je oblast, kam zhruba za hodinu a půl odfrčím. Je to bývalá součást Rakouska, teď ale připadá Itálii. Jak mne ale Serena uklidnila, italsky se tam vpohodě domluvím. To jsem fakt ráda, protože moje slovní zásoba čítající "Neotvírejte za jízdy okna, tlakové větrání by bylo neúčinné", "Jmenuji se Lucka", "Jak se máš, dobře, děkuji, a ty?", je vskutku dostačující. Ale ne, nakonec došla k tomu, že polovina lidí tam normálně mluví německy...ale trošku si stěžovala, že jsou tam lidi trošku divní. Pak jsou ještě divní na jihu. Ale střed je OK...Serena je z Benátek:)
Ale co bylo ve čtvrtek...statistika blbá, pak jsem byla jsem na němčině (jdu na němčinu = Ich gehe ZUR Deutsch) a pak u Sereny na večeři ještě s Kristýnou a Albou. Alba je Sereny kamarádka z koleje, Španělka, hrozně hubená a hrozně hodná a vtipná:) Původně jsme chtěly pak vyrazit ještě někam do města ale nakonec jsme zůstaly do půlnoci, vykalily jedno Lambrusco a jedno bílé víno a a jely s Kristýnou spokojené nightlinerem domů. Serena bydlí na koleji co se jmenuje Panorama, to je ta přesně na druhém konci Innsbrucku, než bydlím já, hned u letiště. Během večera napadlo asi třicet čísel sněhu, tak jsme s Kristýnou užasle sledovaly zaparkovaná zasněžená letadla. A fajn bylo taky brodění sněhem na autobus. Kristýna má čím dál větší problémy s kolenem, ale příští týden je v Praze objednaná k ortopedovi české golfové (nebo tenisové?) reprezentace, tak snad jí to spravěj a bude zase běhat a lyžovat jako zamlada :))
Včera jsme byly nakupovat v Sillparku ve městě vánoční dárky, hlavně pro naše Secret Santy. Asi 17 Erasmáků se nás dohodlo, že si dáme dárky tak, že každý si vylosuje jedno jméno, a tomu člověku seženeme dárek. Já jsem dopadla ještě dobře, kupovala jsem dárek Naje, která miluje Hello Kitty, takže volba byla jasná. Horší to měla Kristýna, se kterou jsme sháněly dárek pro Pedra z Madridu, a přecijen, co máme my 24leté ženy vybrat dvacetiletému Španělovi? Nakonec mu koupila v čokoládovém obchodě čokoládu ve tvaru pivní lahve.
Pak jsme nakoupily ve Sparu v Sillparku jídlo na českou večeři...byly jsme nějaké unavené, tak jsme si u kasy vybraly jeden schnaps, 0,4 nějakého bylinného likéru, 35 voltů, a pak jsme to v prostoru pro přendávání věcí do tašek vykalily, otevřely jsme si k tomu ještě bonboniéru, a musely jsme se hrozně tlemit, že Erasmus vůbec nedělá z lidí alkoholiky.
Česká večeře proběhla celkem dobře, tedy jídlo se velmi povedlo, vařily jsme s Kristýnou koprovku, přišla Chantal, Chiyo a Simone (Simone není Erasmačka alébrž freemover, je z jihozápadu Německa a občas jí nerozumím, což mě pěkně točí). Simone přivezla ještě zákusek - linecký koláč od babičky, který byl taky ňam ňam. Pak jsme jely do Theresien Bräu, kde jsem dala dva Radlery (ok, fakt nevím, proč to pořád piju, když je to takový hnus). A jela nightlinerem v půl třetí.
Dneska jsem ještě nezačala balit, Míra psal, že přijedou okolo třetí, tak snad už abych začala :D
sobota 13. prosince 2008
čtvrtek 11. prosince 2008
Konečně právo...
Tento post píši trošku v obavě, že už se k psaní teď v prosinci nedostanu. Pozítří mne tu totiž vyzvedne Míra s Jeffem, Evou a ostatními, a přesunu se spolu s nimi o 150 km jižněji do italských Alp, kde strávíme necelý týden lyžováním a meditací o smyslu lidského bytí (popíjení meditačních nápojů included). 20. prosince se s nimi vrátím do Prahy, kde budu až do začátku ledna. Tedy budu samozřejmě pendlovat mezi Lovosicemi a Prahou, jak a kdy je zatím neznámo (ne, mami, fakt nevim, kdyže přijedu a zas odjedu a co chci uvařit!:)))
V úterý jsem měla celý den trapně školu, ještě trapněji právo, a pak jsem šla docela hotová domů, kde jsem se pokoušela koukat do statistiky ale nešlo to. Včera jsem měla jen dopoledne, opět veřejné právo, stavební řízení, takže pozornost byla udržena tak v 15% času...Kristýna byla taková akční, pořád si něco psala, a občas měla dokonce drzost se mne zeptat, o čem mluví, samozřejmě, že jsem jí za to vždycky zapíchla propisku do ruky, aby si pamatovala, že já opravdu nevnímám a nepřeji si být z tohoto požehnaného stavu vyrušována. Odpoledne jsem strávila se spolužačkami v poč. učebně "opakováním" (jak pro koho) statistiky, byl to docela masakr. Dneska z toho píšu test, od pěti hodin. A protože se toho tolik bojím a ani nevím, co se mám pořádně učit, aby to mělo smysl...tak nedělám nic. Respektive píšu blog. To jsem to dopracovala.
V úterý jsem měla celý den trapně školu, ještě trapněji právo, a pak jsem šla docela hotová domů, kde jsem se pokoušela koukat do statistiky ale nešlo to. Včera jsem měla jen dopoledne, opět veřejné právo, stavební řízení, takže pozornost byla udržena tak v 15% času...Kristýna byla taková akční, pořád si něco psala, a občas měla dokonce drzost se mne zeptat, o čem mluví, samozřejmě, že jsem jí za to vždycky zapíchla propisku do ruky, aby si pamatovala, že já opravdu nevnímám a nepřeji si být z tohoto požehnaného stavu vyrušována. Odpoledne jsem strávila se spolužačkami v poč. učebně "opakováním" (jak pro koho) statistiky, byl to docela masakr. Dneska z toho píšu test, od pěti hodin. A protože se toho tolik bojím a ani nevím, co se mám pořádně učit, aby to mělo smysl...tak nedělám nic. Respektive píšu blog. To jsem to dopracovala.
pondělí 8. prosince 2008
Lýžo lýžo
Lýžo je slovo, které poprvé použila Kamila na facebooku a od té doby ho používám. Dneska a včera se totiž kromě toho, že jsem byla lyžovat (na Axamer Lizum a dnes na Schick 2000), nestalo nic.
V pátek jsme měly dopoledne Grundlagen des öffentlichen Rechts a večer jsme měli jít s ostatními Erasmáky sledovat Krampuslauf (jakýsi průvod mikulášských čertů a jiných oblud). Ale protože bylo ošklivě a nechtělo se nám se harcovat do jakési vesnice za něčím, o čem kdo to viděl stejně prohlásil, že to není nic úžasného, zůstali jsme v Innsbrucku a šli do hospody. Šli jsme tam samí češi, což byla dost rarita. Já, Kristýna, Eva, Daniela - byla tu loni na Erasmu a teď přijela na pár dní, Jana a Miloš a pak se přidal i Karel. Bylo to docela fajn, a pak jsme už jen já, Kristýna, Daniela a Eva šly do Theresien Bräu, mého oblíbeného klubu. Který svou pověst nezměnil, nedalo se tam vydržet, tak jsem v půl jedné zmizela domů.
V sobotu mne totiž čekalo nakupování s Evou. Byly jsme v DEZ, to je tady největši obchodní centrum. Koupila jsem si tam pro sebe v Zaře pár věcí, a přišlo mi, že je tu Zara levnější, než v ČR - docela fajn rifle stály 25 Eur třeba. Také jsem nakoupila vánoční dárky, ale z pochopitelných důvodů sem nebudu psát, jaké :) Večer jsem byla na večeři s Danielou v Butzerhütte, krásné chajdě nad Innsbruckem, kde jsem nebyla schopná snízt plněný řízek a Daniela käsespätzle, jak toho bylo moc. Chápu kouzlo této restaurace a odteď tam beru každou návštěvu. Potom jsme jely rovnou na párty u Chantal, opět jsem nejvíc času strávila s Chiyo a Serenou, ale Chiyo se bohužel udělalo špatně, a asi ve 12 si šla lehnout. Já odešla o půl třetí, protože mne v neděli čekalo lyžování.
Což bylo vtipné, protože pro změnu v neděli ujel skibus Kristýně a jejímu kamarádovi Alanovi, který za ní přijel lyžovat. Měla jsem za to, že normálně zaspali, protože mi Kristýna nebrala telefon, tak jsem nastoupila s tím, že to tam nějak odjezdím sama. A když se bus začal rozjíždět, všimla jsem si, že podél něho běží Alan (v jednu chvíli byl dokonce rychlejší). Řidič ovšem neřešil pozdní přiběží, a jel. Ale naprostou náhodou jsem se ve skibusu dala do řeči s Annou, z níž (až jsem si na chvíli myslela, že je němka) se vyklubala taky erasmačka, která je z Varšavy, studuje medicínu a s níž mám spoustu společných známých. Anna jela taky jezdit sama, tak jsme se domluvily, že budem jezdit spolu. A bylo to super. Pak přijela Kristýna a další lidi, tak nás byla skupinka asi osmi. Vtipný incident byl můj nedobrovolný freeride. Nějak jsme prostě všichni jak jsme se následovali zajeli kamsi daleko od sjezdovky. Chtěla jsem co nejdřív zpátky, tak jsme se s Annou vydaly jinou cestou, než ostatní. A řeknu vám, nevím, co lidi viděj na tom jezdit v metrových závějích. Zezačátku jsem se ještě pokoušela o něco co se podobalo stylu, ale po vtipném pádu, kdy jsem skončila s hlavou ve sněhu, nohou ve vzduchu a lyží ztracenou v závěji (strávily jsme usilovným hrabáním asi 5 minut, než jsme ji našly), jsem zvolila bezpečnou metodu já nic, já retard a veškeré přesuny z kopce probíhaly jízdou po sedací části lidského těla. Skibus zpět jsme stihly jako zázrakem vpořádku.
Dneska jsme jely na Schlick 2000 jen já, Kristýna a Chantal. Chantal je erasmačka z naší MCI, Švýcarka, z francouzské části kousek od Ženevy, která mluví taky záviděníhodně skvěle německy. Další věc, co fakt umí, je snowboarding, díky čemuž na mne mohla s Kristýnou na sjezdovkách každou chvilku čekat. Před odjezdem jsme ji poslaly zabrat tři místa vedle sebe do skibusu, načež s ní milý skibus odjel a my s Kristýnou jely druhým, co odjížděl o 5 minut později. My se z těch skibusových dobrodružství prostě nevymotáme.
V pátek jsme měly dopoledne Grundlagen des öffentlichen Rechts a večer jsme měli jít s ostatními Erasmáky sledovat Krampuslauf (jakýsi průvod mikulášských čertů a jiných oblud). Ale protože bylo ošklivě a nechtělo se nám se harcovat do jakési vesnice za něčím, o čem kdo to viděl stejně prohlásil, že to není nic úžasného, zůstali jsme v Innsbrucku a šli do hospody. Šli jsme tam samí češi, což byla dost rarita. Já, Kristýna, Eva, Daniela - byla tu loni na Erasmu a teď přijela na pár dní, Jana a Miloš a pak se přidal i Karel. Bylo to docela fajn, a pak jsme už jen já, Kristýna, Daniela a Eva šly do Theresien Bräu, mého oblíbeného klubu. Který svou pověst nezměnil, nedalo se tam vydržet, tak jsem v půl jedné zmizela domů.
V sobotu mne totiž čekalo nakupování s Evou. Byly jsme v DEZ, to je tady největši obchodní centrum. Koupila jsem si tam pro sebe v Zaře pár věcí, a přišlo mi, že je tu Zara levnější, než v ČR - docela fajn rifle stály 25 Eur třeba. Také jsem nakoupila vánoční dárky, ale z pochopitelných důvodů sem nebudu psát, jaké :) Večer jsem byla na večeři s Danielou v Butzerhütte, krásné chajdě nad Innsbruckem, kde jsem nebyla schopná snízt plněný řízek a Daniela käsespätzle, jak toho bylo moc. Chápu kouzlo této restaurace a odteď tam beru každou návštěvu. Potom jsme jely rovnou na párty u Chantal, opět jsem nejvíc času strávila s Chiyo a Serenou, ale Chiyo se bohužel udělalo špatně, a asi ve 12 si šla lehnout. Já odešla o půl třetí, protože mne v neděli čekalo lyžování.
