Lýžo lýžo

Lýžo je slovo, které poprvé použila Kamila na facebooku a od té doby ho používám. Dneska a včera se totiž kromě toho, že jsem byla lyžovat (na Axamer Lizum a dnes na Schick 2000), nestalo nic.

V pátek jsme měly dopoledne Grundlagen des öffentlichen Rechts a večer jsme měli jít s ostatními Erasmáky sledovat Krampuslauf (jakýsi průvod mikulášských čertů a jiných oblud). Ale protože bylo ošklivě a nechtělo se nám se harcovat do jakési vesnice za něčím, o čem kdo to viděl stejně prohlásil, že to není nic úžasného, zůstali jsme v Innsbrucku a šli do hospody. Šli jsme tam samí češi, což byla dost rarita. Já, Kristýna, Eva, Daniela - byla tu loni na Erasmu a teď přijela na pár dní, Jana a Miloš a pak se přidal i Karel. Bylo to docela fajn, a pak jsme už jen já, Kristýna, Daniela a Eva šly do Theresien Bräu, mého oblíbeného klubu. Který svou pověst nezměnil, nedalo se tam vydržet, tak jsem v půl jedné zmizela domů.

V sobotu mne totiž čekalo nakupování s Evou. Byly jsme v DEZ, to je tady největši obchodní centrum. Koupila jsem si tam pro sebe v Zaře pár věcí, a přišlo mi, že je tu Zara levnější, než v ČR - docela fajn rifle stály 25 Eur třeba. Také jsem nakoupila vánoční dárky, ale z pochopitelných důvodů sem nebudu psát, jaké :) Večer jsem byla na večeři s Danielou v Butzerhütte, krásné chajdě nad Innsbruckem, kde jsem nebyla schopná snízt plněný řízek a Daniela käsespätzle, jak toho bylo moc. Chápu kouzlo této restaurace a odteď tam beru každou návštěvu. Potom jsme jely rovnou na párty u Chantal, opět jsem nejvíc času strávila s Chiyo a Serenou, ale Chiyo se bohužel udělalo špatně, a asi ve 12 si šla lehnout. Já odešla o půl třetí, protože mne v neděli čekalo lyžování.

Což bylo vtipné, protože pro změnu v neděli ujel skibus Kristýně a jejímu kamarádovi Alanovi, který za ní přijel lyžovat. Měla jsem za to, že normálně zaspali, protože mi Kristýna nebrala telefon, tak jsem nastoupila s tím, že to tam nějak odjezdím sama. A když se bus začal rozjíždět, všimla jsem si, že podél něho běží Alan (v jednu chvíli byl dokonce rychlejší). Řidič ovšem neřešil pozdní přiběží, a jel. Ale naprostou náhodou jsem se ve skibusu dala do řeči s Annou, z níž (až jsem si na chvíli myslela, že je němka) se vyklubala taky erasmačka, která je z Varšavy, studuje medicínu a s níž mám spoustu společných známých. Anna jela taky jezdit sama, tak jsme se domluvily, že budem jezdit spolu. A bylo to super. Pak přijela Kristýna a další lidi, tak nás byla skupinka asi osmi. Vtipný incident byl můj nedobrovolný freeride. Nějak jsme prostě všichni jak jsme se následovali zajeli kamsi daleko od sjezdovky. Chtěla jsem co nejdřív zpátky, tak jsme se s Annou vydaly jinou cestou, než ostatní. A řeknu vám, nevím, co lidi viděj na tom jezdit v metrových závějích. Zezačátku jsem se ještě pokoušela o něco co se podobalo stylu, ale po vtipném pádu, kdy jsem skončila s hlavou ve sněhu, nohou ve vzduchu a lyží ztracenou v závěji (strávily jsme usilovným hrabáním asi 5 minut, než jsme ji našly), jsem zvolila bezpečnou metodu já nic, já retard a veškeré přesuny z kopce probíhaly jízdou po sedací části lidského těla. Skibus zpět jsme stihly jako zázrakem vpořádku.

Dneska jsme jely na Schlick 2000 jen já, Kristýna a Chantal. Chantal je erasmačka z naší MCI, Švýcarka, z francouzské části kousek od Ženevy, která mluví taky záviděníhodně skvěle německy. Další věc, co fakt umí, je snowboarding, díky čemuž na mne mohla s Kristýnou na sjezdovkách každou chvilku čekat. Před odjezdem jsme ji poslaly zabrat tři místa vedle sebe do skibusu, načež s ní milý skibus odjel a my s Kristýnou jely druhým, co odjížděl o 5 minut později. My se z těch skibusových dobrodružství prostě nevymotáme.