela dost mě to rozprudilo. Tak jsem si koupila za tři ojra obrovský gyros a zase se odprudila. A šla na němčinu...na to střídání jazyků si snad nikdy nezvyknu, mám z toho někdy pocit jako po mozkovém maratonu.
Zítra pojedu s Evou na zimní stadion, to se těším, zase se někam podívám...vlastně už jsem tam byla, když jsem nemohla najít zastávku Tourbusu do ČR...to byla taky sranda...kterou si povíme někdy příště, třeba u piva za ojro:)))
sobota 1. listopadu 2008
Škola Aria
Teď jsem si tak googlila Školu Aria, kde jsem byla jednu velmi zmatenou a složitou dobu (2002) myšákem, a zjistila jsem, že jsem i se svým afrem na fotografii, na kterou odkazuje "Kdo jsme" na úvodní stránce. Vzbudilo to ve mně vlnu trapných emocí. Tak jsem se rozhodla, že se z toho zkusím vypsat. (Jupí, grafomanie na cestě)
Škola Aria je dle pro mne typickým příkladem toho, jak každý pokus o oddělení elity od zbytku musí skončit jemně řečeno poněkud rozpačitě. Než jsem poprvé přijela na jejich soustředění, tedy v průběhu výběrového řízení a pak když jsem dostala podklady a plánek letního soustředění, jsem byla Školou Aria nadšená. Měla jsem pocit, že jsem konečně našla skupinu lidí, kde budu moct rozebírat věci, co mi přijdou zajímavé, a kde budu moct pracovat na sobě tak, jak mě to baví. Bohužel následovalo zklamání z osobního setkání. Je moc věcí, které mi přišly divné, a moc, které přímo příšerné. Přežila jsem letní soustředění (chodila jsem si normálně pokecat s prodavačkou v obchodě, nekecám!), tuším nějaký ten víkend na podzim a zimní soustředění před Silvestrem 2002/2003 (ten jsem nechtěla slavit intelektuálním koupáním v Kamenici, radši jsem jela na Vojtovu chatu do Tisé, ježiš, jak se mi tenkrát ulevilo.)
Jak jsem se tak dnes probírala jejich stanovami, nenašla jsem tam jedinou věc, se kterou bych se nebyla schopná ztotožnit. Dokonce naopak, tu jejich přísahu bych si dala hned. Stejně si ale myslím, že racionálnímu člověku musí dojít, že celý tenhle podnik je utopie. Byla jsem tam a s těmi lidmi jsem mluvila, viděla jsem, jak se k sobě chovají a tušila, co za tím je. Nemyslím si, že bych se pletla. A jediné, co jsem poznala, byla skupina malých, zakomplexovaných lidiček, kteří se tváří, že ONI jsou ta elita. Což už tu v bleděmodrém bylo a bude ještě hodněkrát ve formě různých náboženských či jiných mozek vyplachujících skupin a skupinek. Proč zrovna Árijci mi od té doby tolik pijí krev? (A o dost víc, než třeba babtisti po English Campu, kde to byl taky slušný výplach...) Nejspíš proto, že mám pocit, že sahají na to, co je mi svaté. Nemanipulují ve jménu Boha, ve kterého nevěřím. Ani ve jménu Národa, Války či čehokoli. Manipulují se ve jménu základní lidské slušnosti, tolerance, "jemných" hodnot, které uznávám a snažím se neúspěšně chránit. Ponížili lásku a vyšší hodnoty na prostředek kariérního růstu, na způsob výsměchu ostatním, kteří nejsou tak tolerantní jako oni...ironie, co. Možná díky nim jsou mi od té doby všichni pokrytečtí intelektuálové tolik protivní. Nebo spíš jsem si vycvičila na ně čuch, takže je dřív identifikuji, rozpoznám a zneškodním (OK, to poslední slovo zapomeňte...)
Jediné řešení, které pro tuhle instituci vidím, je zrušení. Pavel R. je velmi inteligentní člověk, věřím, že vidí dál, než ostatní, kteří za ním jdou. Nevím, proč nevidí to, co jsem viděla po týdnu s nimi.
-----Update (14.3.09)--------
Zjistila jsem, že dost lidí se na tenhle můj výtvor progooglí zadáním hesla "škola aria". Za svým názorem si stojím ale chci jen přidat poznámku v tom smyslu, že je to opravdu jen můj názor. A i přesto, že tuhle instituci neuznávám, uznávám, že v rámci jejího fungování musejí členové a posluchači odvádět vcelku těžkou práci. A jestli tohle čtou tak jim přeji, aby se jednou našli a byli opravdu šťastní, ať už ve ŠA nebo mimo ní.
Škola Aria je dle pro mne typickým příkladem toho, jak každý pokus o oddělení elity od zbytku musí skončit jemně řečeno poněkud rozpačitě. Než jsem poprvé přijela na jejich soustředění, tedy v průběhu výběrového řízení a pak když jsem dostala podklady a plánek letního soustředění, jsem byla Školou Aria nadšená. Měla jsem pocit, že jsem konečně našla skupinu lidí, kde budu moct rozebírat věci, co mi přijdou zajímavé, a kde budu moct pracovat na sobě tak, jak mě to baví. Bohužel následovalo zklamání z osobního setkání. Je moc věcí, které mi přišly divné, a moc, které přímo příšerné. Přežila jsem letní soustředění (chodila jsem si normálně pokecat s prodavačkou v obchodě, nekecám!), tuším nějaký ten víkend na podzim a zimní soustředění před Silvestrem 2002/2003 (ten jsem nechtěla slavit intelektuálním koupáním v Kamenici, radši jsem jela na Vojtovu chatu do Tisé, ježiš, jak se mi tenkrát ulevilo.)
Jak jsem se tak dnes probírala jejich stanovami, nenašla jsem tam jedinou věc, se kterou bych se nebyla schopná ztotožnit. Dokonce naopak, tu jejich přísahu bych si dala hned. Stejně si ale myslím, že racionálnímu člověku musí dojít, že celý tenhle podnik je utopie. Byla jsem tam a s těmi lidmi jsem mluvila, viděla jsem, jak se k sobě chovají a tušila, co za tím je. Nemyslím si, že bych se pletla. A jediné, co jsem poznala, byla skupina malých, zakomplexovaných lidiček, kteří se tváří, že ONI jsou ta elita. Což už tu v bleděmodrém bylo a bude ještě hodněkrát ve formě různých náboženských či jiných mozek vyplachujících skupin a skupinek. Proč zrovna Árijci mi od té doby tolik pijí krev? (A o dost víc, než třeba babtisti po English Campu, kde to byl taky slušný výplach...) Nejspíš proto, že mám pocit, že sahají na to, co je mi svaté. Nemanipulují ve jménu Boha, ve kterého nevěřím. Ani ve jménu Národa, Války či čehokoli. Manipulují se ve jménu základní lidské slušnosti, tolerance, "jemných" hodnot, které uznávám a snažím se neúspěšně chránit. Ponížili lásku a vyšší hodnoty na prostředek kariérního růstu, na způsob výsměchu ostatním, kteří nejsou tak tolerantní jako oni...ironie, co. Možná díky nim jsou mi od té doby všichni pokrytečtí intelektuálové tolik protivní. Nebo spíš jsem si vycvičila na ně čuch, takže je dřív identifikuji, rozpoznám a zneškodním (OK, to poslední slovo zapomeňte...)
