Dnes jsem byla poprvé ve škole. V ročníku je nás cca 60 a na přednášky i semináře jsme rozděleni na dvě skupiny. Jak možná některé bývalé a současné Erasmáky překvapí, moje výuka neprobíhá s ostatními incoming studenty, alébrž s jedním ročníkem MCI, a to s prvním (mohla jsem si vybrat předměty z jakýchkoli jiných semestrů, ale nechtěla jsem, první semestr je nejjednodušší a vzhledem k mé neznalosti němčiny se to hodilo). Takže chodím do třídy s letošními maturanty. Jó, ta dnešní mládež... A ač pocházejí z různých oblastí Rakouska a Německa, mohu spolehlivě prohlásit, že nerozumím skoro nikomu z nich, pokud nemluví přímo na mě.
Předmět se jmenoval Gestaltung von Teamprozessen a celkem jsme dnes dali 8 vyučovacích hodin, tedy dva bločky. Team. Team team team team. Team team team. Team. - Tak asi takové to bylo. Ne, díky jazykové bariéře to bylo i tak náročné, ale jinak bych řekla pro germánce naprostá pohoda. Spíš to bylo takové hraní her s tím, že ti učitelé (oba dva lidi, kteří primárně pracují v "normálních" soukromých firmách) se nám snažili "vědecky" popsat některé jevy, k nimž dochází při lidské komunikaci, možná se tam objevilo něco z teorie her, ale opravdu nic těžkého. Bylo to fajn:) i děti říkaly, že takhle by to mohlo vypadat i dál. No uvidíme:)
P.S. Slyšela jsem hluk v kuchyňce, jdu se podívat, a tam pět paní z Pakistánu oblečených v takových hezkých ubrusech:))) to je hustý, škoda, že nemám kabel k foťáku, jinak fotím!!! (Buran, buran, buran)
P.P.S. Jestli budu pokračovat v blogování dál tímhle tempem, předstihnu v počtu slov na internetu i Mirka Humla, a pak mě zavřou za pokus o zhroucení internetu přemírou zbytečných informací.
úterý 30. září 2008
pondělí 29. září 2008
Pondělí
Dneska bylo zase krásně, takže jízda do školy na kole byla příjemná. Méně jízda z nákupu s desetikilovou igelitkou na řídítkách, to se člověk naučí manévry.
V plánu byla dnes jen první hodina deutschkurzu pro incoming studenty. Náš učitel se jmenuje Giacomuzzi a není Ital, jen se tam narodil ale je Rakušan. Vlastně žil i se svou ženou šestnáct let v Japonsku. Měli jsme za úkol se seznámit s lidmi co sedí okolo, tak jsem poznala dvě Finky, jednoho Argentince, jednoho a jednu z Moldavy (nevěděla jsem, že tam používají azbuku), Serenu, tu už znám, ta je z Verony, a jedno Monako. Z našeho seznámení vyplynulo, že pojedeme v neděli na Oktoberfest, což je poměrně pozitivní závěr.
Pan Giacomuzzi je inteligentní a používá při učení metodu asociací, které pomáhají zapamatovat slova. Jak by jinak přešel ze slova Verurteil na Vorteil a Nachteil a Urteil a Proces a Kafka a Mozart a Führer, který není vůbec Nachteil Rakouska, ale chybně je přisuzován Německu...taky nám řekl, že učit se musíme hlavně sami a že jazyk není matematika, takže máme hlavně mluvit a je jedno, že špatně.
Na koleji jsem se seznámila s chodem (pátého) patra, je zde osmnáct pokojů, jedna jídelna, kde se kalí, tři lednice, jeden Mitch Buchannon (ten co má na dveřích Jessicu Albu, die schönste Frau der Welt:-/ ), jedna Barbie (Sie heisst wirklich Barbie), jeden Paul z Frankfurtu (seine Schwester ist wirklich nett..???) a jeden Führer, co má klíč od prádelny a hlavních společenských místností. A spousta piv. Zítra mám celý den školu. Ojoj. Jódlování sloužilo k dorozumívání v horách na dlouhé vzdálenosti.
V plánu byla dnes jen první hodina deutschkurzu pro incoming studenty. Náš učitel se jmenuje Giacomuzzi a není Ital, jen se tam narodil ale je Rakušan. Vlastně žil i se svou ženou šestnáct let v Japonsku. Měli jsme za úkol se seznámit s lidmi co sedí okolo, tak jsem poznala dvě Finky, jednoho Argentince, jednoho a jednu z Moldavy (nevěděla jsem, že tam používají azbuku), Serenu, tu už znám, ta je z Verony, a jedno Monako. Z našeho seznámení vyplynulo, že pojedeme v neděli na Oktoberfest, což je poměrně pozitivní závěr.
