Tak tu máme zase jeden historický okamžik, píši poprvé blog přímo z přednášky na MCI. Tak moc mě to baví, že jsem musela tuto chvíli zaznamenat. Tento týden jinak vůbec na psaní blogu nemívám náladu, protože jsem tak nějak na všechno naštvaná. Včera jsme si odhlásily jeden předmět, kterého jsme sice většinu odseděly ve škole, ale tu práci, která by se musela na konci odevzdávat, bychom nenapsaly ani za měsíc.
Vcelku zajímavý nový předmět, který máme, je "Project management and praxis related project". Protože se jedná o skutečnou práci, docela mě to baví. Zítra díky tomu pojedu do Hallu, abych tam s dalšími kolegy prováděla průzkum míněni návštěvníků jednoho festivalu. Ten festival se jmenuje Osterfestival Tirol a probíhá od zítřka do začátku dubna v Innsbrucku a Hallu v Tirol. Původně jsem si to představovala trošku jinak, ale hlavní náplní jsou poměrně zvláštní akce. Třeba zítra večer to bude na hodinu a kus korejský čajový obřad. Upřímně řečeno se docela těším, hlavně až si prohlídnu lidi, kteří jsou za korejský čajový obřad ochotni vydat dvacet až čtyřicet Euro.
V neděli mne pak čeká v Hallu další akce, tentokrát se to bude jmenovat "Actually I am someone" a bude to taneční exhibice muže, který se jmenuje Tarek Halaby. Vstupné dvacet až třicet Eur. No jsem zvědavá, protože jsem si téměř jistá, že za normálních okolností by mne na takové akce nikdo nedostal ani zadarmo.
No tak nám kus přednášky krásně utekl. Stále usínám, kvůli žádnému kyslíku, na který jsem si stále ještě nezvykla. Náš učitel vypadá jako nějakej francouzskej herec. Já chci domů!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat