Praha

Tak jsem dnes o půl sedmé ráno byla vyplivnuta z autobusu Tourbus, přeskočila na dopravu a pak se přeplazila ze zastávky na kolej, bylo to neobvykle rychlé. Ač jsem měla pocit, že jsem pospávala celou cestu, dneska jsem úplně mrtvá, pět hodin jsem spala a zbytek akorát ležím. Aklimatizace zase bude něco. Počasí je tu stejně hnusné jako v ČR, jen se zdá, že tu víc svítí sluníčko. Píchla jsem sem tu esej na němčinu, jak jsem slíbila. Tak viel Spass:)))

Možná by se hodilo pár slovy shrnout pobyt v ČR, tak třeba jídlo, nezávislé finanční poradenství v Lovosicích, jídlo, kýblování bordelu z pokoje, jídlo, pití, stejky, McDonalds, Míra, nordic walking, Průhonický park, jídlo, kalba s Garthem a Kubou, jídlo, hnusné počasí a Říp, jídlo. Aby to nebylo tak obsáhlé, dost jsem vynechala a napsala jen to nejdůležitější.

Leben in Innsbruck - DÚ

In Innsbruck ist alles anders als in den anderen Städte, die ich bis jetzt besucht habe. Die Preise für verschiedene Waren sind höher. Die Leute in Innsbruck reden eine Sprache, die es nirgendwo anders gibt. Die Stadt heisst Innsbruck, weil sie an dem Fluss Inn liegt. Aber niemand hat dabei berücksichtigt, dass es hier noch einen anderen Fluss gibt. Und es ist ganz unmöglich, sich hier zu orientieren. Die Straβen sind ganz chaotisch geordnet und sie kurven sich, weshalb niemand sicher sein kann, wo das Ende der Straβe wirklich ist, und welche Richtung die „gute“ ist. Das Wetter ändert sich so oft und so schnell, das jedermann hier fast immer erkältet oder krank ist. Die Sonne scheint so stark, dass es fast unmöglich ist, ohne Sonnenbrille nach drauβen zu gehen. Die Einwohner sind trotzdem sehr lustige und freundliche Menschen, und das kann ich mir nur damit erklären, dass der Sonnenschein und die Berge froh und zufrieden machen, sogar gegen seinen eigenen Willen.

Jedu domů

Dnes večer v půl deváté, v úterý večer pojedu zpět do Innsbrucku, takže na tu dobu se nejspíš odmlčím. Teď pojedeme s Kristýnou na kafe s naší tutorkou Verou. Pak pojedu zpátky, sbalím si věci, půjdu od pěti na němčinu a pak rovnou na autobus.

Tenhle post je nudný

Ale já se mám dobře. Včera jsem musela brzo vstávat, měli jsme angličtinu. Odpoledne jsem se měla sejít s Verou ale protože Kristýna nemohla a protože jsem líná jak prase, zůstala jsem celý zbytek dne po škole a skypování s mamkou zabalená v dece v posteli. Spalo se mi výborně a tak jsem dnes plná síly vyrazila s Evou a Kristýnou do Mediamarktu vybírat Evě nový fotoaparát. Vybraly jsme a jely k Evě na kafe. Hrála jsem si trochu s Lunou, je to zlatý pes. Tedy černý, ale hrozně hodný. Má teprv sedm měsíců a je hrozně roztomilá. Teď sem píšu proto, že mám napsat tu esej do němčiny na téma Život v Innsbrucku a vůbec nic mne nenapadá. Tak radši píšu na blog, no. Snad ještě něco vymyslím.

Moji Čechové mi rozumějí

Stále víc se tu aklimatizuji - cítím se dobře a dokonce lépe, než v Praze. Samozřejmě to souvisí s tím, že Erasmus je velmi příjemý, ale taky s tím, že je tu jakožto v jiném kraji jiný mrav. Jsem zvědavá, jak snesu páteční příjezd do Prahy.