Pan Giacomuzzi je inteligentní a používá při učení metodu asociací, které pomáhají zapamatovat slova. Jak by jinak přešel ze slova Verurteil na Vorteil a Nachteil a Urteil a Proces a Kafka a Mozart a Führer, který není vůbec Nachteil Rakouska, ale chybně je přisuzován Německu...taky nám řekl, že učit se musíme hlavně sami a že jazyk není matematika, takže máme hlavně mluvit a je jedno, že špatně.
Na koleji jsem se seznámila s chodem (pátého) patra, je zde osmnáct pokojů, jedna jídelna, kde se kalí, tři lednice, jeden Mitch Buchannon (ten co má na dveřích Jessicu Albu, die schönste Frau der Welt:-/ ), jedna Barbie (Sie heisst wirklich Barbie), jeden Paul z Frankfurtu (seine Schwester ist wirklich nett..???) a jeden Führer, co má klíč od prádelny a hlavních společenských místností. A spousta piv. Zítra mám celý den školu. Ojoj. Jódlování sloužilo k dorozumívání v horách na dlouhé vzdálenosti.
neděle 28. září 2008
Před pobytem, první čtyři dny
Jak možná někdo tušíte, jsem studentka PF UK, která v rámci programu Erasmus LLP byla vyslána na zkušenou do rakouského města Innsbruck. Proč Rakousko: loni jsem byla díky programu Aktion ČR-At v Liberci a tam jsem zjistila, že je to vlastně hrozně zajímavá země a přitom ji máme hned vedle. A proč Innsbruck? Určitě kvůli tomu, že miluju hory, a taky proto, že jsem v dětství koukala ráda na Doktora s hor, a ten vždycky jezdil do Innsbrucku, a všechno bylo takový hezký a všichni se měli rádi a i ti psi štěkali míň...
A tak mě Míra ve středu 24.9. přivezl naší Astrou a ve čtvrtek mi mohly začít orientační dny. Moje tutorka, Vera, se mnou byla v kontaktu už asi měsíc dopředu a dávala mi všechny informace, které jsem potřebovala - jaké dokumenty nenechat doma a podobně. Ve čtvrtek jsem se s Verou sešla u Goldenes Dachlu - to je taková zlatá střecha tady v Innsbrucku, hezká, kousek od školy. A odvedla mě do školy. Tam nás všechny incoming studenty přivítali, nakrmili, napojili, a celý den nám vysvětlovali, co je naše nová škola zač a jak se na ní orientovat...
Naše škola je MCI. Management Centrum Innsbruck. I pro mne bylo překvapením (ne ve čtvrtek, ale po konkurzu v Praze), že MCI není univerzita. MCI je Fachhochschule, v germánském systému škol to znamená prakticky zaměřená vyšší škola, kde lze získat tituly BA, MA, dále v rámci Centre of Executive Education LLM, MBA nebo Msc, ale PhD ani kdybyste se rozkrájeli. Na Fachhochschule máte povinnou 80% docházku na všechny typy kurzů, zatímco na univerzitě v naprosté většině ne. Je zde typický důraz na praxi a spojení s ní - často přednášejí významné osobnosti byznysu, politiky i kultury a škola se snaží motivovat své studenty k jejich následování. Je mi naprosto jasné, že zastánci klasických univerzit s lehkým úsměvem označí fachhochschule za praktické vyšší učiliště. Otázka je, jestli to, kde jsme teď s našimi univerzitami, je lepší. (Odpověď je samozřejmě ne, nemusíte to hledat ;)
Více info o MCI ke stažení zde - ppt prezentace "Academic Culture at MCI".
V pátek mne a Kristýnu, druhou studentku z PFUK, Vera protahala zákoutími rakouské byrokracie (bylo nutné se zaregistrovat a předložit všemožné formuláře). Odpoledne nám pak kontrolovali lidé z MCI rozvrh, zda se nám nekryjí předměty. To je další specialitka MCI, vyučovací hodiny se zde nenosí, vyučování probíhá (až na rozsáhlou nabídku jazykových kurzů a sportů) v dopoledních a odpoledních blocích a většinou naprosto nepravidelně, někdy i v sobotu, a ročníky jsou rozděleny do menších skupin. Takže je možné, ač proti tomu dělají, co můžou, že se Vám budou některé přednášky krýt. To se pak musíte zařadit k jiné skupině nebo v nejhorším asi vyčerpat kus povolených 20% absence.