Jediné řešení, které pro tuhle instituci vidím, je zrušení. Pavel R. je velmi inteligentní člověk, věřím, že vidí dál, než ostatní, kteří za ním jdou. Nevím, proč nevidí to, co jsem viděla po týdnu s nimi.
-----Update (14.3.09)--------
Zjistila jsem, že dost lidí se na tenhle můj výtvor progooglí zadáním hesla "škola aria". Za svým názorem si stojím ale chci jen přidat poznámku v tom smyslu, že je to opravdu jen můj názor. A i přesto, že tuhle instituci neuznávám, uznávám, že v rámci jejího fungování musejí členové a posluchači odvádět vcelku těžkou práci. A jestli tohle čtou tak jim přeji, aby se jednou našli a byli opravdu šťastní, ať už ve ŠA nebo mimo ní.
Mikymauzoleum
Neboli Halloween je nejen kapitalistický podvrh a výmysl, alébrž i pěkně blbá party ve Stadcafé, kam jsem včera s Evou jela. Nedalo ze tam tancovat, dýchat ani mluvit. Když do mne asi podesáté vrazila paní oblečená do flitrů tak, že mi sedřela půl ruky a málem mě svalila na hromadu věcí na zemi, musela jsem ven. Když jsem byla venku, ztratila jsem Kristýnu s Evou. Musela jsem to tam třikrát projít, abych je našla a stejně jsem je nenašla a domluvily jsme se s Evou přes SMS, že se sejdem venku. Pak jsme se shodly, že toho máme plný zub a jedem domů.
Dneska jsem krásně spala do jedenácti a pak jsme jely s Evičkou na malý výlet na kole. Tady je to na kole docela nebezpečné, nikdy nevíte, která silnice vás dovede do krpálu. Vlastně víte. Každá. Pokud se křečovitě nedržíte Innu. To ovšem nejde donekonečna, že.
Dneska jsem krásně spala do jedenácti a pak jsme jely s Evičkou na malý výlet na kole. Tady je to na kole docela nebezpečné, nikdy nevíte, která silnice vás dovede do krpálu. Vlastně víte. Každá. Pokud se křečovitě nedržíte Innu. To ovšem nejde donekonečna, že.
středa 29. října 2008
Praha
Tak jsem dnes o půl sedmé ráno byla vyplivnuta z autobusu Tourbus, přeskočila na dopravu a pak se přeplazila ze zastávky na kolej, bylo to neobvykle rychlé. Ač jsem měla pocit, že jsem pospávala celou cestu, dneska jsem úplně mrtvá, pět hodin jsem spala a zbytek akorát ležím. Aklimatizace zase bude něco. Počasí je tu stejně hnusné jako v ČR, jen se zdá, že tu víc svítí sluníčko. Píchla jsem sem tu esej na němčinu, jak jsem slíbila. Tak viel Spass:)))
Možná by se hodilo pár slovy shrnout pobyt v ČR, tak třeba jídlo, nezávislé finanční poradenství v Lovosicích, jídlo, kýblování bordelu z pokoje, jídlo, pití, stejky, McDonalds, Míra, nordic walking, Průhonický park, jídlo, kalba s Garthem a Kubou, jídlo, hnusné počasí a Říp, jídlo. Aby to nebylo tak obsáhlé, dost jsem vynechala a napsala jen to nejdůležitější.
Možná by se hodilo pár slovy shrnout pobyt v ČR, tak třeba jídlo, nezávislé finanční poradenství v Lovosicích, jídlo, kýblování bordelu z pokoje, jídlo, pití, stejky, McDonalds, Míra, nordic walking, Průhonický park, jídlo, kalba s Garthem a Kubou, jídlo, hnusné počasí a Říp, jídlo. Aby to nebylo tak obsáhlé, dost jsem vynechala a napsala jen to nejdůležitější.
Leben in Innsbruck - DÚ
In Innsbruck ist alles anders als in den anderen Städte, die ich bis jetzt besucht habe. Die Preise für verschiedene Waren sind höher. Die Leute in Innsbruck reden eine Sprache, die es nirgendwo anders gibt. Die Stadt heisst Innsbruck, weil sie an dem Fluss Inn liegt. Aber niemand hat dabei berücksichtigt, dass es hier noch einen anderen Fluss gibt. Und es ist ganz unmöglich, sich hier zu orientieren. Die Straβen sind ganz chaotisch geordnet und sie kurven sich, weshalb niemand sicher sein kann, wo das Ende der Straβe wirklich ist, und welche Richtung die „gute“ ist. Das Wetter ändert sich so oft und so schnell, das jedermann hier fast immer erkältet oder krank ist. Die Sonne scheint so stark, dass es fast unmöglich ist, ohne Sonnenbrille nach drauβen zu gehen. Die Einwohner sind trotzdem sehr lustige und freundliche Menschen, und das kann ich mir nur damit erklären, dass der Sonnenschein und die Berge froh und zufrieden machen, sogar gegen seinen eigenen Willen.
čtvrtek 23. října 2008
Jedu domů
Dnes večer v půl deváté, v úterý večer pojedu zpět do Innsbrucku, takže na tu dobu se nejspíš odmlčím. Teď pojedeme s Kristýnou na kafe s naší tutorkou Verou. Pak pojedu zpátky, sbalím si věci, půjdu od pěti na němčinu a pak rovnou na autobus.
středa 22. října 2008
Tenhle post je nudný
Ale já se mám dobře. Včera jsem musela brzo vstávat, měli jsme angličtinu. Odpoledne jsem se měla sejít s Verou ale protože Kristýna nemohla a protože jsem líná jak prase, zůstala jsem celý zbytek dne po škole a skypování s mamkou zabalená v dece v posteli. Spalo se mi výborně a tak jsem dnes plná síly vyrazila s Evou a Kristýnou do Mediamarktu vybírat Evě nový fotoaparát. Vybraly jsme a jely k Evě na kafe. Hrála jsem si trochu s Lunou, je to zlatý pes. Tedy černý, ale hrozně hodný. Má teprv sedm měsíců a je hrozně roztomilá. Teď sem píšu proto, že mám napsat tu esej do němčiny na téma Život v Innsbrucku a vůbec nic mne nenapadá. Tak radši píšu na blog, no. Snad ještě něco vymyslím.
pondělí 20. října 2008
Moji Čechové mi rozumějí
Stále víc se tu aklimatizuji - cítím se dobře a dokonce lépe, než v Praze. Samozřejmě to souvisí s tím, že Erasmus je velmi příjemý, ale taky s tím, že je tu jakožto v jiném kraji jiný mrav. Jsem zvědavá, jak snesu páteční příjezd do Prahy.
V sobotu jsem měla pátý blok marketingu, tentokrát to bylo opravdu naprosto úžasné a geniální, srovnávali jsme mimojiné základní paradigmata tří největších kultur - západní, arabské a jihovýchodní Asie a jaký mají vliv na práci s lidmi v těchto oblastech. Pak jsme se odpoledne s Kristýnou sešly s Evou. Eva pochází kousek od Ostravy a dělá tady v Innsbrucku aupair, je tu teprve týden a tak jsme s ní byly na obědě a pak jsme jí ukázaly Rathaus 360 stupňů Café.