V sobotu jsem měla pátý blok marketingu, tentokrát to bylo opravdu naprosto úžasné a geniální, srovnávali jsme mimojiné základní paradigmata tří největších kultur - západní, arabské a jihovýchodní Asie a jaký mají vliv na práci s lidmi v těchto oblastech. Pak jsme se odpoledne s Kristýnou sešly s Evou. Eva pochází kousek od Ostravy a dělá tady v Innsbrucku aupair, je tu teprve týden a tak jsme s ní byly na obědě a pak jsme jí ukázaly Rathaus 360 stupňů Café.

Pak jsem s Evou byla u její rodiny na čaji (a koblize), paní Wolny vypadá jako moc hodná a má krásný děti a dům a psa (labrador) a s manželem vypadají jako pár ze žurnálu, prostě takovou idylu jsem ještě neviděla. Do toho ty Alpy a už chybí opravdu jen Doktor z hor a Heidi.

V neděli jsem byla na obědě u Kristýny s Najou a Chiyo a Evou a pak jsme zas my Češky šly na výlet do Alpenzoo a viděly jsme tam medvědy a chrochtivce a vydry a vůbec to bylo krásné a veselé. Ale opravdu.

Dneska jsem měla školu - Průzkum trhu a statistika, tentokrát to bylo zajímavější, zkoušeli jsme pracovat s programem na zpracovávání dat z dotazníků - museli jsme rozlišovat typy otázek a tak, bylo to fajn :) V němčině jsme zkoušeli psát testy, a moje gramatika je STRAŠNÁ. Jakože rozumím už líp, čtu rychleji, slovíčka se učím ale gramatika děs a hrůza. No dneska už to nedoženu. Tak snad zítra. Aktuálně jsem přežraná těstovin se sýrovou omáčkou, kterou jsem si sama uvařila a ne že jsem vzala tu hotovou - uvařená je levnější a hlavně tu mám ten zlevněný sýr, co v životě nesním, páč je hnusnej jak...jak nemrtvá hlava Elvise Presleyho. Pro změnu.

Každá bolest přebolí...

...když se z tvýho těla stane prázdná nádoba. Je kus textu písničky Sester Steinových a říká hrozně moc. Říká, že bolest patří k životu. Mojmír by řekl, že bolest dává životu smysl (doktorka Lanstromová). Jeden umělec zase podle Stáni říká, že antidepresiva mu splošťují osobnost. Garth píše depresivní text z Moskvy ale to, že ho píše, neznamená, že je nějak extra nešťastný. Jen žije nějaký život a přijde mu vhodné o něm něco takového napsat. A nezapomínejme na lži. Vpodstatě si na blog můžete napsat (a nepsat) co chcete.

Právě jsem hodinu hrála na kytaru. To je výhoda, když jsem tu sama, můžu hrát. Chtěla bych se naučit nové rytmy a možná i nějakou lehkou sklatbu. Ještě jsem hudbu nepověsila na hřebík. To nikdy. Až (když) budu na mateřské, chci začít znovu hrát na housle. Není nad to připravit děti o nervy ještě jako batolata.

Dneska byl trošku náročnější den, celý jsem měla školu. Dopoledne marketing a odpoledne edv, tedy další lekci psaní prací v MS Wordu. Děti byly dnes hodné, bavily se s námi, i když jsme jim nerozuměly. Už se s tou němčinou pěkně štvu, pořád ji poslouchám v televizi a ve škole ale když otevřu pusu, tak se to ze mne sype v naprosto náhodném pořádku, který má ke gramatice asi tak blízko, jako Garth k nemrtvé hlavě Elvise Presleyho. Je to prostě hrůza. Jo, musím do čtvrtka napsat práci o životě v Innsbrucku na němčinu. Má to mít 150 slov a může to být o čemkoli, co souvisí s tématem. OK. Až to napíšu a pan Giacomuzzi mi to opraví, tak to sem možná píchnu, abych to měla ten svůj blog co nejkompletnější:)

Zítra se mám sejít s Evou, to je slečna z Čech, co tu v Innsbrucku dělá aupair v jedný rodině, kde maminka je taky Češka, co se vdala sem mezi hory. Tak se těším. Snad bude mít čas:)

Nejdelší pauza v historii.

Ano, je to tak. Mezi minulým a tímto příspěvkem je nejdelší pauza v historii mezihorního blogování. Příčin je hned několik a ta hlavní je, že se tu neděje vůbec, ale vůbec nic. Houba byl na Invexu a v Essenu a Yupimup je v Asii. Garth pojede do Moskvy.