V sobotu jsme jeli na výlet do Salzburku a byli jsme v solných dolech, teda, Innsbruck je mnohem hezčí (než solné doly i Salzburk:)). V sobotu večer byla první Erasmácká kalba, na které jsem nebyla, protože na mě něco lezlo (už od čtvrtka). Podle toho, co mi dnes říkala Kristýna, to bylo docela zajímavé, navštívili dva podniky a dva byty a holky jely domů v půl šesté ráno. Já pěkně v posteli, dneska piju čaje a spím a jím a zakládám si blog. A napadá mě téma na další. A neřeknu, he! :D
A tak mě Míra ve středu 24.9. přivezl naší Astrou a ve čtvrtek mi mohly začít orientační dny. Moje tutorka, Vera, se mnou byla v kontaktu už asi měsíc dopředu a dávala mi všechny informace, které jsem potřebovala - jaké dokumenty nenechat doma a podobně. Ve čtvrtek jsem se s Verou sešla u Goldenes Dachlu - to je taková zlatá střecha tady v Innsbrucku, hezká, kousek od školy. A odvedla mě do školy. Tam nás všechny incoming studenty přivítali, nakrmili, napojili, a celý den nám vysvětlovali, co je naše nová škola zač a jak se na ní orientovat...
Naše škola je MCI. Management Centrum Innsbruck. I pro mne bylo překvapením (ne ve čtvrtek, ale po konkurzu v Praze), že MCI není univerzita. MCI je Fachhochschule, v germánském systému škol to znamená prakticky zaměřená vyšší škola, kde lze získat tituly BA, MA, dále v rámci Centre of Executive Education LLM, MBA nebo Msc, ale PhD ani kdybyste se rozkrájeli. Na Fachhochschule máte povinnou 80% docházku na všechny typy kurzů, zatímco na univerzitě v naprosté většině ne. Je zde typický důraz na praxi a spojení s ní - často přednášejí významné osobnosti byznysu, politiky i kultury a škola se snaží motivovat své studenty k jejich následování. Je mi naprosto jasné, že zastánci klasických univerzit s lehkým úsměvem označí fachhochschule za praktické vyšší učiliště. Otázka je, jestli to, kde jsme teď s našimi univerzitami, je lepší. (Odpověď je samozřejmě ne, nemusíte to hledat ;)
Více info o MCI ke stažení zde - ppt prezentace "Academic Culture at MCI".
V pátek mne a Kristýnu, druhou studentku z PFUK, Vera protahala zákoutími rakouské byrokracie (bylo nutné se zaregistrovat a předložit všemožné formuláře). Odpoledne nám pak kontrolovali lidé z MCI rozvrh, zda se nám nekryjí předměty. To je další specialitka MCI, vyučovací hodiny se zde nenosí, vyučování probíhá (až na rozsáhlou nabídku jazykových kurzů a sportů) v dopoledních a odpoledních blocích a většinou naprosto nepravidelně, někdy i v sobotu, a ročníky jsou rozděleny do menších skupin. Takže je možné, ač proti tomu dělají, co můžou, že se Vám budou některé přednášky krýt. To se pak musíte zařadit k jiné skupině nebo v nejhorším asi vyčerpat kus povolených 20% absence.
V sobotu jsme jeli na výlet do Salzburku a byli jsme v solných dolech, teda, Innsbruck je mnohem hezčí (než solné doly i Salzburk:)). V sobotu večer byla první Erasmácká kalba, na které jsem nebyla, protože na mě něco lezlo (už od čtvrtka). Podle toho, co mi dnes říkala Kristýna, to bylo docela zajímavé, navštívili dva podniky a dva byty a holky jely domů v půl šesté ráno. Já pěkně v posteli, dneska piju čaje a spím a jím a zakládám si blog. A napadá mě téma na další. A neřeknu, he! :D
Úvod
Tenhle blog vzniká celkem přirozeně. Jeho založení je výsledkem dlouhého procesu, který začal už když mě poprvé začaly fascinovat počítače, a pokračoval, když mě uchvátil internet. V dnešní době jsem typický produkt dnešní doby neschopný žít bez toho, aby se realizoval ve virtuálním světě, který, ač vlastně neexistuje, je z objektivně nepochopitelných důvodů pro některé pošahance jako já nesmírně přitažlivý a důležitý. Takže to bychom měli důvody.
Jo, a vítám Vás na svém blogu, který začínám psát dnes, v neděli 28.09.2008 ve svém pokoji 515 na koleji Akademikerhilfe v Innsbrucku. Z okna vidím zasněžené vrcholky Alp, na které červeně svítí sluníčko, prostě kýč jako prase, a já jsem jako správný loser nemocná a zalezlá v posteli, takže co dělat, že :)
Jo, a vítám Vás na svém blogu, který začínám psát dnes, v neděli 28.09.2008 ve svém pokoji 515 na koleji Akademikerhilfe v Innsbrucku. Z okna vidím zasněžené vrcholky Alp, na které červeně svítí sluníčko, prostě kýč jako prase, a já jsem jako správný loser nemocná a zalezlá v posteli, takže co dělat, že :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