Pak jsem s Evou byla u její rodiny na čaji (a koblize), paní Wolny vypadá jako moc hodná a má krásný děti a dům a psa (labrador) a s manželem vypadají jako pár ze žurnálu, prostě takovou idylu jsem ještě neviděla. Do toho ty Alpy a už chybí opravdu jen Doktor z hor a Heidi.
V neděli jsem byla na obědě u Kristýny s Najou a Chiyo a Evou a pak jsme zas my Češky šly na výlet do Alpenzoo a viděly jsme tam medvědy a chrochtivce a vydry a vůbec to bylo krásné a veselé. Ale opravdu.
Dneska jsem měla školu - Průzkum trhu a statistika, tentokrát to bylo zajímavější, zkoušeli jsme pracovat s programem na zpracovávání dat z dotazníků - museli jsme rozlišovat typy otázek a tak, bylo to fajn :) V němčině jsme zkoušeli psát testy, a moje gramatika je STRAŠNÁ. Jakože rozumím už líp, čtu rychleji, slovíčka se učím ale gramatika děs a hrůza. No dneska už to nedoženu. Tak snad zítra. Aktuálně jsem přežraná těstovin se sýrovou omáčkou, kterou jsem si sama uvařila a ne že jsem vzala tu hotovou - uvařená je levnější a hlavně tu mám ten zlevněný sýr, co v životě nesním, páč je hnusnej jak...jak nemrtvá hlava Elvise Presleyho. Pro změnu.
V sobotu jsem měla pátý blok marketingu, tentokrát to bylo opravdu naprosto úžasné a geniální, srovnávali jsme mimojiné základní paradigmata tří největších kultur - západní, arabské a jihovýchodní Asie a jaký mají vliv na práci s lidmi v těchto oblastech. Pak jsme se odpoledne s Kristýnou sešly s Evou. Eva pochází kousek od Ostravy a dělá tady v Innsbrucku aupair, je tu teprve týden a tak jsme s ní byly na obědě a pak jsme jí ukázaly Rathaus 360 stupňů Café.
Pak jsem s Evou byla u její rodiny na čaji (a koblize), paní Wolny vypadá jako moc hodná a má krásný děti a dům a psa (labrador) a s manželem vypadají jako pár ze žurnálu, prostě takovou idylu jsem ještě neviděla. Do toho ty Alpy a už chybí opravdu jen Doktor z hor a Heidi.
V neděli jsem byla na obědě u Kristýny s Najou a Chiyo a Evou a pak jsme zas my Češky šly na výlet do Alpenzoo a viděly jsme tam medvědy a chrochtivce a vydry a vůbec to bylo krásné a veselé. Ale opravdu.
Dneska jsem měla školu - Průzkum trhu a statistika, tentokrát to bylo zajímavější, zkoušeli jsme pracovat s programem na zpracovávání dat z dotazníků - museli jsme rozlišovat typy otázek a tak, bylo to fajn :) V němčině jsme zkoušeli psát testy, a moje gramatika je STRAŠNÁ. Jakože rozumím už líp, čtu rychleji, slovíčka se učím ale gramatika děs a hrůza. No dneska už to nedoženu. Tak snad zítra. Aktuálně jsem přežraná těstovin se sýrovou omáčkou, kterou jsem si sama uvařila a ne že jsem vzala tu hotovou - uvařená je levnější a hlavně tu mám ten zlevněný sýr, co v životě nesním, páč je hnusnej jak...jak nemrtvá hlava Elvise Presleyho. Pro změnu.
pátek 17. října 2008
Každá bolest přebolí...
...když se z tvýho těla stane prázdná nádoba. Je kus textu písničky Sester Steinových a říká hrozně moc. Říká, že bolest patří k životu. Mojmír by řekl, že bolest dává životu smysl (doktorka Lanstromová). Jeden umělec zase podle Stáni říká, že antidepresiva mu splošťují osobnost. Garth píše depresivní text z Moskvy ale to, že ho píše, neznamená, že je nějak extra nešťastný. Jen žije nějaký život a přijde mu vhodné o něm něco takového napsat. A nezapomínejme na lži. Vpodstatě si na blog můžete napsat (a nepsat) co chcete.
Právě jsem hodinu hrála na kytaru. To je výhoda, když jsem tu sama, můžu hrát. Chtěla bych se naučit nové rytmy a možná i nějakou lehkou sklatbu. Ještě jsem hudbu nepověsila na hřebík. To nikdy. Až (když) budu na mateřské, chci začít znovu hrát na housle. Není nad to připravit děti o nervy ještě jako batolata.
Dneska byl trošku náročnější den, celý jsem měla školu. Dopoledne marketing a odpoledne edv, tedy další lekci psaní prací v MS Wordu. Děti byly dnes hodné, bavily se s námi, i když jsme jim nerozuměly. Už se s tou němčinou pěkně štvu, pořád ji poslouchám v televizi a ve škole ale když otevřu pusu, tak se to ze mne sype v naprosto náhodném pořádku, který má ke gramatice asi tak blízko, jako Garth k nemrtvé hlavě Elvise Presleyho. Je to prostě hrůza. Jo, musím do čtvrtka napsat práci o životě v Innsbrucku na němčinu. Má to mít 150 slov a může to být o čemkoli, co souvisí s tématem. OK. Až to napíšu a pan Giacomuzzi mi to opraví, tak to sem možná píchnu, abych to měla ten svůj blog co nejkompletnější:)
Zítra se mám sejít s Evou, to je slečna z Čech, co tu v Innsbrucku dělá aupair v jedný rodině, kde maminka je taky Češka, co se vdala sem mezi hory. Tak se těším. Snad bude mít čas:)
Právě jsem hodinu hrála na kytaru. To je výhoda, když jsem tu sama, můžu hrát. Chtěla bych se naučit nové rytmy a možná i nějakou lehkou sklatbu. Ještě jsem hudbu nepověsila na hřebík. To nikdy. Až (když) budu na mateřské, chci začít znovu hrát na housle. Není nad to připravit děti o nervy ještě jako batolata.
Dneska byl trošku náročnější den, celý jsem měla školu. Dopoledne marketing a odpoledne edv, tedy další lekci psaní prací v MS Wordu. Děti byly dnes hodné, bavily se s námi, i když jsme jim nerozuměly. Už se s tou němčinou pěkně štvu, pořád ji poslouchám v televizi a ve škole ale když otevřu pusu, tak se to ze mne sype v naprosto náhodném pořádku, který má ke gramatice asi tak blízko, jako Garth k nemrtvé hlavě Elvise Presleyho. Je to prostě hrůza. Jo, musím do čtvrtka napsat práci o životě v Innsbrucku na němčinu. Má to mít 150 slov a může to být o čemkoli, co souvisí s tématem. OK. Až to napíšu a pan Giacomuzzi mi to opraví, tak to sem možná píchnu, abych to měla ten svůj blog co nejkompletnější:)
Zítra se mám sejít s Evou, to je slečna z Čech, co tu v Innsbrucku dělá aupair v jedný rodině, kde maminka je taky Češka, co se vdala sem mezi hory. Tak se těším. Snad bude mít čas:)
středa 15. října 2008
Nejdelší pauza v historii.