Já měla v pondělí odpoledne předmět, který se jmenoval Průzkum trhu a statistika. S potěšením musím konstatovat, že Rakušanům nerozumím ani když jsou dospělí a přednášejí. Když se pán držel svého psaného skripta, které jsme si stáhli, ještě to šlo, člověk ledacos odhadl. Ale když na dvacet minut odbočil k rakouské politice, definitivně jsem to vzdala a mé myšlenky odbočily kamsi k alpským vrcholkům. Ani potom už se to nezlepšilo - zkuste 4 vyučovací hodiny odezírat a odhadovat význam z každého desátého - dvacátého slova, které rozumíte a není to spojka ani citoslovce ojojoj.

Pak jsme měli v pondělí němčinu, koukali jsme na Formanova Amadea. Nemohla jsem při úvodních titulcích potlačit své vlastenectví a když se objevilo Miloš Forman, euforicky jsem vyhrkla "He's Czech, He's Czech". Evidentně jsem tím České republice neprospěla, jelikož mne nikdo nepochopil (až na Kristýnu). Asi si mysleli, že jsem magor a myslím si, že Mozart byl Čech jak poleno. No co. Aspoň si mne budou pamatovat a napíšou jednou knihu o tom, že 50% Čechů jsou blázni. Proč ne.

Včera jsem celý den strávila doma, večer jsem se jela podívat na oficiální Erasmus party, kde nikdo nebyl a jela jsem zas domů.

Dnešek byl opět ve znamení spaní, jen jsem si odpoledne koupila RegioCard, díky které se budu vozit po vlecích v celém Tirolsku celý rok. Stálo to pakatel, ani nestojí za to to sem psát... A teď už jdu opravdu, ale opravdu něco dělat do školy. Nemoc už končí, tak bych se měla začít snažit!

Kalba u Gartha.

Tak jsem včera byla s Mírou a Kubou u Gartha. Nemohla jsem pít, kvůli práškům (viz dole), ale byla to sranda. Jo, a taky jsem byla tady v Ibk a oni v Praze. Bavili jsme se přes Skype. Opravdu výborná věc:) (snad jsem na ně přes dráty nepřenesla infekci:))

Erasmáci jsou zloději

Obě věci mám zprostředkovaně ale vím, že minulý týden jistá Slovinka, paradoxně studující na MCI Non-Profit and Health Care Management, zjistila, že jí ve velkém studentském klubu ukradli bundu. Tak si vybrala jinou a odešla s ní. Doma zjistila, že v té bundě je ještě Mp3 přehrávač, ale evidentně ji to netrápilo. Tato slečna se vozí po Innsbrucku taxíkem a chodí ráda na večeře. Ale všeobecně je milá, společenská a zdá se, že i oblíbená.

Včera Italka Mariana ukradla na ulici cizí kolo. Mají si ho líp hlídat, no jasně. Už vidím, jak si o víkendu postarší rakouská paní shání nový. A pěkně zamykat, nikdy nevíš, kdo ti kolo ukradne.

Mohli bychom v rámci Erasma dělat jiné party, než ty, kde se ochutnávají jídla. Hodilo by se procvičit řezání kabelek, vaření perníku nebo lámání kyčelních krčků důchodcům.

N2N

Tak jsem byla na své první Erasmus party. Před tím jsem hodinu obalovala sýr na smažení. Každý totiž musel prezentovat tradiční jídlo své země. Přišly jsme a účastnily se hodů. Nejvíc mi chutnalo domácí italské tiramisu. Nepohrdla jsem ale ani různými zapečenými čímisi z různých míst světa. Náš smažený sýr se setkal s úspěchem, ač jsme se s ním vytasily ve chvíli, kdy už měli všichni docela plné žaludky. Odteď erasmáci vědí, že české tradiční jídlo je "smažák". Už vidím, jak ho marně hledají v menu českých "tradičních" restaurací někde na Staromáku.

Ač jsem poznala spoustu lidí, nakonec jsem si nejlíp pokecala se Serenou a Chiyo, které už znám od začátku. A pak jsem jela nočním autobusem domů. Nemohla jsem totiž pít, beru od rána antibiotika, tak jsem jela docela brzo. A taky že mi bylo zase pěkně blbě.

Čímž se dostáváme ke zbytku dne, který byl docela zajímavý. Dopoledne jsme měli s dětmi tutorial MS Word I. část ze tří (v té němčině je to větší sranda, než v Čj, ale naštěstí pán používal obrázky). Odpoledne potom byznys angličtinu, kde jsem zjistila, že moje angličtina se co jsem v Innsbrucku jenom zhoršila. Ale napravila jsem to tam i na té Erasmus akci. Jsem mrtvá, jdu spát.

Hlášení

Měli jsme zahájení, odešla jsem dřív, protože mi bylo blbě. To jsem zvědavá, jak zítra přežiju osm hodin ve škole a pak národní chlastačku. Asi už tu nemoc opravdu budu muset přechlastat. ---------konec hlášení----------

My právníci?

Jen krátká večerní myšlenka, spíše pochybnost, složité vyjádření jednoduchého pocitu, který se mi odsud z Innsbrucku jakoby z dálky zdá jasnější a uchopitelnější.

Od prvního ročníku na právech jsem sledovala vnitřní identifikaci svých kolegů s fakultou. S faktem, že nastoupili životní dráhu právníků. Jejich jakousi "stavovskou" hrdost a pocit vyčlenění ze zbytku společnosti. Vtipy o právnících. Jasná představa o vlastní budoucnosti.

Teď si z Innsbrucku říkám: Kam's to vlez? Nic se nezměnilo, i po dlouhé praxi si připadám jako ufoun, kterého vysadili na cizí planetě. Právo pro mne neznamená víc, než budoucí náplň práce. Nevidím v něm poslání ani nic vyššího. Necítím se oprávněna cítit se privilegovaněji než ostatní jen kvůli tomu, že jsem čtyři roky s určitou pravidelností navštěvovala to "monstrum poměrů" na Praze 1.

Myslela jsem si, že se naučím mít právo ráda. Že se změním. Asi to byla blbost. A možná je tohle celé jen zbytečný výlev emocí a už mne to nikdy nebude trápit. Co já vim.

Ne-moc.

Nemoc. Etymologie tohoto slova je zajímavá, nejspíš je výrazem toho, že člověk, stižen nějakou chorobou, je zároveň nikoli mocný nad věcmi, nad kterými by mocný být chtěl. Nevím, jak by jazykozpytci vysvětlili rozdíl mezi pojmem bezmoc a nemoc, ale určitě nějak ano a bylo by to chytré.

Já jsem každopádně stále ne-mocná. Mám nejspíš teplotu a je mi mizerně, zánět dutin se ale podle všeho lepší. Snažím se ležet, naštěstí nemám školu, až zítra večer a pozítří, ale to snad už bude líp.

Včera mi Kristýna oznámila, že naše Erasmus skupinka pořádá v pátek regionální hody - tedy bude se ochutnávat typické jídlo každé země. Rozhodly jsme se Česko vyřešit smažákem s brambory, knedlíková jídla ponecháme na ně hrdým Rakušanům, navíc přípravou nehodláme strávit život. Jen by mne zajímalo, zda tu seženu strouhanku na obalení sýra. Uvidíme.

Na zítra připravila MCI pro všechny freshery nebo jak se to řekne v nějakém kulturním zařízení uvítací kalbu, kam bychom měli povinně jít. Už se docela těším:)

Welcome to Civilisation.

Milý deníčku. Dnes jsem poprvé jela autobusem. Nasedla jsem do něho před naší kolejí a vystoupila na zastávce Landesmuseum. Pak jsem šla asi čtyři minuty ke škole. Když škola skončila, tak jsem šla zase na zastávku a asi tři minuty čekala. Pak přijel můj o-bus, já nastoupila, sedla si na sedačku a jela jsem. V půlce jsem pustila sednout starší paní. Pak jsem si zase sedla. U koleje jsem vystoupila a šla domů. -End of story-

Hehe, dnes jsem učinila investici 40Eur. Vrazila jsem je do svého zdraví, jelikož od včerejška trpím zánětem dutin. Za těch 40 Eur se budu měsíc vozit zdejšími autobusy. A to budu hodně, protože za ty prachy si to chci vychutnat. Musím říct, že se mi jízda busem moc líbila. Trošku jsem se zbavila svého pocitu =Untermensch= Je to vážně dobrý.

