PDP

Pět Dní v Praze. Dneska večer odjíždím, ve čtvrtek dělám v Praze zkoušku, vracím se nejspíš příští sobotu ráno a v sobotu odpoledne už mam školu, v pondělí prezentaci, ve středu zkoušku...krásné plány. Jsem děsně unavená, přisuzuji to antibiotikům, kafe nepomáhá ale aspoň mě přibližuje normálu. Snažím se co nejvíc učit to životko (právo životního prostředí, neboli až žijí Ptačí oblasti a ochrana tuleňů v Antarktidě. Tedy nic proti ptákům a tuleňům ale tenhle předmět mi prostě až tolik nedává no.) Ale dost učení. Těším se na Tourbus, tedy vlastně se vůbec netěším ale jen doufám, že na mne zbyde alespoň dvousedačka a trošičku se vyspím. Pak okolo páté v polospánku přetápu z Florence na Budějovickou a vzbudím se dopoledne v Praze. Kde snad bude blaze. Nebo alespoň trošku blažeji.

Paralýza

Tak by se dal nazvat můj momentální stav. Tak to je, když se dlouho dopředu těšíte na volno, že budete produktivní a užijete si letní dny v rakouských Alpách. Dvě noci a dva dny to vychází a třetí den se vzbudíte s horečkou, zánětem poloviny hlavy a bolestí celého těla. Toto se mi přihodilo v pondělí ráno. Bylo to vtipné zejména vzhledem k tomu, že ještě v neděli jsem byla ještě s kocovinou u Kristýny kvůli nové hlavě, pak zkoušet odpaly na golfu (núďo:) a pak s Evičkou běhat. To jsem si ještě říkala jak je perfektní, kolik mám energie. No ale ne.

Tak dnes třetí den ležím, školu jsem vzdala. Od pondělí taky beru antibiotika. A cucám strepsils a piju kapky a coldrex a léčím se. Všechno super ale nemůžu nic. Jo dobrá zpráva nakonec, ozvali se mi kvůli jedné letní brigádě, na to se docela těším jakožto na finanční zhojení. A na zajímavou zkušenost. Ale to bych sem vlastně neměla psát, to už mezi horami nebude:)

Fotky z návštěvy

Jsou nově na mezihorní picase tady

Tři dny prázdnin

jsem si užila díky návštěvě kluků. Ta se neobyčejně vydařila, hlavně díky tomu, že nám velmi přálo počasí. Dalším důvodem bylo, že se mi pro Škopka s Garthem podařilo získat pokojíček na koleji hned naproti mně i s balkonkem za moc výhodnou cenu. Takže jsme společně vařili, jedli a nemuseli se nikdy večer dělit a podobně.

První a třetí den jsme byli pěšky na výletech, první do hor nad Zirlem (Hochzirlem), třetí do hor nad Götzens, to je vesnice vedle Axamu. Viděli jsme odtamtud Axamer Lizum a Rangerrer Köpfl. A Innsbruck. Innsbruck jsme viděli i druhý den ze stanice Nordkettenbahn Seegrube. Tam jsme vyjeli v pátek odpoledne, protože já jsem dopoledne měla školu a po čtvrtečním výšlapu jsme nějak konsenzuálně vyhlásili pátek za důchodcovsky odpočívací. V sobotu proběhla největší "party", kdy jsme zlikvidovali jednak mé železné zásoby, jednak vína, která si chlapci koupili jako suvenýry domů. Tento večer se k nám přidala i Kristýna, která se jinak pilně učí na státnice.

No a v neděli po poledni mi Míra spravil kolo a pak všichni tři odjeli. Celá návštěva byla velmi milá a myslím, že i opravdu povedená. Děkuji :)

Delegace!

Dneska v noci za mnou přijede Míra, Škopek a Garth. Mám pro ně na uvítanou překvapení, které souvisí i s Mírovými narozeninami. Tak uvidíme. Budou tu do neděle, ještě musím naplánovat výlety. Mám nějaké v záloze, koupila jsem dnes mapu taky. Těším se!

Jdeme dál

A celkem nic se neděje, nicméně je třeba o tom něco napsat, abych si za dvacet let nevyčítala, že u nic nevím o sobě v době před dvaceti lety, protože jsem byla líná psát. Tedy čtenáře upozorňuji, že tenhle post je spíše deníkového charakteru a o Innsbrucku neříká skoro nic, postrádá prvky dobrodružství, akčnosti a dokonce i bytí hustým!

Tak tedy, ve čtvrtek ráno jsme dojeli z Curychu, odpoledne jsem zvládla jeden bloček Produkt a Preispolitiky, jela vrátit výbavu na lezení do Alpenvereinu, trošku prošmejdila obchody (může se zdát z tohoto vyjádření, že jsem typická žena, pro níž je sobota strávená v obchodním centru odměnou a potěšením. Ne, nakupování nesnáším a ještě větší odpor k němu jsem získala zde v Insbruku. Přitom oblečení je tu mnohdy výhodnější kupovat, než v Praze. A můj styl oblékání "chudá příbuzná" zde nepovažuju za zrovna super cool. Ale nějak to nejde změnit.) Poté jsem dorazila domů, a najednou nebylo co dělat a přede mnou tři dny volna. Tak jsem si řekla, co by, kein stress, a lehla si do postele s knížkou. V osm hodin jsem usnula, probrala se něco po třetí ráno, k půl čtvrté zabrala a jela do devíti do rána. V podobném duchu se odvíjel i páteční večer.

V sobotu jsem podnikla další výpravu do nákupního centra, pak jsme s Evičkou šly na oběd do Stadtcafé a poté na kávu do Rathausu. Večer jsem prokecala s Clionou v naší kuchyňce.

Včera (v neděli) jsem po několika změnách plánů nakonec jela s Karlem (kolega z práv co tu loni po Erasmu zůstal studovat) a Hermannem (student meteorologie z Korutan, Karlův kamarád z koleje) lyžovat na Pitztal. Den se krásně povedl, lyžování bylo kvalitní a opět vcelku levné. Tedy s Regio zadarmo, ale vždycky něco stojí cesta (teď už nejezdí zdarma skibusy), nějaké ty chrumky na místě atd. Nicméně náklady se dají eliminovat připravou svačiny, čaje do termosky, nakoupením Deli tyčinek v ČR a podobně. Večer jsme vařily s Clionou a dalšími děvčaty z jejího patra/studijního oboru. Pekly jsme lososa, dělaly nějakou francouzskou zapečenou cuketu, chřest, salát, zvláštní risoto a zajedly to Sachr dortem. Pak jsme koukaly na film "There will be blood", který byl docela brutální. Ale vlastně se mi dost líbil.

Dneska musím začít něco dělat, končí sladké nicnedělání a to mne vůbec netěší. Ale doufám, že jsem načerpala spoustu nové energie a všechno půjde teď lépe. Všem, kteří dočetli až sem se omlouvám za post, i když, já vás varovala!