Pondělí

Dneska bylo zase krásně, takže jízda do školy na kole byla příjemná. Méně jízda z nákupu s desetikilovou igelitkou na řídítkách, to se člověk naučí manévry.

V plánu byla dnes jen první hodina deutschkurzu pro incoming studenty. Náš učitel se jmenuje Giacomuzzi a není Ital, jen se tam narodil ale je Rakušan. Vlastně žil i se svou ženou šestnáct let v Japonsku. Měli jsme za úkol se seznámit s lidmi co sedí okolo, tak jsem poznala dvě Finky, jednoho Argentince, jednoho a jednu z Moldavy (nevěděla jsem, že tam používají azbuku), Serenu, tu už znám, ta je z Verony, a jedno Monako. Z našeho seznámení vyplynulo, že pojedeme v neděli na Oktoberfest, což je poměrně pozitivní závěr.

Pan Giacomuzzi je inteligentní a používá při učení metodu asociací, které pomáhají zapamatovat slova. Jak by jinak přešel ze slova Verurteil na Vorteil a Nachteil a Urteil a Proces a Kafka a Mozart a Führer, který není vůbec Nachteil Rakouska, ale chybně je přisuzován Německu...taky nám řekl, že učit se musíme hlavně sami a že jazyk není matematika, takže máme hlavně mluvit a je jedno, že špatně.

Na koleji jsem se seznámila s chodem (pátého) patra, je zde osmnáct pokojů, jedna jídelna, kde se kalí, tři lednice, jeden Mitch Buchannon (ten co má na dveřích Jessicu Albu, die schönste Frau der Welt:-/ ), jedna Barbie (Sie heisst wirklich Barbie), jeden Paul z Frankfurtu (seine Schwester ist wirklich nett..???) a jeden Führer, co má klíč od prádelny a hlavních společenských místností. A spousta piv. Zítra mám celý den školu. Ojoj. Jódlování sloužilo k dorozumívání v horách na dlouhé vzdálenosti.