Což bylo vtipné, protože pro změnu v neděli ujel skibus Kristýně a jejímu kamarádovi Alanovi, který za ní přijel lyžovat. Měla jsem za to, že normálně zaspali, protože mi Kristýna nebrala telefon, tak jsem nastoupila s tím, že to tam nějak odjezdím sama. A když se bus začal rozjíždět, všimla jsem si, že podél něho běží Alan (v jednu chvíli byl dokonce rychlejší). Řidič ovšem neřešil pozdní přiběží, a jel. Ale naprostou náhodou jsem se ve skibusu dala do řeči s Annou, z níž (až jsem si na chvíli myslela, že je němka) se vyklubala taky erasmačka, která je z Varšavy, studuje medicínu a s níž mám spoustu společných známých. Anna jela taky jezdit sama, tak jsme se domluvily, že budem jezdit spolu. A bylo to super. Pak přijela Kristýna a další lidi, tak nás byla skupinka asi osmi. Vtipný incident byl můj nedobrovolný freeride. Nějak jsme prostě všichni jak jsme se následovali zajeli kamsi daleko od sjezdovky. Chtěla jsem co nejdřív zpátky, tak jsme se s Annou vydaly jinou cestou, než ostatní. A řeknu vám, nevím, co lidi viděj na tom jezdit v metrových závějích. Zezačátku jsem se ještě pokoušela o něco co se podobalo stylu, ale po vtipném pádu, kdy jsem skončila s hlavou ve sněhu, nohou ve vzduchu a lyží ztracenou v závěji (strávily jsme usilovným hrabáním asi 5 minut, než jsme ji našly), jsem zvolila bezpečnou metodu já nic, já retard a veškeré přesuny z kopce probíhaly jízdou po sedací části lidského těla. Skibus zpět jsme stihly jako zázrakem vpořádku.
Dneska jsme jely na Schlick 2000 jen já, Kristýna a Chantal. Chantal je erasmačka z naší MCI, Švýcarka, z francouzské části kousek od Ženevy, která mluví taky záviděníhodně skvěle německy. Další věc, co fakt umí, je snowboarding, díky čemuž na mne mohla s Kristýnou na sjezdovkách každou chvilku čekat. Před odjezdem jsme ji poslaly zabrat tři místa vedle sebe do skibusu, načež s ní milý skibus odjel a my s Kristýnou jely druhým, co odjížděl o 5 minut později. My se z těch skibusových dobrodružství prostě nevymotáme.
středa 3. prosince 2008
Statistika je můj život
V sobotu jsem si myslela, že úspěšně strávím celý den doma, ale večer mne chytla nějaká potřeba vyrazit, tak jsem se v půl desáté domluvila s Chiyo a šly jsme se projít. A chodily jsme do třičtvrtě na jednu po centru Innsbrucku. Chiyo mi vyprávěla, jaký je život v Japonsku a nakonec řekla, že v Rakousku je to lepší. Má takový plán. Naučí se pořádně německy, dokončí školu v Japonsku (ve 22 letech musí člověk být v Japonsku dostudovaný, když už hledáte první práci ve 23, zaměstnavatelům se nechce vás přijímat, protože vypadáte jako lempl, který si třeba dovolil vzít si rok volna) a pak pojede do Innsbrucku a bude pracovat jako překladatelka z němčiny do japonštiny.
Ptala jsme se Chiyo, jestli má sourozence. Říkala, že ne, ale že má kočku. A její kočka je starší, než ona. Zezačátku byla mladší. Takhle (ukázala) malá. Ale teď je stará, takhle (ukázala velkou kočku). Rodíče jí píšou dopisy, ve kterých jí podávají o kočce zprávy.
V neděli jsme se šly podívat s Evou a Kristýnou na Coca-Cola kamiony. Bylo to hrozně pěkné, byl tam i Santa a děti říkaly básničky a zpívaly písničky a byly HROZNĚ roztomilé:)Coca cola mi prostě přinesla největší kulturní zážitek mého pobytu v Innsbrucku. OK, nejspíš bych s tím měla něco udělat :)
V pondělí jsem byla ve škole celý den, a to na základy občanského práva a odpoledne na statistiku. Odpoledne jsem se taky dozvěděla svou první známku na MCI, a to z EDV, a měla jsem velkou radost. Večer byla němčina, náš učitel Giacomuzzi naprosto ztrácí jak autoritu tak motivaci nás učit. Když deset minut před koncem hodiny prohlásil, že to snad ne, že ještě deset minut, tak jsem mu už něco řekla, ale stejně to nemělo smysl. Heslo dne je: Nepotřebujeme geniální učitele, potřebujeme hlavně učitele, kteří svojí práci dělají pořádně.