Ano, je to tak. Mezi minulým a tímto příspěvkem je nejdelší pauza v historii mezihorního blogování. Příčin je hned několik a ta hlavní je, že se tu neděje vůbec, ale vůbec nic. Houba byl na Invexu a v Essenu a Yupimup je v Asii. Garth pojede do Moskvy.
Já měla v pondělí odpoledne předmět, který se jmenoval Průzkum trhu a statistika. S potěšením musím konstatovat, že Rakušanům nerozumím ani když jsou dospělí a přednášejí. Když se pán držel svého psaného skripta, které jsme si stáhli, ještě to šlo, člověk ledacos odhadl. Ale když na dvacet minut odbočil k rakouské politice, definitivně jsem to vzdala a mé myšlenky odbočily kamsi k alpským vrcholkům. Ani potom už se to nezlepšilo - zkuste 4 vyučovací hodiny odezírat a odhadovat význam z každého desátého - dvacátého slova, které rozumíte a není to spojka ani citoslovce ojojoj.
Pak jsme měli v pondělí němčinu, koukali jsme na Formanova Amadea. Nemohla jsem při úvodních titulcích potlačit své vlastenectví a když se objevilo Miloš Forman, euforicky jsem vyhrkla "He's Czech, He's Czech". Evidentně jsem tím České republice neprospěla, jelikož mne nikdo nepochopil (až na Kristýnu). Asi si mysleli, že jsem magor a myslím si, že Mozart byl Čech jak poleno. No co. Aspoň si mne budou pamatovat a napíšou jednou knihu o tom, že 50% Čechů jsou blázni. Proč ne.
Včera jsem celý den strávila doma, večer jsem se jela podívat na oficiální Erasmus party, kde nikdo nebyl a jela jsem zas domů.
Dnešek byl opět ve znamení spaní, jen jsem si odpoledne koupila RegioCard, díky které se budu vozit po vlecích v celém Tirolsku celý rok. Stálo to pakatel, ani nestojí za to to sem psát... A teď už jdu opravdu, ale opravdu něco dělat do školy. Nemoc už končí, tak bych se měla začít snažit!
Já měla v pondělí odpoledne předmět, který se jmenoval Průzkum trhu a statistika. S potěšením musím konstatovat, že Rakušanům nerozumím ani když jsou dospělí a přednášejí. Když se pán držel svého psaného skripta, které jsme si stáhli, ještě to šlo, člověk ledacos odhadl. Ale když na dvacet minut odbočil k rakouské politice, definitivně jsem to vzdala a mé myšlenky odbočily kamsi k alpským vrcholkům. Ani potom už se to nezlepšilo - zkuste 4 vyučovací hodiny odezírat a odhadovat význam z každého desátého - dvacátého slova, které rozumíte a není to spojka ani citoslovce ojojoj.
Pak jsme měli v pondělí němčinu, koukali jsme na Formanova Amadea. Nemohla jsem při úvodních titulcích potlačit své vlastenectví a když se objevilo Miloš Forman, euforicky jsem vyhrkla "He's Czech, He's Czech". Evidentně jsem tím České republice neprospěla, jelikož mne nikdo nepochopil (až na Kristýnu). Asi si mysleli, že jsem magor a myslím si, že Mozart byl Čech jak poleno. No co. Aspoň si mne budou pamatovat a napíšou jednou knihu o tom, že 50% Čechů jsou blázni. Proč ne.
Včera jsem celý den strávila doma, večer jsem se jela podívat na oficiální Erasmus party, kde nikdo nebyl a jela jsem zas domů.
Dnešek byl opět ve znamení spaní, jen jsem si odpoledne koupila RegioCard, díky které se budu vozit po vlecích v celém Tirolsku celý rok. Stálo to pakatel, ani nestojí za to to sem psát... A teď už jdu opravdu, ale opravdu něco dělat do školy. Nemoc už končí, tak bych se měla začít snažit!
neděle 12. října 2008
Kalba u Gartha.
Tak jsem včera byla s Mírou a Kubou u Gartha. Nemohla jsem pít, kvůli práškům (viz dole), ale byla to sranda. Jo, a taky jsem byla tady v Ibk a oni v Praze. Bavili jsme se přes Skype. Opravdu výborná věc:) (snad jsem na ně přes dráty nepřenesla infekci:))
sobota 11. října 2008
Erasmáci jsou zloději
Obě věci mám zprostředkovaně ale vím, že minulý týden jistá Slovinka, paradoxně studující na MCI Non-Profit and Health Care Management, zjistila, že jí ve velkém studentském klubu ukradli bundu. Tak si vybrala jinou a odešla s ní. Doma zjistila, že v té bundě je ještě Mp3 přehrávač, ale evidentně ji to netrápilo. Tato slečna se vozí po Innsbrucku taxíkem a chodí ráda na večeře. Ale všeobecně je milá, společenská a zdá se, že i oblíbená.
Včera Italka Mariana ukradla na ulici cizí kolo. Mají si ho líp hlídat, no jasně. Už vidím, jak si o víkendu postarší rakouská paní shání nový. A pěkně zamykat, nikdy nevíš, kdo ti kolo ukradne.
Mohli bychom v rámci Erasma dělat jiné party, než ty, kde se ochutnávají jídla. Hodilo by se procvičit řezání kabelek, vaření perníku nebo lámání kyčelních krčků důchodcům.
Včera Italka Mariana ukradla na ulici cizí kolo. Mají si ho líp hlídat, no jasně. Už vidím, jak si o víkendu postarší rakouská paní shání nový. A pěkně zamykat, nikdy nevíš, kdo ti kolo ukradne.
Mohli bychom v rámci Erasma dělat jiné party, než ty, kde se ochutnávají jídla. Hodilo by se procvičit řezání kabelek, vaření perníku nebo lámání kyčelních krčků důchodcům.
N2N
Tak jsem byla na své první Erasmus party. Před tím jsem hodinu obalovala sýr na smažení. Každý totiž musel prezentovat tradiční jídlo své země. Přišly jsme a účastnily se hodů. Nejvíc mi chutnalo domácí italské tiramisu. Nepohrdla jsem ale ani různými zapečenými čímisi z různých míst světa. Náš smažený sýr se setkal s úspěchem, ač jsme se s ním vytasily ve chvíli, kdy už měli všichni docela plné žaludky. Odteď erasmáci vědí, že české tradiční jídlo je "smažák". Už vidím, jak ho marně hledají v menu českých "tradičních" restaurací někde na Staromáku.
Ač jsem poznala spoustu lidí, nakonec jsem si nejlíp pokecala se Serenou a Chiyo, které už znám od začátku. A pak jsem jela nočním autobusem domů. Nemohla jsem totiž pít, beru od rána antibiotika, tak jsem jela docela brzo. A taky že mi bylo zase pěkně blbě.
Čímž se dostáváme ke zbytku dne, který byl docela zajímavý. Dopoledne jsme měli s dětmi tutorial MS Word I. část ze tří (v té němčině je to větší sranda, než v Čj, ale naštěstí pán používal obrázky). Odpoledne potom byznys angličtinu, kde jsem zjistila, že moje angličtina se co jsem v Innsbrucku jenom zhoršila. Ale napravila jsem to tam i na té Erasmus akci. Jsem mrtvá, jdu spát.
