Jedna Milka nikdy nestačí

A tak tu mám pro jistotu otevřené dvě, a abych nebyla zaujatá pro jednu značku, tak navíc jednu Forte. Snažím se probrat kávou a donutit se k marné snaze o naučení se těch úžasných předmětů, z nichž jsem napoprvé propadla. Obligátní věta "A teď mne omluvte, odcházím vyzvracet snídani" by se hodila, kdyby mne tu měl kdo omluvit.

Jsem opět v Innsbrucku. Necelé dva týdny jsem strávila v Praze/Lovosicích a na jednom obzvláště vydařeném maturitním plese v Litoměřicích. Při pohledu na popůlnoční striptýzové překvapení jsem musela zamáčknout slzu dojetí a s ulehčením říci, že naše budoucnost je v dobrých rukou. Maturanti jsou rok od roku invenčnější. Jestli budou pokračovat v prosazování věcí v podobném duchu jako elita národa, máme se na co těšit. Den otevřených dveří libovolné vzdělávací instituce, kde se učitelé před potencionálními žáčky opíjí do němoty, aby se studentíci cítili jako doma, slyšení u ministra/primátora/prezidenta, kde se v přestávce pánové pobaví ve společnosti lehkých dam (a dámy pánů, abychom byli politicky korektní), anebo návštěvu papežského nuncia, kde místo fádního koncertu vážné hudby nuncius absolvuje žertovný kurz vaření "Vaříme z konopí". To mi připomíná, že jsem v Praze hodně vařila, ale nikoliv z konopí, alébrž například jsem vyráběla kynutá těsta na pizzu či lívance, pomerančový karamel a míchala si k učení koktejly z Carolans, kafe a whisky, po nichž jsem překvapivě nemohla v noci zamhouřit oči a druhý den na zkoušce z práva sociálního zabezpečení připomínala chodící smrt. Fakt, že míchání koktejlů počítám do vaření, ukazuje asi dost.

V noci z pátku na sobotu jsme s Mírou a Astrou Kastrou dorazili sem na mou kolej. Vůbec to nebyla normální Mírova návštěva. Doteď pokaždé, když se sem blížil Míra s lyžovacími úmysly, začalo se tu zatahovat, dělat mlha, přihnala se teplá fronta a s ní na sjezdovky davy lyžařů-začátečníků, a v Mírově těle viry s úspěchem ukazovaly, kdo je tady pánem. Tentokrát vše celkem ok, jen kdyby nemusel nakonec odjíždět. Byla jsem z toho včera jakási přešlá, tak jsem zbytek dne strávila ve společnosti filmů Medvídek, Saturnin a Ďábel nosí Pradu a grogu, pro jehož výrobu jsem si z Prahy přivezla tři láhve kvalitního KB Tuzemáku. To bych s tempem pití, jaké jsem nasadila, měla tak na týden, musím zpomalit. Blíží se jaro.