Protože včera (v úterý) jsme měli angličtinu. Naše anglická učitelka není žádný génius ani vědec ani nic podobného, zato ale umí učit a hustí do nás gramatiku, slovíčka a další věci horem dolem. Dobře, je trošku absurdní když devatenáctiletí "studenti" dostanou dvacet minut na diskusi o tom, zda firmy správně povyšují své zaměstnance, zda manažeři ztrácejí kontakt s pořízenými či zda dávají správnou zpětnou vazbu...ale nevím sama dobře, jak jinak nabrat slovní zásobu, než z četby článků a diskusí o nich.
Po angličtině jsem jela zpět na kolej a ostatní psali test z VWL (základy ekonomie). Po něm jsme se scházely s "Mädels" z mé skupiny (Stella, Marie Theres, Eva Maria a Daniela - jsou 4, nikoliv 6) kvůlivá projektu na Statistiku. Tedy nejdřív jsme zašly do Segafredo Café a pak jsme čtyři koukaly na Danielu, jak za nás dělá náš projekt. Jak poznamenala Stella, není nic důležitějšího, než správná podpora a krytí zezadu. V dnešní době člověk sedící u compu nikdy neví, co se za ním děje. Při odchodu jsme si všimly, že celá MCI je obehnaná policejní páskou, stáli tam hasiči, policie a záchranka, ale netušily jsme, co se děje. Naštěstí nás nechali projít směrem k autobusu. Doma jsem cvičila, šla spát něco po dvanácté po koukání na Darju. Dneska jsem si dala budíka na 9, vstala v půl desáté a teď už musím končit, protože běžím do školy. Pro změnu na statistiku. Statistika je můj život.
Ptala jsme se Chiyo, jestli má sourozence. Říkala, že ne, ale že má kočku. A její kočka je starší, než ona. Zezačátku byla mladší. Takhle (ukázala) malá. Ale teď je stará, takhle (ukázala velkou kočku). Rodíče jí píšou dopisy, ve kterých jí podávají o kočce zprávy.
V neděli jsme se šly podívat s Evou a Kristýnou na Coca-Cola kamiony. Bylo to hrozně pěkné, byl tam i Santa a děti říkaly básničky a zpívaly písničky a byly HROZNĚ roztomilé:)Coca cola mi prostě přinesla největší kulturní zážitek mého pobytu v Innsbrucku. OK, nejspíš bych s tím měla něco udělat :)
V pondělí jsem byla ve škole celý den, a to na základy občanského práva a odpoledne na statistiku. Odpoledne jsem se taky dozvěděla svou první známku na MCI, a to z EDV, a měla jsem velkou radost. Večer byla němčina, náš učitel Giacomuzzi naprosto ztrácí jak autoritu tak motivaci nás učit. Když deset minut před koncem hodiny prohlásil, že to snad ne, že ještě deset minut, tak jsem mu už něco řekla, ale stejně to nemělo smysl. Heslo dne je: Nepotřebujeme geniální učitele, potřebujeme hlavně učitele, kteří svojí práci dělají pořádně.
Protože včera (v úterý) jsme měli angličtinu. Naše anglická učitelka není žádný génius ani vědec ani nic podobného, zato ale umí učit a hustí do nás gramatiku, slovíčka a další věci horem dolem. Dobře, je trošku absurdní když devatenáctiletí "studenti" dostanou dvacet minut na diskusi o tom, zda firmy správně povyšují své zaměstnance, zda manažeři ztrácejí kontakt s pořízenými či zda dávají správnou zpětnou vazbu...ale nevím sama dobře, jak jinak nabrat slovní zásobu, než z četby článků a diskusí o nich.
Po angličtině jsem jela zpět na kolej a ostatní psali test z VWL (základy ekonomie). Po něm jsme se scházely s "Mädels" z mé skupiny (Stella, Marie Theres, Eva Maria a Daniela - jsou 4, nikoliv 6) kvůlivá projektu na Statistiku. Tedy nejdřív jsme zašly do Segafredo Café a pak jsme čtyři koukaly na Danielu, jak za nás dělá náš projekt. Jak poznamenala Stella, není nic důležitějšího, než správná podpora a krytí zezadu. V dnešní době člověk sedící u compu nikdy neví, co se za ním děje. Při odchodu jsme si všimly, že celá MCI je obehnaná policejní páskou, stáli tam hasiči, policie a záchranka, ale netušily jsme, co se děje. Naštěstí nás nechali projít směrem k autobusu. Doma jsem cvičila, šla spát něco po dvanácté po koukání na Darju. Dneska jsem si dala budíka na 9, vstala v půl desáté a teď už musím končit, protože běžím do školy. Pro změnu na statistiku. Statistika je můj život.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