Ač jsem poznala spoustu lidí, nakonec jsem si nejlíp pokecala se Serenou a Chiyo, které už znám od začátku. A pak jsem jela nočním autobusem domů. Nemohla jsem totiž pít, beru od rána antibiotika, tak jsem jela docela brzo. A taky že mi bylo zase pěkně blbě.
Čímž se dostáváme ke zbytku dne, který byl docela zajímavý. Dopoledne jsme měli s dětmi tutorial MS Word I. část ze tří (v té němčině je to větší sranda, než v Čj, ale naštěstí pán používal obrázky). Odpoledne potom byznys angličtinu, kde jsem zjistila, že moje angličtina se co jsem v Innsbrucku jenom zhoršila. Ale napravila jsem to tam i na té Erasmus akci. Jsem mrtvá, jdu spát.
čtvrtek 9. října 2008
Hlášení
Měli jsme zahájení, odešla jsem dřív, protože mi bylo blbě. To jsem zvědavá, jak zítra přežiju osm hodin ve škole a pak národní chlastačku. Asi už tu nemoc opravdu budu muset přechlastat. ---------konec hlášení----------
středa 8. října 2008
My právníci?
Jen krátká večerní myšlenka, spíše pochybnost, složité vyjádření jednoduchého pocitu, který se mi odsud z Innsbrucku jakoby z dálky zdá jasnější a uchopitelnější.
Od prvního ročníku na právech jsem sledovala vnitřní identifikaci svých kolegů s fakultou. S faktem, že nastoupili životní dráhu právníků. Jejich jakousi "stavovskou" hrdost a pocit vyčlenění ze zbytku společnosti. Vtipy o právnících. Jasná představa o vlastní budoucnosti.
Teď si z Innsbrucku říkám: Kam's to vlez? Nic se nezměnilo, i po dlouhé praxi si připadám jako ufoun, kterého vysadili na cizí planetě. Právo pro mne neznamená víc, než budoucí náplň práce. Nevidím v něm poslání ani nic vyššího. Necítím se oprávněna cítit se privilegovaněji než ostatní jen kvůli tomu, že jsem čtyři roky s určitou pravidelností navštěvovala to "monstrum poměrů" na Praze 1.
Myslela jsem si, že se naučím mít právo ráda. Že se změním. Asi to byla blbost. A možná je tohle celé jen zbytečný výlev emocí a už mne to nikdy nebude trápit. Co já vim.
Od prvního ročníku na právech jsem sledovala vnitřní identifikaci svých kolegů s fakultou. S faktem, že nastoupili životní dráhu právníků. Jejich jakousi "stavovskou" hrdost a pocit vyčlenění ze zbytku společnosti. Vtipy o právnících. Jasná představa o vlastní budoucnosti.
Teď si z Innsbrucku říkám: Kam's to vlez? Nic se nezměnilo, i po dlouhé praxi si připadám jako ufoun, kterého vysadili na cizí planetě. Právo pro mne neznamená víc, než budoucí náplň práce. Nevidím v něm poslání ani nic vyššího. Necítím se oprávněna cítit se privilegovaněji než ostatní jen kvůli tomu, že jsem čtyři roky s určitou pravidelností navštěvovala to "monstrum poměrů" na Praze 1.
Myslela jsem si, že se naučím mít právo ráda. Že se změním. Asi to byla blbost. A možná je tohle celé jen zbytečný výlev emocí a už mne to nikdy nebude trápit. Co já vim.
Ne-moc.
Nemoc. Etymologie tohoto slova je zajímavá, nejspíš je výrazem toho, že člověk, stižen nějakou chorobou, je zároveň nikoli mocný nad věcmi, nad kterými by mocný být chtěl. Nevím, jak by jazykozpytci vysvětlili rozdíl mezi pojmem bezmoc a nemoc, ale určitě nějak ano a bylo by to chytré.
Já jsem každopádně stále ne-mocná. Mám nejspíš teplotu a je mi mizerně, zánět dutin se ale podle všeho lepší. Snažím se ležet, naštěstí nemám školu, až zítra večer a pozítří, ale to snad už bude líp.
Včera mi Kristýna oznámila, že naše Erasmus skupinka pořádá v pátek regionální hody - tedy bude se ochutnávat typické jídlo každé země. Rozhodly jsme se Česko vyřešit smažákem s brambory, knedlíková jídla ponecháme na ně hrdým Rakušanům, navíc přípravou nehodláme strávit život. Jen by mne zajímalo, zda tu seženu strouhanku na obalení sýra. Uvidíme.
Na zítra připravila MCI pro všechny freshery nebo jak se to řekne v nějakém kulturním zařízení uvítací kalbu, kam bychom měli povinně jít. Už se docela těším:)
Já jsem každopádně stále ne-mocná. Mám nejspíš teplotu a je mi mizerně, zánět dutin se ale podle všeho lepší. Snažím se ležet, naštěstí nemám školu, až zítra večer a pozítří, ale to snad už bude líp.
Včera mi Kristýna oznámila, že naše Erasmus skupinka pořádá v pátek regionální hody - tedy bude se ochutnávat typické jídlo každé země. Rozhodly jsme se Česko vyřešit smažákem s brambory, knedlíková jídla ponecháme na ně hrdým Rakušanům, navíc přípravou nehodláme strávit život. Jen by mne zajímalo, zda tu seženu strouhanku na obalení sýra. Uvidíme.
Na zítra připravila MCI pro všechny freshery nebo jak se to řekne v nějakém kulturním zařízení uvítací kalbu, kam bychom měli povinně jít. Už se docela těším:)
pondělí 6. října 2008
Welcome to Civilisation.
Milý deníčku. Dnes jsem poprvé jela autobusem. Nasedla jsem do něho před naší kolejí a vystoupila na zastávce Landesmuseum. Pak jsem šla asi čtyři minuty ke škole. Když škola skončila, tak jsem šla zase na zastávku a asi tři minuty čekala. Pak přijel můj o-bus, já nastoupila, sedla si na sedačku a jela jsem. V půlce jsem pustila sednout starší paní. Pak jsem si zase sedla. U koleje jsem vystoupila a šla domů. -End of story-
Hehe, dnes jsem učinila investici 40Eur. Vrazila jsem je do svého zdraví, jelikož od včerejška trpím zánětem dutin. Za těch 40 Eur se budu měsíc vozit zdejšími autobusy. A to budu hodně, protože za ty prachy si to chci vychutnat. Musím říct, že se mi jízda busem moc líbila. Trošku jsem se zbavila svého pocitu =Untermensch= Je to vážně dobrý.
Když jsem si pak myla talíř od oběda, dala jsem se do řeči s kolegou z patra, co si vařil pytlíkovou polívku. Z hovoru vyplynulo, že oba máme stejnou nemoc (dutiny) a asi z toho důvodu ke mně kolega pojal sympatie a pozval mne na polovinu polévky. Nakonec jsem pozvání na Knoblauchrahmsuppe přijala a můj pocit, že mne civilizovaný svět bere zpět zesílil.
Co se týče včerejška, nemám co dodat, ležení v posteli s teplotou není tak zajímavé jako s Madonnou. To byla moje zábava na večer, sjížděla jsem na youtube všechny možné klipy Madonny, ty staré mne docela překvapily. Taky je zajímavé sledovat její ideální v
ěk. Na snímku se svou dcerou, foto pochází z mého oblíbeného idontlikeyouinthatway.com. Zdá se, že v průběhu své kariéry se zpěvačka postupně snažila vypadat starší, na svůj věk, mladší, ještě mladší, zombie. Jo, každý nějak skončíme, skončit jako Madonna není tak špatné. Horší je skončit jako civilizační vyvrhel, a to já nebudu. Hurá!
Hehe, dnes jsem učinila investici 40Eur. Vrazila jsem je do svého zdraví, jelikož od včerejška trpím zánětem dutin. Za těch 40 Eur se budu měsíc vozit zdejšími autobusy. A to budu hodně, protože za ty prachy si to chci vychutnat. Musím říct, že se mi jízda busem moc líbila. Trošku jsem se zbavila svého pocitu =Untermensch= Je to vážně dobrý.
Když jsem si pak myla talíř od oběda, dala jsem se do řeči s kolegou z patra, co si vařil pytlíkovou polívku. Z hovoru vyplynulo, že oba máme stejnou nemoc (dutiny) a asi z toho důvodu ke mně kolega pojal sympatie a pozval mne na polovinu polévky. Nakonec jsem pozvání na Knoblauchrahmsuppe přijala a můj pocit, že mne civilizovaný svět bere zpět zesílil.
Co se týče včerejška, nemám co dodat, ležení v posteli s teplotou není tak zajímavé jako s Madonnou. To byla moje zábava na večer, sjížděla jsem na youtube všechny možné klipy Madonny, ty staré mne docela překvapily. Taky je zajímavé sledovat její ideální v
ěk. Na snímku se svou dcerou, foto pochází z mého oblíbeného idontlikeyouinthatway.com. Zdá se, že v průběhu své kariéry se zpěvačka postupně snažila vypadat starší, na svůj věk, mladší, ještě mladší, zombie. Jo, každý nějak skončíme, skončit jako Madonna není tak špatné. Horší je skončit jako civilizační vyvrhel, a to já nebudu. Hurá!
sobota 4. října 2008
Jsem grafoman?
Jsem posedlá sama sebou? Jsem v manické fázi nějaké nemoci? Tak proč mám každý den potřebu něco psát na blog? A proč, i když umírám únavou (dnes jsem jela do školy třičtvrtě hodiny včetně VÝBĚHU schodů s kolem v ruce a batohem na zádech), nejsem schopná si jít lehnout před půlnocí, ač se na to chystám od pěti odpoledne?
Dneska bylo zase hnusně ale říkala kamarádka, že loni tu bylo do poloviny listopadu skoro léto a sluníčko. Že jezdila pořád na kole a pohoda. Mně začíná ze zimy praskat kůže na rukou. Ztratila jsem někde čelenku a rukavice. Ale nejsem loser. Izolepa drží přehazovačku ve správném tvaru. A na hlavě nosím čelenku Běh Terryho Foxe. Už jsem říkala, jaké erasmáci nosí super hadry? Důležité je se udržet v bojovém režimu.
Dneska bylo zase hnusně ale říkala kamarádka, že loni tu bylo do poloviny listopadu skoro léto a sluníčko. Že jezdila pořád na kole a pohoda. Mně začíná ze zimy praskat kůže na rukou. Ztratila jsem někde čelenku a rukavice. Ale nejsem loser. Izolepa drží přehazovačku ve správném tvaru. A na hlavě nosím čelenku Běh Terryho Foxe. Už jsem říkala, jaké erasmáci nosí super hadry? Důležité je se udržet v bojovém režimu.
pátek 3. října 2008
Oktoberfest sucks!
To je sousloví, které vymyslela Stáňa a náramně se hodí k mé situaci. Rozhodla jsem se tam totiž zítra NEjet. Nechápu vůbec, jak někdo může vymyslet Oktoberfest v zimě...no posuďte sami. Prostě, když to srovnám s tím výletem na Kokořín...zima, vítr, k tomu prší a o nějakých padesát metrů výš sněží...a kdo v tom má jezdit deset kilometrů do školy na kole? Ano, já.
(Obrázek - credits to Kristýna:)
čtvrtek 2. října 2008
Requiem, Ikea a kolo
Tak nějak by se daly popsat uběhlé dva dny ve zkratce. Taky jsem se konečně dokopala věnovat pár (slovy asi dvě) hodin škole, konkrétně diplomce a němčině.
Moje posedlost internetem mě občas dostává do ...docela špatných míst. Těch případů je nezpočet ale třeba včera jsem objevile youtube klip, a měla na celý den o depresi postaráno. A děj filmu samozřejmě na wiki tady Videoklip ani film nedoporučuji slabším povahám...například sobě.
Nákup v Ikea byl stejný jako všechny ostatní nákupy v Ikea - dlouhý. Ale pokoj je teď o dost hezčí, takže to za to stálo. I za ty prachy, stejný jako v ČR.
Dneska jsem si chtěla opravit kolo a samozřejmě bych to nebyla já, kdybych si ho tou opravou nezničila. Když jsem zjistila, že došlo ke zlomení kritické části, chvíli jsem hystericky pobíhala mezi pokojem a místností s koly a pak jsem se rozhodla konat. Pomohlo vteřinové lepidlo a lepící páska zakoupená v drogerii Schlecker za rohem. Tak a to máme krásný happy end... přeji krásný den všem, kteří dočetli až sem :)
Moje posedlost internetem mě občas dostává do ...docela špatných míst. Těch případů je nezpočet ale třeba včera jsem objevile youtube klip, a měla na celý den o depresi postaráno. A děj filmu samozřejmě na wiki tady Videoklip ani film nedoporučuji slabším povahám...například sobě.
Nákup v Ikea byl stejný jako všechny ostatní nákupy v Ikea - dlouhý. Ale pokoj je teď o dost hezčí, takže to za to stálo. I za ty prachy, stejný jako v ČR.
Dneska jsem si chtěla opravit kolo a samozřejmě bych to nebyla já, kdybych si ho tou opravou nezničila. Když jsem zjistila, že došlo ke zlomení kritické části, chvíli jsem hystericky pobíhala mezi pokojem a místností s koly a pak jsem se rozhodla konat. Pomohlo vteřinové lepidlo a lepící páska zakoupená v drogerii Schlecker za rohem. Tak a to máme krásný happy end... přeji krásný den všem, kteří dočetli až sem :)
úterý 30. září 2008
Úterý - první školní den
Dnes jsem byla poprvé ve škole. V ročníku je nás cca 60 a na přednášky i semináře jsme rozděleni na dvě skupiny. Jak možná některé bývalé a současné Erasmáky překvapí, moje výuka neprobíhá s ostatními incoming studenty, alébrž s jedním ročníkem MCI, a to s prvním (mohla jsem si vybrat předměty z jakýchkoli jiných semestrů, ale nechtěla jsem, první semestr je nejjednodušší a vzhledem k mé neznalosti němčiny se to hodilo). Takže chodím do třídy s letošními maturanty. Jó, ta dnešní mládež... A ač pocházejí z různých oblastí Rakouska a Německa, mohu spolehlivě prohlásit, že nerozumím skoro nikomu z nich, pokud nemluví přímo na mě.
