Jdeme dál

A celkem nic se neděje, nicméně je třeba o tom něco napsat, abych si za dvacet let nevyčítala, že u nic nevím o sobě v době před dvaceti lety, protože jsem byla líná psát. Tedy čtenáře upozorňuji, že tenhle post je spíše deníkového charakteru a o Innsbrucku neříká skoro nic, postrádá prvky dobrodružství, akčnosti a dokonce i bytí hustým!

Tak tedy, ve čtvrtek ráno jsme dojeli z Curychu, odpoledne jsem zvládla jeden bloček Produkt a Preispolitiky, jela vrátit výbavu na lezení do Alpenvereinu, trošku prošmejdila obchody (může se zdát z tohoto vyjádření, že jsem typická žena, pro níž je sobota strávená v obchodním centru odměnou a potěšením. Ne, nakupování nesnáším a ještě větší odpor k němu jsem získala zde v Insbruku. Přitom oblečení je tu mnohdy výhodnější kupovat, než v Praze. A můj styl oblékání "chudá příbuzná" zde nepovažuju za zrovna super cool. Ale nějak to nejde změnit.) Poté jsem dorazila domů, a najednou nebylo co dělat a přede mnou tři dny volna. Tak jsem si řekla, co by, kein stress, a lehla si do postele s knížkou. V osm hodin jsem usnula, probrala se něco po třetí ráno, k půl čtvrté zabrala a jela do devíti do rána. V podobném duchu se odvíjel i páteční večer.

V sobotu jsem podnikla další výpravu do nákupního centra, pak jsme s Evičkou šly na oběd do Stadtcafé a poté na kávu do Rathausu. Večer jsem prokecala s Clionou v naší kuchyňce.

Včera (v neděli) jsem po několika změnách plánů nakonec jela s Karlem (kolega z práv co tu loni po Erasmu zůstal studovat) a Hermannem (student meteorologie z Korutan, Karlův kamarád z koleje) lyžovat na Pitztal. Den se krásně povedl, lyžování bylo kvalitní a opět vcelku levné. Tedy s Regio zadarmo, ale vždycky něco stojí cesta (teď už nejezdí zdarma skibusy), nějaké ty chrumky na místě atd. Nicméně náklady se dají eliminovat připravou svačiny, čaje do termosky, nakoupením Deli tyčinek v ČR a podobně. Večer jsme vařily s Clionou a dalšími děvčaty z jejího patra/studijního oboru. Pekly jsme lososa, dělaly nějakou francouzskou zapečenou cuketu, chřest, salát, zvláštní risoto a zajedly to Sachr dortem. Pak jsme koukaly na film "There will be blood", který byl docela brutální. Ale vlastně se mi dost líbil.

Dneska musím začít něco dělat, končí sladké nicnedělání a to mne vůbec netěší. Ale doufám, že jsem načerpala spoustu nové energie a všechno půjde teď lépe. Všem, kteří dočetli až sem se omlouvám za post, i když, já vás varovala!