Po prvním dni orientačního programu jsme více, než ve starých kolejích. Od včerejška do pátku je každý večer naplánována nějaká akce. Ale já už ve starých kolejích s těžkým srdcem odmítám:) až na částečně včerejšek, ale hezky popořadě.
Včera dopoledne a odpoledne jsme na MCI s novými Erasmáky i my zbytky z minulého semestru absolvovali uvítací kávu a pohoštění. Musím říct, že nových je hodně. Nejpočetnější skupiny dorazily tentokrát dle mého pozorování z Finska a Francie. Ale MCI nezklamala ani Asií a Amerikou, bavily jsme se s jednou moc sympatickou slečnou z Omahy, která bude studovat náš obor, tak možná budeme mít nějaké předměty spolu.
Včera večer jsme jeli sáňkovat. Byl to velmi intenzivní zážitek. Kvůli oteplení a tomu, jak tu tajou ty spousty sněhu, jsme dost velkou část sáňkovali v břečce. No my v lyžovacích oteplích ještě vpohodě, ale slečna, která o víkendu dorazila z Koreje, byla v riflích a teniskách chudák docela vyjevená. Věřím ale, že nikdo neonemocněl. Systém byl jednoduchý, vyjeli jsme na sedmou skibusem na jeden kopeček tady nad Innsbruck, půjčili si sáňky a vždycky se vyvezli gondolovou lanovkou nahoru a sjeli asi za dvacet minut po lesních cestách dolů. Nakonec to byla docela legrace, vlastně jsme pak ve skibuse meditovali, zda sáňkování není zábavnější, než celé lyžování a snowboarding. Tedy až na ty čvachtající boty. Ale kdo měl jako starý pionýr v baťúžku náhradní ponožky? Ano, já, a jak se hodily. Moc. Po sáňkování se kolegové jeli domů osušit, omýt a převléknout, a razili na rozlučku s Jannem, to je Fin, který dneska odjíždí. Protože razili znamená, že okolo dvanácté odcházeli směr hospoda, a protože bydlím celkem daleko a mám v noci špatné busové spojení, zůstala jsem hezky slušně doma a šla spát už v jednu. Dneska jsem tak mohla v devět vstát, nasnídat se a jmout se psát bloga. A teď tu pár věcí přeskupím, uvařím si kafe, vypiju hodně vody a půjdu se učit. Fakt:)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat