Den D

Je termín pro označení důležitého dne v rámci nějakého dějinného období/lidské činnosti/projektu atd. Nejspíš to pochází z Angličtiny, kde místo Dne je Day a místo D D. Musím zjistit, zda v němčině se používá Tag T. Protože já jsem včera měla Den Debil. Začalo to tak.

Ve středu jsme byly s Kristýnou lyžovat na Stubai Gletscheru. Odtamtud také pocházejí nejnovější mezihorní fotografie. Bylo krásně, jen hrozná zima (nahoře -13 stupňů, dole "jen" -8). Ve čtvrtek jsem spala jako zabitá docela dlouho, pak šla do školy na Nj, a pak jsme s Chiyo a Serenou šly na Christkindmarkt, který už je i v centru pod Goldenes Dachlem. Bylo tam moc krásně, ale taky docela zima, takže jsme tam nijak dlouho nevydržely. I když jsme si daly horký mošt. A Serena si dala typickou rakouskou crépes s nutellou a Chiyo typického rakouského langoše s brusinkovou marmeládou.

V pátek jsme měly v úmyslu jít lyžovat na Axamer Lixum, jehož výhoda spočívá v tom, že je blízko a jezdí nám tam na RegioCard zdarma skibus. Nevýhoda spočívala v tom, že mi skibus ujel před nosem a další jel za 2 hodiny. Další v tom, že jsem celou noc nespala. No poté, co mi ten bus v 9 ujel, šla jsem s lyžema a lyžákama aspoň něco vyřídit do banky. Pak jsem s tím nákladem (nejvtipnější bylo stejně jak jsem se snažila doběhnout skibus a už jsem nemohla dýchat ten studenej vzduch a on stejně ujel) jela zpátky na kolej, abych po půlhodině vyrazila na další, co měl jet v 11. Když jsem nasedla do místní dopravy před kolejí, volala mi Kristýna, že z Axameru asi budu zklamaná, že je blbý počasí a málo sněhu. Tak jsem řekla ok, a s úlevou vystoupila na první zastávce a vrátila se zpátky na kolej. Toť veselá historka o tom, jak jsem strávila jedno dopoledne přesouváním se po celém Ibk s lyžema a lyžákama přes rameno.

Ale tím Den D ještě nekončil. Jelikož jsem celou noc nespala, nenapadlo mne nic lepšího, než že když už nebudu lyžovat, mám náladu pod psa a je mi divně, tak se aspoň dospím. Hehe. Asi tři hodiny jsem se pokoušela s přestávkami usnout. Výsledkem bylo, že jsem začala už totálně panikařit. Ale nějak jsem se dala dohromady a začala hýbat. Vyprala jsem si a uvařila večeři. A co s načatým krásným pohodovým večerem? Není nic lepšího, když jste vyčerpaní, nešťastní, cítíte se mizerně a k ničemu, než začít psát rozbor postoje F.M.Dostojevského k víře a spravedlnosti. Uplně vidím, jak se všichni co to teď čtete chytáte za okraj židlí a šeptáte "ne, to snad...". Ano. Napsala jsem to.

Jako trest jsem před spaním, když jsem šla uklidit vychladlé jídlo, co jsem si uvařila, do ledničky, zjistila, že není co uklízet. Někdo si půjčil moji misku i s risotem a naopak svůj předtím umytý hrnec jsem objevila plný jakýchsi kuřecích kůží a zvenku potažený silnou vrstvou připeklého omastku. Nepřišlo mi to zrovna fér. Ale naštěstí jsem nezačala řešit, co by o tom řekl Dostojevskij. Pustila jsem si Darju a šla spát.

Dnešek už je samozřejmě OK. Ráno jsem objevila i svou mističku, tam, kde jsem ji včera nechala, jen prázdnou a špinavou, tak jsem si jí rezignovaně umyla a uklidila. Hrnec stále stojí na lednici i s kůžema, kterými si můžu maximálně vytapetovat sprchový kout, na jídlo tedy rozhodně nejsou :)

A to je happy end, ne?

Andělská

je Zuzana Navarová v písničce, na kterou mi Míra poslal včera odkaz, a která se tak jmenuje. Poslouchám ji pořád dokola. Má hrozně krásný text a Zuzana ji zpívala nádherně.

Včera jsem měla dopoledne základy veřejného práva, dělali jsme evropské právo, velmi zjednodušeně ale mělo to smysl. Narozdíl od EU :) ale neříkala jsem to. Odpoledne jsme se sešly s holkama kvůli projektu na statistiku a pak jsme psali celý ročník (60 lidí) písemku z informatiky. Docela se mi hodilo, že vynechali PowerPoint a bylo to jen z Excelu a Wordu. Pak byla němčina, ale jen kousek. Kvůli jedný Kristýny poznámce jsem si propráchla celou dýchací trubici vodou. Děkuji! :-D Nikdo nechtěl na svařák, tak jsem pak šla ke Kristýně na grog a na večeři.

Dneska jsem si úspěšně vyprala a uvařila špagety. Za chvíli přijdou Kristýna, Serena a Chiyo a budeme koukat na Forbidden Kingdom. Byla jsem nakoupit, koupila jsem něco k pití, oříšky, zmrzliny Snickers a malé pizzy na upečení, abychom měly co zobat a abych toho zase měla plnou postel:)

Souvislost Chantal a Robotů

Poslouchám Chinaski, tak jsem se rozhodla pojmenovat post po jedné větě z jejich textu. Vůbec je těžké pojmenovávat posty. Mělo by to být asi o nějaké významné události, která se v posledních dnech stala. No tak jo, tak já ten titulek změním. Místo "Zakopni a zlom si hnát" se to bude jmenovat "Souvislost Chantal a Robotů".

Ve čtvrtek, to jsem napsala minulý post, jsem šla spát dost pozdě, tím pádem jsem strávila jednu ze svých oblíbených bezesných nocí. V pátek jsem to neřešila, dopoledne přežila poslední EDV, opět o excelu + opakování, a odpoledne jsem byla s Kristýnou v Ikea. Koupila jsem tam spoustu užitečných věcí za celkem asi 11 eur, kterážto částka mne příjemně překvapila. Pokud jen někdo na výpisu nevynechal nulu a nebylo to 110... Kristýna si nakonec nekoupila bambus, který nevypadá jako kytka, ale jako zelená tyč s jedním mini listem.

V pátek večer jsme s Evou a Kristýnou chtěly koukat na Občana Havla. No ale nevím, jak, najednou jsem si uvědomila, že jsem jim místo toho pustila Transformers. Jak neprotestovaly, tak jsem to prostě pustila, protože sama jsem je viděla teprv...třikrát? To má logiku. Pustit kamarádkám jiný film, než na který se těšily, který jsem sama několikrát viděla a který se jim určitě bude hrozně líbit protože která slečna by odolala dvouapůlhodinovému maratonu soubojů, honiček a velmi složitých operací ORGANICKÝCH ROBOTŮ Z PLANETY KYBERTRON. Přežily to. Sice potom moc nemluvily a hned odešly, aly určitě se jim to moc líbilo.

V sobotu jsem dospala pátek, takže jsem opět vstala hrozně pozdě. Nějak jsem zewlovala všude možně a napotřetí se mi podařilo vrazit prádlo do pračky předtím, než mi ji někdo obsadil, takže jsem si mohla vyprat povlečení a spím zase pěkně v čistém.

Večer jsem jela na party k Chantal, kam jsem se těšila, protože to byla moje první WG party (jako u někoho v bytě) v Innsbrucku. Bylo to pěkné a když jsem v půl páté jela domů, musela jsem být spokojená s tím, jak jsem pěkně investovala čas.

Dneska (Když nepočítám pět hodin na party) jsem zvládla procházku s Evou a Kristýnou, ze které také moje nejnovější fotografie na picasse. Před chvilkou mi Míra dovysvětloval statistiku, tedy jen úplné základy, ale i tak je to pro mne docela fuška. A půjdu spát, abych zítra byla čilá na základy veřejného práva, odpoledne se pak mám sejít s holkama kvůli projektu na statistiku a večer píšeme test z EDV.

Und wie lange lernst du schon Deutsch?

Je otázka, která mne zabíjí...moc se mi nechce se vytahovat, že vlastně už od druhé třídy na základce, když přitom mluvím tak, jak mluvím.

Co je nového: Přes víkend tu byl Míra. V sobotu jsem mu ukazovala Innsbruck a v neděli jsme lyžovali na Stubai Gletscheru. Mírovi se lyžování nelíbilo, protože byly boule. V pondělí odpoledne jel domů a já šla do školy. Včera večer jsem psala zkoušku z Marketingu a samozřejmě těžištěm části za 40 bodů, tedy hodně, byly Bezugsgruppe, které jsem jako jediné pořádně nepochopila. Takže super.

Po marketingu jsem byla s Kristýnou na svařáku na vánočním trhu, potkaly jsme tam spolužačky, a asi třičtvrtě hodiny diskutovaly o všem možném. Pak už jsem byla hrozně z němčiny unavená, tak jsme šly ke Kristýně a ona mne nakrmila bramborovými noky.

Dneska jsem měla hroznou statistiku. Po ní němčinu a pak jsme šli (pro změnu) s ostatními erasmáky na svařák. A teď musím jít spát, protože mne zítra čeká ráno édéfau.

Čekáte taky na Godota?

Nečekejte, nepřijde. Spíš nachystejte uzenáče.

Na pěkný začátek postu je třeba navázat poloprázdnou pivní lahví. Tu jsem ke svému překvapení objevila dnes večer po návratu ze školy na svém psacím stole. Ta láhev nejspíš znamená, že začínám být pravým Erasmákem. Miluju Innsbruck, Tirolsko, Alpy, MCI, svoje spolužáky, svoji kolej, spoluerasmáky...jsem vlastně takový hippie. Ale zpět k die Flasche. Včera jsme měli němčinu večer, předtím klasicky angličtinu. Na angličtině jsme dostali v druhé 90 minutovce za úkol naplánovat si rozhovor of some very important international businesmen on a very important business trip. Rozdělili jsme si role. Budu zástupce hotelového chainu Ritz-Carlton, co jede na business návštěvu do čokoládoven Lindt. Ostatní budou z toho Lindtu. Kerstin bude head of department, Mathias řidič firemní limuzíny, Caroline recepční a Martin ředitel Lindtu. Budeme navazovat small talk. Nesmíme si připravit žádnou konverzaci dopředu. Jen najít informace. Bájo...

Ale teď už opravdu ta láhev a její příčina. Samozřejmě Chiyo. Tu láhev jsem tam dala já včera, když jsem tu byla s Chiyo a Serenou. Děvčata za mnou totiž přijela na náš Heimfest. Heimfest byl super. Přijely jsme po němčině už okolo sedmé s Chiyo sem, tak jsem nás pozvala na mraženou (pro úplnost dodám, že i posléze upečenou) pizzu a na kafe. Chiyo mi vyprávěla, jak přijela do Innsbrucku letos v březnu. Její vlak z Vídně měl šest hodin zpoždění a když sem přijela, její tutorka na ní už nečekala. Neměla ani její číslo, jen mail, a ani nevěděla, jak se dostat na svoji kolej. Tak jela do hostelu a přespala tam první noc. Tiroláci na ní byli od začátku moc hodní. Chiyo má ráda Tirolsko, protože jí připomíná Osaku, odkud pochází. Lidi z Osaky jsou přátelštější, než z Tokia, a v tom Chiyo viděla paralelu, proto si vybrala ke studování Innsbruck, který je daleko od hlavního města. No tak tak nějak a jídlem jsme se bavily ty dvě hodiny, než jsme šly na party a než pak přijela Serena.

Party: V naší TV a Aufenhaltsraum byl normální bar, hudba, světla...a...panák euro padesát, pivo euro padesát...ceny jako doma. Minimálně ne čtyřikrát vyšší. Okolo jedné jsem šla holkám najít spojení domů a ony šly se mnou a při té příležitosti jsme se asi na hodinu zasekly v pokoji při prohlížení lifestylových časopisů, hodnotíc patřičně všechny modelky a jejich modely. To je zajímavé, že obě holky maj stejnej vkus na oblečení, jako já. Akorát Chiyo si nejspíš musí kupovat dětský velikosti:) Na party byla i Chantal a Antoine, s Chantal jsem se domluvila, že půjdeme spolu lyžovat, teda ona má snowboard. Řikala, že ve Švýcarsku taková karta, na kterou se dá lyžovat rok, stojí 1200 Eur...a to jsem nadávala, že je to tady za 340 drahé...

Dnešek je utrpení, mám co jsem chtěla, po necelých pěti hodinách spánku. Celý den škola... Teď už ani nezkouším spát, protože okolo třetí přijede Míra. Těším se. A bojím se. Aby dojel dobře. Určitě dojede. A bude tu do pondělí. Mám pro něj extra klíč:) možná pojedem lyžovat na ledovec. Kristýna už byla, tenhle týden, a dobrý. Prostě miluju Innsbruck :D

Učení

Nene, takhle se to nedá. Nemůžete začít pracovat ve čtyři odpoledne a skončit ve dvě v noci s tím, že co jste udělali, by se dalo stihnout za dvě hodiny vpohodě. Dneska to půjde jinak. Líp, rychleji, poctivě. Opravdu.

Herzinfarkt

Jsem se právě srazila s kolegou z koleje na rohu mezi kuchyňkou a chodbou, já vydala skřek že se divím, že nikdo z pokojů nevylezl se podívat, co že se na chodbě děje. Christoph bych řekla, že se lekl taky solidně.

Včera jsem měla za den tři úkoly a úspěšnost byla rozložena mezi nimi dost nerovnoměrně. 1. Naučit se kus marketingu. 2. Jet na němčinu a vidět tam Amadea. 3. Večer někam na kafe s Chiyo.

V marketingu jsem totálně selhala, ale vypsala jsem si aspoň slovíčka ze svých poznámek. Němčina byla hrozná protože Amadeus, tedy jeho druhá půlka, je pěkně depresivní. Pak jsem chtěla jít s Chiyo na kafe, ale nakonec jsme se nechaly ostatníma překecat, že v půl desáté se sejdeme v jakémsi Theresien Bräu. Tak jsem jela na kolej a připravila jsem se na posezení v pivovaru, který jsem si představovala asi jako Pivovarský dům v Praze plný Tiroláků v kožených kalhotech s licousy popíjejících z tupláků zlatavý mok a v pozadí trpaslíky, kteří sbírají šištice chmele a smíchávají je se sladem a dalšími materíály pro výrobu piva. Zvuková kulisa jsou písně plné jódlování a sborový zpěv. Ehm.

Ne?

Moje výstroj do klasické knajpy v tu chvíli byla řekněme lehce nevhodná. Ale pokud nepočítáme mé oblíbené EMO tričko s obrázky barevných lebek a zimní velké a velmi teplé boty, vpodstatě bych zapadla. Vpodstatě. No, nedalo se jednou nic dělat, objednala jsem si tedy Radlera (a ne, nevím, co to je, a už vůbec nevím, proč jsem tu hrůzu pila...vlastně ano, bylo to levnější, než pívo) a snažila se komunikovat s ostatními. Pak jsem se snažila tančit, sledovala jsem některé osoby, které vypadaly, jako profesionální kluboví tanečníci, zejména jeden metrosexuální chlapec v bílošedé vzorované košili s perfektně upraveným střihem na hlavě, který se svou roboticky vyhlížející partnerkou vykrucoval kreace hodné disco-mistrů. Nebyl to nikdo jiný, než on, kdo mne po cestě na záchod oslovil velmi mladistvou hláškou "Cooles T-shirt". Vida, jak rychle se mi podařilo zapadnout. Asi.

Poté, co jsme opustili klasický starobylý pivovar jsme se vydali do Irish pubu, kde jsem pozvala Chiyo na kolu a ona na oplátku šla s Najou a Eetu a Jaenem hrát šipky. Asi hodinu jsem si povídala s Kristýnou, jedním spolubydlícím z jejího nového bytu a s jejími kamarády z ČR. Deset minut po půl třetí jsem akorát stihla nightliner, který mne dovezl sem. Strávila jsem ještě nezbytnou třičtvrtěhodinku na netu a šla spát. A najednou je dneska večer:)

Panorama

Panorama se jmenuje kolej, která je na druhém konci Innsbrucku, než bydlím já. Bydlí tam spousta Erasmáků, buď tam, nebo na Herta Firnberg Heimu. Ve čtvrtek jsem tam byla na oslavě narozenin Laury, to je Španělka z naší Erasmus skupinky. Vypila jsem za celý večer půl lahve červeného vína, to byl na mne výkon. Bavila jsem se hlavně s Chiyo, ona je hrozně hodná. Taky jsem poznala druhou Kristýnu, která je z Budějic, studuje práva v Brně a tady je na erasmu na UNI. A bydlí se Serenou, ta je od nás z MCI. Přesně ve dvanáct nás přišel rozpustit pán z kolejí, tak jsme se pomalu vydali ven. Asi půl hodiny jsme ostatní doprovázely na kole a pak vyjely kolmo směr domov. Sem jsem dojela ve třičtvrtě na dvě a zhruba čtyři hodiny se oddávala spánku.

Načež mne čekala celopáteční výuka. Měli jsme EDV, tentokrát o Excelu, a Marketing, o marketingu. Obojí jsem přežila... Marketing jsme meli i v sobotu odpoledne, takže víkend jako by nebyl. Protože jsme v pátek dostali na sobotu úkol, byla jsem z toho tak hin, že jsem nebyla ještě ve tři v noci schopná usnout. Tak to je, když jdete spát v jedenáct, nastavíte si budíka na sedmou a těšíte se, jak toho dopoledne hodně uděláte. Tak to nefunguje. Ve dvanáct ještě doufáte, v jednu to vzdáváte a ve dvě máte nervy na dranc. Což vám vydrží i na další ten, a tím se dostáváme k sobotě.

Sobota utekla rychle, měla jsem jen Marketing. Večer jsem si řekla, že se na všechno můžu vybodnout, tak jsem si pustila Roboti. Roboti se ve skutečnosti jmenujou Transformers a je to film s Megan Fox, kterou znám z Idontlikeyouinthatway.com. Dělaj si tam dobrou srandu z Američanů...jeden z filmů, na který můžete koukat hotoví, bavíte se, a nemáte z něj depku. A to byste se divili, z čeho všeho jde depka vytvořit.

Dneska jsem spala do půl dvanácté a ve dvě se šla s Evou a s Lunou (pes její rodiny) projít k Innu. Inn je dobrá řeka, ale potkaly jsme tam i mrtvou rybu. Ale nikdo z nás (dokonce ani já) ji nesnědl. Ale teď budu muset jíst. Půjdu si udělat smažáka a brambory. Doufám, že to půjde.

Eva Pevná

Je moje slavná kamarádka, která uvádí internetové rádio. Jsem na ni samozřejmě velmi pyšná, jelikož díky "Ahoj, tady Lucka, chtěla bych vás pozvat na festival Altros Rockfest do Lovosic...." toho času na rádiu RockJam vím, že říct něco do mikrofonu normálním hlasem a tak, aby to dávalo smysl, to prostě není sranda. Eva dnes od devítí do desíti vyprávěla o francouzské hudbě a Francii a pouštěla do toho písničky, co se mi nelíbily, protože byly francouzské a Francouzi jsou bukvy...v naší Erasmus skupince francouzsky hovoří Monačan a Švýcaři, a ti se mi zas tak bukvy nezdají, ale zas tolik o nich nevím.

Ale kdože není, boží nadělení, nedělejte z Lucky tupce...před pár okamžiky jsem zamířila vyzvednout si prádlo z pračky, a tu zjistím, že soused z Pakistánu si potřeboval nejspíš velmi rychle vyprat, protože moje čerstvě vyprané prádlo (světlé, takže hlavně spodní...) je pečlivě vyrovnané vedle pračky na pěkné hromádce. Rozmýšlela jsem, zda se mám propadnout hanbou, nebo začít hystericky křičet. Jelikož ale zásadně hystericky nekřičím, zvolila jsem první možnost, a protože propadnutí se hanbou nešlo prakticky uskutečnit, přeskládala jsem rezignovaně svoje hadříky do tašky, cosi trapného zabečela a vyběhla ven... Prostě na koleji nikdy nevíte, kdy se z vašich věcí stane Res publica...věc veřejná.

Pro Lovosičany: Dnes jsem po cestě ze školy vyfotila Akademisches Gymnasium Innsbruck, tedy zdejší obdobu Lovosického gymplu, kterému, jak se mi zdá, se dost podobá. Mají dokonce i Vilminy schody kouřové, jen s menším rozdílem:) pokusím se zařídit si picassu a píchnout to tam.

V posledních pár dnech je tady opravdu teplo - přes den nepotřebujete bundu a večer stačí jeden svetr. Nevím, čím jsem si takovou přízeň počasí zasloužila, ale modlím se, ať trvá co nejdýl.

Dneska jsem byla podruhé na bloku Kosten- und Leistungsrechnung a rozhodla se, že si tenhle předmět odhlásím. Vysvětlení je jednoduché. Jsem blbá. S čímž souvisí, že jsem objevila blog jedné bývalé absolventky práv a když vidím styl, jakým píše, mám chuť se na všechno vykašlat a hlavně potřebu se omluvit všem, kdo můj blog čtou, za to, že píšu pravěpodobně hůř, než prvňák. Myslíte, že psaní jde naučit? A že mám šanci se v tom zlepšit? Anna Franková psala taky líp. A to jí bylo třináct. Ale to asi srovnávám trošku nesrovnatelné :))) Jen že čtu teď Anne Frank Tagebuch. Snažím se číst. Mám položený na nočním stolku...v noci překáží...abububu. Taky dost hraju na kytaru...jenom potichu, aby mě sousedi nezabili (když už mají kontrolu nad mými spoďáry, :D, nikdy nevíte)

Včera na angličtině učitelka pouštěla záznam debaty Obama - McCain. Neuvěřitelné, jak tomu Barrackovi všichni Rakušani (a jak psal Humlič i Němci) zobou z ruky. Docela dost mě to rozprudilo. Tak jsem si koupila za tři ojra obrovský gyros a zase se odprudila. A šla na němčinu...na to střídání jazyků si snad nikdy nezvyknu, mám z toho někdy pocit jako po mozkovém maratonu.

Zítra pojedu s Evou na zimní stadion, to se těším, zase se někam podívám...vlastně už jsem tam byla, když jsem nemohla najít zastávku Tourbusu do ČR...to byla taky sranda...kterou si povíme někdy příště, třeba u piva za ojro:)))

Škola Aria

Teď jsem si tak googlila Školu Aria, kde jsem byla jednu velmi zmatenou a složitou dobu (2002) myšákem, a zjistila jsem, že jsem i se svým afrem na fotografii, na kterou odkazuje "Kdo jsme" na úvodní stránce. Vzbudilo to ve mně vlnu trapných emocí. Tak jsem se rozhodla, že se z toho zkusím vypsat. (Jupí, grafomanie na cestě)

Škola Aria je dle pro mne typickým příkladem toho, jak každý pokus o oddělení elity od zbytku musí skončit jemně řečeno poněkud rozpačitě. Než jsem poprvé přijela na jejich soustředění, tedy v průběhu výběrového řízení a pak když jsem dostala podklady a plánek letního soustředění, jsem byla Školou Aria nadšená. Měla jsem pocit, že jsem konečně našla skupinu lidí, kde budu moct rozebírat věci, co mi přijdou zajímavé, a kde budu moct pracovat na sobě tak, jak mě to baví. Bohužel následovalo zklamání z osobního setkání. Je moc věcí, které mi přišly divné, a moc, které přímo příšerné. Přežila jsem letní soustředění (chodila jsem si normálně pokecat s prodavačkou v obchodě, nekecám!), tuším nějaký ten víkend na podzim a zimní soustředění před Silvestrem 2002/2003 (ten jsem nechtěla slavit intelektuálním koupáním v Kamenici, radši jsem jela na Vojtovu chatu do Tisé, ježiš, jak se mi tenkrát ulevilo.)