Když jsem si pak myla talíř od oběda, dala jsem se do řeči s kolegou z patra, co si vařil pytlíkovou polívku. Z hovoru vyplynulo, že oba máme stejnou nemoc (dutiny) a asi z toho důvodu ke mně kolega pojal sympatie a pozval mne na polovinu polévky. Nakonec jsem pozvání na Knoblauchrahmsuppe přijala a můj pocit, že mne civilizovaný svět bere zpět zesílil.

Co se týče včerejška, nemám co dodat, ležení v posteli s teplotou není tak zajímavé jako s Madonnou. To byla moje zábava na večer, sjížděla jsem na youtube všechny možné klipy Madonny, ty staré mne docela překvapily. Taky je zajímavé sledovat její ideální věk. Na snímku se svou dcerou, foto pochází z mého oblíbeného idontlikeyouinthatway.com. Zdá se, že v průběhu své kariéry se zpěvačka postupně snažila vypadat starší, na svůj věk, mladší, ještě mladší, zombie. Jo, každý nějak skončíme, skončit jako Madonna není tak špatné. Horší je skončit jako civilizační vyvrhel, a to já nebudu. Hurá!

Jsem grafoman?

Jsem posedlá sama sebou? Jsem v manické fázi nějaké nemoci? Tak proč mám každý den potřebu něco psát na blog? A proč, i když umírám únavou (dnes jsem jela do školy třičtvrtě hodiny včetně VÝBĚHU schodů s kolem v ruce a batohem na zádech), nejsem schopná si jít lehnout před půlnocí, ač se na to chystám od pěti odpoledne?

Dneska bylo zase hnusně ale říkala kamarádka, že loni tu bylo do poloviny listopadu skoro léto a sluníčko. Že jezdila pořád na kole a pohoda. Mně začíná ze zimy praskat kůže na rukou. Ztratila jsem někde čelenku a rukavice. Ale nejsem loser. Izolepa drží přehazovačku ve správném tvaru. A na hlavě nosím čelenku Běh Terryho Foxe. Už jsem říkala, jaké erasmáci nosí super hadry? Důležité je se udržet v bojovém režimu.

Oktoberfest sucks!

To je sousloví, které vymyslela Stáňa a náramně se hodí k mé situaci. Rozhodla jsem se tam totiž zítra NEjet. Nechápu vůbec, jak někdo může vymyslet Oktoberfest v zimě...no posuďte sami. Prostě, když to srovnám s tím výletem na Kokořín...zima, vítr, k tomu prší a o nějakých padesát metrů výš sněží...a kdo v tom má jezdit deset kilometrů do školy na kole? Ano, já.
(Obrázek - credits to Kristýna:)

Requiem, Ikea a kolo

Tak nějak by se daly popsat uběhlé dva dny ve zkratce. Taky jsem se konečně dokopala věnovat pár (slovy asi dvě) hodin škole, konkrétně diplomce a němčině.

Moje posedlost internetem mě občas dostává do ...docela špatných míst. Těch případů je nezpočet ale třeba včera jsem objevile youtube klip, a měla na celý den o depresi postaráno. A děj filmu samozřejmě na wiki tady Videoklip ani film nedoporučuji slabším povahám...například sobě.

Nákup v Ikea byl stejný jako všechny ostatní nákupy v Ikea - dlouhý. Ale pokoj je teď o dost hezčí, takže to za to stálo. I za ty prachy, stejný jako v ČR.

Dneska jsem si chtěla opravit kolo a samozřejmě bych to nebyla já, kdybych si ho tou opravou nezničila. Když jsem zjistila, že došlo ke zlomení kritické části, chvíli jsem hystericky pobíhala mezi pokojem a místností s koly a pak jsem se rozhodla konat. Pomohlo vteřinové lepidlo a lepící páska zakoupená v drogerii Schlecker za rohem. Tak a to máme krásný happy end... přeji krásný den všem, kteří dočetli až sem :)