Předmět se jmenoval Gestaltung von Teamprozessen a celkem jsme dnes dali 8 vyučovacích hodin, tedy dva bločky. Team. Team team team team. Team team team. Team. - Tak asi takové to bylo. Ne, díky jazykové bariéře to bylo i tak náročné, ale jinak bych řekla pro germánce naprostá pohoda. Spíš to bylo takové hraní her s tím, že ti učitelé (oba dva lidi, kteří primárně pracují v "normálních" soukromých firmách) se nám snažili "vědecky" popsat některé jevy, k nimž dochází při lidské komunikaci, možná se tam objevilo něco z teorie her, ale opravdu nic těžkého. Bylo to fajn:) i děti říkaly, že takhle by to mohlo vypadat i dál. No uvidíme:)
P.S. Slyšela jsem hluk v kuchyňce, jdu se podívat, a tam pět paní z Pakistánu oblečených v takových hezkých ubrusech:))) to je hustý, škoda, že nemám kabel k foťáku, jinak fotím!!! (Buran, buran, buran)
P.P.S. Jestli budu pokračovat v blogování dál tímhle tempem, předstihnu v počtu slov na internetu i Mirka Humla, a pak mě zavřou za pokus o zhroucení internetu přemírou zbytečných informací.
Předmět se jmenoval Gestaltung von Teamprozessen a celkem jsme dnes dali 8 vyučovacích hodin, tedy dva bločky. Team. Team team team team. Team team team. Team. - Tak asi takové to bylo. Ne, díky jazykové bariéře to bylo i tak náročné, ale jinak bych řekla pro germánce naprostá pohoda. Spíš to bylo takové hraní her s tím, že ti učitelé (oba dva lidi, kteří primárně pracují v "normálních" soukromých firmách) se nám snažili "vědecky" popsat některé jevy, k nimž dochází při lidské komunikaci, možná se tam objevilo něco z teorie her, ale opravdu nic těžkého. Bylo to fajn:) i děti říkaly, že takhle by to mohlo vypadat i dál. No uvidíme:)
P.S. Slyšela jsem hluk v kuchyňce, jdu se podívat, a tam pět paní z Pakistánu oblečených v takových hezkých ubrusech:))) to je hustý, škoda, že nemám kabel k foťáku, jinak fotím!!! (Buran, buran, buran)
P.P.S. Jestli budu pokračovat v blogování dál tímhle tempem, předstihnu v počtu slov na internetu i Mirka Humla, a pak mě zavřou za pokus o zhroucení internetu přemírou zbytečných informací.
pondělí 29. září 2008
Pondělí
Dneska bylo zase krásně, takže jízda do školy na kole byla příjemná. Méně jízda z nákupu s desetikilovou igelitkou na řídítkách, to se člověk naučí manévry.
V plánu byla dnes jen první hodina deutschkurzu pro incoming studenty. Náš učitel se jmenuje Giacomuzzi a není Ital, jen se tam narodil ale je Rakušan. Vlastně žil i se svou ženou šestnáct let v Japonsku. Měli jsme za úkol se seznámit s lidmi co sedí okolo, tak jsem poznala dvě Finky, jednoho Argentince, jednoho a jednu z Moldavy (nevěděla jsem, že tam používají azbuku), Serenu, tu už znám, ta je z Verony, a jedno Monako. Z našeho seznámení vyplynulo, že pojedeme v neděli na Oktoberfest, což je poměrně pozitivní závěr.
Pan Giacomuzzi je inteligentní a používá při učení metodu asociací, které pomáhají zapamatovat slova. Jak by jinak přešel ze slova Verurteil na Vorteil a Nachteil a Urteil a Proces a Kafka a Mozart a Führer, který není vůbec Nachteil Rakouska, ale chybně je přisuzován Německu...taky nám řekl, že učit se musíme hlavně sami a že jazyk není matematika, takže máme hlavně mluvit a je jedno, že špatně.
Na koleji jsem se seznámila s chodem (pátého) patra, je zde osmnáct pokojů, jedna jídelna, kde se kalí, tři lednice, jeden Mitch Buchannon (ten co má na dveřích Jessicu Albu, die schönste Frau der Welt:-/ ), jedna Barbie (Sie heisst wirklich Barbie), jeden Paul z Frankfurtu (seine Schwester ist wirklich nett..???) a jeden Führer, co má klíč od prádelny a hlavních společenských místností. A spousta piv. Zítra mám celý den školu. Ojoj. Jódlování sloužilo k dorozumívání v horách na dlouhé vzdálenosti.
V plánu byla dnes jen první hodina deutschkurzu pro incoming studenty. Náš učitel se jmenuje Giacomuzzi a není Ital, jen se tam narodil ale je Rakušan. Vlastně žil i se svou ženou šestnáct let v Japonsku. Měli jsme za úkol se seznámit s lidmi co sedí okolo, tak jsem poznala dvě Finky, jednoho Argentince, jednoho a jednu z Moldavy (nevěděla jsem, že tam používají azbuku), Serenu, tu už znám, ta je z Verony, a jedno Monako. Z našeho seznámení vyplynulo, že pojedeme v neděli na Oktoberfest, což je poměrně pozitivní závěr.
Pan Giacomuzzi je inteligentní a používá při učení metodu asociací, které pomáhají zapamatovat slova. Jak by jinak přešel ze slova Verurteil na Vorteil a Nachteil a Urteil a Proces a Kafka a Mozart a Führer, který není vůbec Nachteil Rakouska, ale chybně je přisuzován Německu...taky nám řekl, že učit se musíme hlavně sami a že jazyk není matematika, takže máme hlavně mluvit a je jedno, že špatně.
Na koleji jsem se seznámila s chodem (pátého) patra, je zde osmnáct pokojů, jedna jídelna, kde se kalí, tři lednice, jeden Mitch Buchannon (ten co má na dveřích Jessicu Albu, die schönste Frau der Welt:-/ ), jedna Barbie (Sie heisst wirklich Barbie), jeden Paul z Frankfurtu (seine Schwester ist wirklich nett..???) a jeden Führer, co má klíč od prádelny a hlavních společenských místností. A spousta piv. Zítra mám celý den školu. Ojoj. Jódlování sloužilo k dorozumívání v horách na dlouhé vzdálenosti.
neděle 28. září 2008
Před pobytem, první čtyři dny
Jak možná někdo tušíte, jsem studentka PF UK, která v rámci programu Erasmus LLP byla vyslána na zkušenou do rakouského města Innsbruck. Proč Rakousko: loni jsem byla díky programu Aktion ČR-At v Liberci a tam jsem zjistila, že je to vlastně hrozně zajímavá země a přitom ji máme hned vedle. A proč Innsbruck? Určitě kvůli tomu, že miluju hory, a taky proto, že jsem v dětství koukala ráda na Doktora s hor, a ten vždycky jezdil do Innsbrucku, a všechno bylo takový hezký a všichni se měli rádi a i ti psi štěkali míň...
A tak mě Míra ve středu 24.9. přivezl naší Astrou a ve čtvrtek mi mohly začít orientační dny. Moje tutorka, Vera, se mnou byla v kontaktu už asi měsíc dopředu a dávala mi všechny informace, které jsem potřebovala - jaké dokumenty nenechat doma a podobně. Ve čtvrtek jsem se s Verou sešla u Goldenes Dachlu - to je taková zlatá střecha tady v Innsbrucku, hezká, kousek od školy. A odvedla mě do školy. Tam nás všechny incoming studenty přivítali, nakrmili, napojili, a celý den nám vysvětlovali, co je naše nová škola zač a jak se na ní orientovat...