Jak jsem se tak dnes probírala jejich stanovami, nenašla jsem tam jedinou věc, se kterou bych se nebyla schopná ztotožnit. Dokonce naopak, tu jejich přísahu bych si dala hned. Stejně si ale myslím, že racionálnímu člověku musí dojít, že celý tenhle podnik je utopie. Byla jsem tam a s těmi lidmi jsem mluvila, viděla jsem, jak se k sobě chovají a tušila, co za tím je. Nemyslím si, že bych se pletla. A jediné, co jsem poznala, byla skupina malých, zakomplexovaných lidiček, kteří se tváří, že ONI jsou ta elita. Což už tu v bleděmodrém bylo a bude ještě hodněkrát ve formě různých náboženských či jiných mozek vyplachujících skupin a skupinek. Proč zrovna Árijci mi od té doby tolik pijí krev? (A o dost víc, než třeba babtisti po English Campu, kde to byl taky slušný výplach...) Nejspíš proto, že mám pocit, že sahají na to, co je mi svaté. Nemanipulují ve jménu Boha, ve kterého nevěřím. Ani ve jménu Národa, Války či čehokoli. Manipulují se ve jménu základní lidské slušnosti, tolerance, "jemných" hodnot, které uznávám a snažím se neúspěšně chránit. Ponížili lásku a vyšší hodnoty na prostředek kariérního růstu, na způsob výsměchu ostatním, kteří nejsou tak tolerantní jako oni...ironie, co. Možná díky nim jsou mi od té doby všichni pokrytečtí intelektuálové tolik protivní. Nebo spíš jsem si vycvičila na ně čuch, takže je dřív identifikuji, rozpoznám a zneškodním (OK, to poslední slovo zapomeňte...)

Jediné řešení, které pro tuhle instituci vidím, je zrušení. Pavel R. je velmi inteligentní člověk, věřím, že vidí dál, než ostatní, kteří za ním jdou. Nevím, proč nevidí to, co jsem viděla po týdnu s nimi.

-----Update (14.3.09)--------
Zjistila jsem, že dost lidí se na tenhle můj výtvor progooglí zadáním hesla "škola aria". Za svým názorem si stojím ale chci jen přidat poznámku v tom smyslu, že je to opravdu jen můj názor. A i přesto, že tuhle instituci neuznávám, uznávám, že v rámci jejího fungování musejí členové a posluchači odvádět vcelku těžkou práci. A jestli tohle čtou tak jim přeji, aby se jednou našli a byli opravdu šťastní, ať už ve ŠA nebo mimo ní.

Mikymauzoleum

Neboli Halloween je nejen kapitalistický podvrh a výmysl, alébrž i pěkně blbá party ve Stadcafé, kam jsem včera s Evou jela. Nedalo ze tam tancovat, dýchat ani mluvit. Když do mne asi podesáté vrazila paní oblečená do flitrů tak, že mi sedřela půl ruky a málem mě svalila na hromadu věcí na zemi, musela jsem ven. Když jsem byla venku, ztratila jsem Kristýnu s Evou. Musela jsem to tam třikrát projít, abych je našla a stejně jsem je nenašla a domluvily jsme se s Evou přes SMS, že se sejdem venku. Pak jsme se shodly, že toho máme plný zub a jedem domů.

Dneska jsem krásně spala do jedenácti a pak jsme jely s Evičkou na malý výlet na kole. Tady je to na kole docela nebezpečné, nikdy nevíte, která silnice vás dovede do krpálu. Vlastně víte. Každá. Pokud se křečovitě nedržíte Innu. To ovšem nejde donekonečna, že.