Statistika je můj život

V sobotu jsem si myslela, že úspěšně strávím celý den doma, ale večer mne chytla nějaká potřeba vyrazit, tak jsem se v půl desáté domluvila s Chiyo a šly jsme se projít. A chodily jsme do třičtvrtě na jednu po centru Innsbrucku. Chiyo mi vyprávěla, jaký je život v Japonsku a nakonec řekla, že v Rakousku je to lepší. Má takový plán. Naučí se pořádně německy, dokončí školu v Japonsku (ve 22 letech musí člověk být v Japonsku dostudovaný, když už hledáte první práci ve 23, zaměstnavatelům se nechce vás přijímat, protože vypadáte jako lempl, který si třeba dovolil vzít si rok volna) a pak pojede do Innsbrucku a bude pracovat jako překladatelka z němčiny do japonštiny.

Ptala jsme se Chiyo, jestli má sourozence. Říkala, že ne, ale že má kočku. A její kočka je starší, než ona. Zezačátku byla mladší. Takhle (ukázala) malá. Ale teď je stará, takhle (ukázala velkou kočku). Rodíče jí píšou dopisy, ve kterých jí podávají o kočce zprávy.

V neděli jsme se šly podívat s Evou a Kristýnou na Coca-Cola kamiony. Bylo to hrozně pěkné, byl tam i Santa a děti říkaly básničky a zpívaly písničky a byly HROZNĚ roztomilé:)Coca cola mi prostě přinesla největší kulturní zážitek mého pobytu v Innsbrucku. OK, nejspíš bych s tím měla něco udělat :)

V pondělí jsem byla ve škole celý den, a to na základy občanského práva a odpoledne na statistiku. Odpoledne jsem se taky dozvěděla svou první známku na MCI, a to z EDV, a měla jsem velkou radost. Večer byla němčina, náš učitel Giacomuzzi naprosto ztrácí jak autoritu tak motivaci nás učit. Když deset minut před koncem hodiny prohlásil, že to snad ne, že ještě deset minut, tak jsem mu už něco řekla, ale stejně to nemělo smysl. Heslo dne je: Nepotřebujeme geniální učitele, potřebujeme hlavně učitele, kteří svojí práci dělají pořádně.

Protože včera (v úterý) jsme měli angličtinu. Naše anglická učitelka není žádný génius ani vědec ani nic podobného, zato ale umí učit a hustí do nás gramatiku, slovíčka a další věci horem dolem. Dobře, je trošku absurdní když devatenáctiletí "studenti" dostanou dvacet minut na diskusi o tom, zda firmy správně povyšují své zaměstnance, zda manažeři ztrácejí kontakt s pořízenými či zda dávají správnou zpětnou vazbu...ale nevím sama dobře, jak jinak nabrat slovní zásobu, než z četby článků a diskusí o nich.

Po angličtině jsem jela zpět na kolej a ostatní psali test z VWL (základy ekonomie). Po něm jsme se scházely s "Mädels" z mé skupiny (Stella, Marie Theres, Eva Maria a Daniela - jsou 4, nikoliv 6) kvůlivá projektu na Statistiku. Tedy nejdřív jsme zašly do Segafredo Café a pak jsme čtyři koukaly na Danielu, jak za nás dělá náš projekt. Jak poznamenala Stella, není nic důležitějšího, než správná podpora a krytí zezadu. V dnešní době člověk sedící u compu nikdy neví, co se za ním děje. Při odchodu jsme si všimly, že celá MCI je obehnaná policejní páskou, stáli tam hasiči, policie a záchranka, ale netušily jsme, co se děje. Naštěstí nás nechali projít směrem k autobusu. Doma jsem cvičila, šla spát něco po dvanácté po koukání na Darju. Dneska jsem si dala budíka na 9, vstala v půl desáté a teď už musím končit, protože běžím do školy. Pro změnu na statistiku. Statistika je můj život.