Naše škola je MCI. Management Centrum Innsbruck. I pro mne bylo překvapením (ne ve čtvrtek, ale po konkurzu v Praze), že MCI není univerzita. MCI je Fachhochschule, v germánském systému škol to znamená prakticky zaměřená vyšší škola, kde lze získat tituly BA, MA, dále v rámci Centre of Executive Education LLM, MBA nebo Msc, ale PhD ani kdybyste se rozkrájeli. Na Fachhochschule máte povinnou 80% docházku na všechny typy kurzů, zatímco na univerzitě v naprosté většině ne. Je zde typický důraz na praxi a spojení s ní - často přednášejí významné osobnosti byznysu, politiky i kultury a škola se snaží motivovat své studenty k jejich následování. Je mi naprosto jasné, že zastánci klasických univerzit s lehkým úsměvem označí fachhochschule za praktické vyšší učiliště. Otázka je, jestli to, kde jsme teď s našimi univerzitami, je lepší. (Odpověď je samozřejmě ne, nemusíte to hledat ;)
Více info o MCI ke stažení zde - ppt prezentace "Academic Culture at MCI".
V pátek mne a Kristýnu, druhou studentku z PFUK, Vera protahala zákoutími rakouské byrokracie (bylo nutné se zaregistrovat a předložit všemožné formuláře). Odpoledne nám pak kontrolovali lidé z MCI rozvrh, zda se nám nekryjí předměty. To je další specialitka MCI, vyučovací hodiny se zde nenosí, vyučování probíhá (až na rozsáhlou nabídku jazykových kurzů a sportů) v dopoledních a odpoledních blocích a většinou naprosto nepravidelně, někdy i v sobotu, a ročníky jsou rozděleny do menších skupin. Takže je možné, ač proti tomu dělají, co můžou, že se Vám budou některé přednášky krýt. To se pak musíte zařadit k jiné skupině nebo v nejhorším asi vyčerpat kus povolených 20% absence.
V sobotu jsme jeli na výlet do Salzburku a byli jsme v solných dolech, teda, Innsbruck je mnohem hezčí (než solné doly i Salzburk:)). V sobotu večer byla první Erasmácká kalba, na které jsem nebyla, protože na mě něco lezlo (už od čtvrtka). Podle toho, co mi dnes říkala Kristýna, to bylo docela zajímavé, navštívili dva podniky a dva byty a holky jely domů v půl šesté ráno. Já pěkně v posteli, dneska piju čaje a spím a jím a zakládám si blog. A napadá mě téma na další. A neřeknu, he! :D
A tak mě Míra ve středu 24.9. přivezl naší Astrou a ve čtvrtek mi mohly začít orientační dny. Moje tutorka, Vera, se mnou byla v kontaktu už asi měsíc dopředu a dávala mi všechny informace, které jsem potřebovala - jaké dokumenty nenechat doma a podobně. Ve čtvrtek jsem se s Verou sešla u Goldenes Dachlu - to je taková zlatá střecha tady v Innsbrucku, hezká, kousek od školy. A odvedla mě do školy. Tam nás všechny incoming studenty přivítali, nakrmili, napojili, a celý den nám vysvětlovali, co je naše nová škola zač a jak se na ní orientovat...
Naše škola je MCI. Management Centrum Innsbruck. I pro mne bylo překvapením (ne ve čtvrtek, ale po konkurzu v Praze), že MCI není univerzita. MCI je Fachhochschule, v germánském systému škol to znamená prakticky zaměřená vyšší škola, kde lze získat tituly BA, MA, dále v rámci Centre of Executive Education LLM, MBA nebo Msc, ale PhD ani kdybyste se rozkrájeli. Na Fachhochschule máte povinnou 80% docházku na všechny typy kurzů, zatímco na univerzitě v naprosté většině ne. Je zde typický důraz na praxi a spojení s ní - často přednášejí významné osobnosti byznysu, politiky i kultury a škola se snaží motivovat své studenty k jejich následování. Je mi naprosto jasné, že zastánci klasických univerzit s lehkým úsměvem označí fachhochschule za praktické vyšší učiliště. Otázka je, jestli to, kde jsme teď s našimi univerzitami, je lepší. (Odpověď je samozřejmě ne, nemusíte to hledat ;)
Více info o MCI ke stažení zde - ppt prezentace "Academic Culture at MCI".
V pátek mne a Kristýnu, druhou studentku z PFUK, Vera protahala zákoutími rakouské byrokracie (bylo nutné se zaregistrovat a předložit všemožné formuláře). Odpoledne nám pak kontrolovali lidé z MCI rozvrh, zda se nám nekryjí předměty. To je další specialitka MCI, vyučovací hodiny se zde nenosí, vyučování probíhá (až na rozsáhlou nabídku jazykových kurzů a sportů) v dopoledních a odpoledních blocích a většinou naprosto nepravidelně, někdy i v sobotu, a ročníky jsou rozděleny do menších skupin. Takže je možné, ač proti tomu dělají, co můžou, že se Vám budou některé přednášky krýt. To se pak musíte zařadit k jiné skupině nebo v nejhorším asi vyčerpat kus povolených 20% absence.
V sobotu jsme jeli na výlet do Salzburku a byli jsme v solných dolech, teda, Innsbruck je mnohem hezčí (než solné doly i Salzburk:)). V sobotu večer byla první Erasmácká kalba, na které jsem nebyla, protože na mě něco lezlo (už od čtvrtka). Podle toho, co mi dnes říkala Kristýna, to bylo docela zajímavé, navštívili dva podniky a dva byty a holky jely domů v půl šesté ráno. Já pěkně v posteli, dneska piju čaje a spím a jím a zakládám si blog. A napadá mě téma na další. A neřeknu, he! :D
Úvod
Tenhle blog vzniká celkem přirozeně. Jeho založení je výsledkem dlouhého procesu, který začal už když mě poprvé začaly fascinovat počítače, a pokračoval, když mě uchvátil internet. V dnešní době jsem typický produkt dnešní doby neschopný žít bez toho, aby se realizoval ve virtuálním světě, který, ač vlastně neexistuje, je z objektivně nepochopitelných důvodů pro některé pošahance jako já nesmírně přitažlivý a důležitý. Takže to bychom měli důvody.
Jo, a vítám Vás na svém blogu, který začínám psát dnes, v neděli 28.09.2008 ve svém pokoji 515 na koleji Akademikerhilfe v Innsbrucku. Z okna vidím zasněžené vrcholky Alp, na které červeně svítí sluníčko, prostě kýč jako prase, a já jsem jako správný loser nemocná a zalezlá v posteli, takže co dělat, že :)
Jo, a vítám Vás na svém blogu, který začínám psát dnes, v neděli 28.09.2008 ve svém pokoji 515 na koleji Akademikerhilfe v Innsbrucku. Z okna vidím zasněžené vrcholky Alp, na které červeně svítí sluníčko, prostě kýč jako prase, a já jsem jako správný loser nemocná a zalezlá v posteli, takže co dělat, že :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
