Hned po příjezdu na místo mi Kaša vysvětlila jak pracovat s karabinami. Mezitím jsme potkaly holku v lezeckých botách a kluka, zřejmě portugalce, jejího kamaráda, v botách do města, kteří to po pár metrech vzdali. Kluk, ač vyhlížel nikoli nesportovně, byl úplný začátečník a odhadl se, že to nezvládne. No ale já, v botách z vibramu a vůbec? Nenechala jsem se zneklidnit a šly jsme na to. První polovina výstupu se dala, s tím, že některá místa byla na první pohled nepřekonatelná ale když se noha vyhodila opravdu vysoko, šlo to. Po prvním náročnějším úseku na začátku se mi klepaly ruce, nohy a hlas, dost mě bolely dlaně a předloktí. Ale řekla jsem si, že je moc brzo na to to vzdát a lezla dál s tím, že uvidím. Občas mne trošku vykolejil fakt, že jediná možnost lezení bylo zapřít se o řetěz dvacet centimetrů od stěny a takhle vylézt o tři metry. Další rozčarování (ale to už bych mohla být zvyklá) přicházelo, když náš předcházeli nejen sportovně vyhlížející chlapíci, ale i rozesmáté skupinky, které vypadaly jako rodinky na odpolední procházce. V jednu chvíli jsem měla pocit, že vedle mne po kolmé stěně stoupá maminka s kočárkem a štrikuje, ale to až v druhé části, na kterou se moc nepamatuji.
Ve druhé polovině výstupu jsem se zasekla. Bylo to odhadem tak po hodině a kusu lezení. Možná dvou. Měla jsem v sobé banán (dbaje Mírových rad: Musíš hlavně hodně jíst), ale ani ten mi nijak nedodával potřebnou energii. Nešlo mi už se přitahovat rukama, neměla jsem švih a terén se dost zhoršil. Kolem nás si to nahoru hopkal další asi padesátiletý typický tirolák, a zřejmě mu došlo, že jsem poněkud disabled. Dostal z Kaši další karabinu a lano, a začal lézt se mnou. Pořád se smál, a říkal, že to půjde, a tahal mě nahoru. Říkal mi, kam mám stoupnout připomínal, abych přehákávala karabiny správně. Já se jen celou dobu omlouvala a nějak lezla dál a modlila se, aby už byl konec. A do toho vítr. Zpětně vidím jako největší štěstí, že vůbec netrpím na závratě a nebojím se, jinak bych se v tý panice, ve které jsem na konci byla, zbláznila. Pán byl hrozně hodný a bez něj bych to asi nikdy nevylezla, ale samozřejmě nepociťoval nutnost dělat pauzy, a tak jsem tu šílenou nekonečnou druhou část prolezla bez přestávky. No ono nejspíš to bylo nutné, protože se tam normálně postavit nikde nedalo. Párkrát jsem už jen visela a omlouvala se, že už nemůžu. No musela :) A tak jsem to dolezla. Pán se odešel smát do úseku s náročností E (nejtěžší), my jsme s Kašou posvačily v takové jeskyni a vydaly se po cestě dolů. Bohužel jsme tedy musely ještě dost nahoru, protože bylo třeba obejít lom, co nám stál v cestě, ale proti lezení bylo všechno brnkačka. I cesta na kole do Innsbrucku.
Tady jsem se najedla, umyla, vyndala kusy skal z očí (mimochodem helma byla fakt nutnost, ještě dole při první přestávce mi jen tak spanul kamínek na prst a nadělal škody jak na kostele:)), okamžitě padla do postele a přes hodinu jenom spala. Teď se civilizuji dál a říkám si, jestli bych ty nápisy sehr schwer neměla jednou začít brát vážně.
Tohle je takové vtipné doplnění, než dostanu z Kaši její fotky z místa činu, všechny mé modřiny nutno dodat vznikly plánovaně a nikoli omylem, když jsem se koleny chytala kamenů :)
P.S. Jediné české hodnocení i s obrázky, co jsem našla, je tady. Je to asi v půlce, stačí si vyhledat "kaiser".
4 komentáře:
Dobře napsané a zábavné. Už před několika lety jsem bohužel zjistil, že k lezení po skalách se hodí spíš fyzické rozložení lezce typu pavouk než typu medvěd :-) Jedinou část, kterou si může užít i medvěd je slaňování :-)
Podle mne co se týče ferrat, zvládne je každý, ale musíš si vybrat rozumně úroveň. Já jsem nedomyslela tu fázi, kdy jsem výběr ponechala plně na profesionálce. Po zkušenostech s pádem na lyžích díky tomu, že Chantal špatně odhadla moje schopnosti, jsem se měla víc starat, kam že to vlastně lezu. A,B a C jsou vpohodě, Déčko pokud je malinký úsek se také zvládne, ale je moc náročné. Je to určitě ohromná zkušenost ale je jasné, že za to riziko to nestálo. Jenže, když už jsem byla v půlce, nedalo se dělat nic jiného, než lízt dál, návrat by byl ještě horší a náročnější. Prostě chyba byla v plánování no.
Pěkný.
:-)
G.
Dokonalý text. A to jsi jen s obtíženi lezla. Jak skvělé čtení bychom si užili kdybys spadla si neumím ani představit.
Slon
Okomentovat