Den D

Je termín pro označení důležitého dne v rámci nějakého dějinného období/lidské činnosti/projektu atd. Nejspíš to pochází z Angličtiny, kde místo Dne je Day a místo D D. Musím zjistit, zda v němčině se používá Tag T. Protože já jsem včera měla Den Debil. Začalo to tak.

Ve středu jsme byly s Kristýnou lyžovat na Stubai Gletscheru. Odtamtud také pocházejí nejnovější mezihorní fotografie. Bylo krásně, jen hrozná zima (nahoře -13 stupňů, dole "jen" -8). Ve čtvrtek jsem spala jako zabitá docela dlouho, pak šla do školy na Nj, a pak jsme s Chiyo a Serenou šly na Christkindmarkt, který už je i v centru pod Goldenes Dachlem. Bylo tam moc krásně, ale taky docela zima, takže jsme tam nijak dlouho nevydržely. I když jsme si daly horký mošt. A Serena si dala typickou rakouskou crépes s nutellou a Chiyo typického rakouského langoše s brusinkovou marmeládou.

V pátek jsme měly v úmyslu jít lyžovat na Axamer Lixum, jehož výhoda spočívá v tom, že je blízko a jezdí nám tam na RegioCard zdarma skibus. Nevýhoda spočívala v tom, že mi skibus ujel před nosem a další jel za 2 hodiny. Další v tom, že jsem celou noc nespala. No poté, co mi ten bus v 9 ujel, šla jsem s lyžema a lyžákama aspoň něco vyřídit do banky. Pak jsem s tím nákladem (nejvtipnější bylo stejně jak jsem se snažila doběhnout skibus a už jsem nemohla dýchat ten studenej vzduch a on stejně ujel) jela zpátky na kolej, abych po půlhodině vyrazila na další, co měl jet v 11. Když jsem nasedla do místní dopravy před kolejí, volala mi Kristýna, že z Axameru asi budu zklamaná, že je blbý počasí a málo sněhu. Tak jsem řekla ok, a s úlevou vystoupila na první zastávce a vrátila se zpátky na kolej. Toť veselá historka o tom, jak jsem strávila jedno dopoledne přesouváním se po celém Ibk s lyžema a lyžákama přes rameno.

Ale tím Den D ještě nekončil. Jelikož jsem celou noc nespala, nenapadlo mne nic lepšího, než že když už nebudu lyžovat, mám náladu pod psa a je mi divně, tak se aspoň dospím. Hehe. Asi tři hodiny jsem se pokoušela s přestávkami usnout. Výsledkem bylo, že jsem začala už totálně panikařit. Ale nějak jsem se dala dohromady a začala hýbat. Vyprala jsem si a uvařila večeři. A co s načatým krásným pohodovým večerem? Není nic lepšího, když jste vyčerpaní, nešťastní, cítíte se mizerně a k ničemu, než začít psát rozbor postoje F.M.Dostojevského k víře a spravedlnosti. Uplně vidím, jak se všichni co to teď čtete chytáte za okraj židlí a šeptáte "ne, to snad...". Ano. Napsala jsem to.

Jako trest jsem před spaním, když jsem šla uklidit vychladlé jídlo, co jsem si uvařila, do ledničky, zjistila, že není co uklízet. Někdo si půjčil moji misku i s risotem a naopak svůj předtím umytý hrnec jsem objevila plný jakýchsi kuřecích kůží a zvenku potažený silnou vrstvou připeklého omastku. Nepřišlo mi to zrovna fér. Ale naštěstí jsem nezačala řešit, co by o tom řekl Dostojevskij. Pustila jsem si Darju a šla spát.

Dnešek už je samozřejmě OK. Ráno jsem objevila i svou mističku, tam, kde jsem ji včera nechala, jen prázdnou a špinavou, tak jsem si jí rezignovaně umyla a uklidila. Hrnec stále stojí na lednici i s kůžema, kterými si můžu maximálně vytapetovat sprchový kout, na jídlo tedy rozhodně nejsou :)

A to je happy end, ne?